Nechala své jedenácté dítě měsíce trpět

Nezasvěcený by nepomyslel, že jde o velenickou prostitutku a matku jedenácti dětí.

S deseti není v kontaktu, většinou je zanechala v porodnici. O jedenácté „pečovala“ tak, že ji Okresní soud v J. Hradci poslal za týrání svěřené osoby po delší dobu na tři roky do věznice s dorozem.

Po dobu přinejmenším několik měsíců nezajistila svému synovi lékařské ošetření a nechala ho trpět nesnesitelnými bolestmi v důsledku neléčených zlomenin předloktí, pažní kosti, stehenní kosti a kostí lebky...

Při jejím stíhání se neprokázalo, že by chlapečkovi tato zranění způsobila ona osobně. Soud má ale za jisté, že dítě bylo od října 2009 do konce dubna 2010 opakovaně zcela nepřiměřeně bito. Podle matky o ně měli v době, kdy ona prostituovala, pečovat její „bytní“, známá s druhem. Přestože věděla, že je s dítětem špatně zacházeno, nechávala je dál v péči těchto osob, nijak proti jejich jednání nevystoupila, řekl soud. Ač nepochybně vnímala synkovy bolesti, šla s ním k lékaři až s odstupem řady týdnů až měsíců, 1. dubna 2010. Ten ji odeslal ihned k hospitalizaci dítěte, ale do nemocnice je přivezla až 21. dubna.

Podle soudního znalce šlo o zlomeniny netradiční u tak malého dítěte. Vznikaly postupně, s odstupem týdnů až měsíců, protože byly v různých fázích hojení. Ke zlomenině zejména dlouhých kostí bylo třeba vyvinout velkou sílu. Zranění byla seznatelná i laikovi.

Kateřina T. tvrdí, že syna nikdy nebila. Viděla prý ale, že druh její známé chlapce v rozčilení víckrát hodil na zem. Nezasáhla prý proto, že se „bytných“ bála. Rozsah zranění dítěte údajně zjistila až z vyšetření v nemocnici. Zmíněná známá, u níž Kateřina bydlela, připustila, že se o malého starala, když byla maminka na štaci, ale odmítla, že by ho kdy bila. Ani ho neslyšela plakat víc, než je obvyklé. Také její druh popřel, že by chlapce někdy bil. Nikdo mu ho prý ani nesvěřoval. Ví, že brečel, ale zranění na něm neviděl.

Okresní soud konstatoval, že Kateřina T. svého syna po delší dobu týrala, tedy zle s ním nakládala. Její jednání se vyznačovalo vyšším stupněm hrubosti či bezcitnosti ve zjevně nepřiměřené, neobvyklé míře, řekl soud. Zdůraznil, že zmiňovaná bezcitnost může spočívat i v opomenutí povinné péče. Soud přihlédl k tomu, že týrání vystavila vlastní dítě zcela bezbranné a zcela odkázané na její péči. Pro většinovou společnost bylo její jednání naprosto nepochopitelné, uvedl předseda senátu. V sazbě 2 – 8 let soud uložil obžalované zmíněné tři roky.

Kateřina T. se odvolala. Její obhájce brojil proti kvalifikaci skutku v přísnějším odstavci a navrhoval trest mírnější, případně podmíněný.

Krajský soud ale odvolání zamítl. K užití přísnější kvalifikace předseda senátu poznamenal, že judikatura jím označuje týrání trvající v řádu měsíců. V tomto případě však jsou vzhledem ke zjišťovaným projevům intenzivního týrání, opakování násilí, zlomeninám dlouhých i lebních kostí jevících různá stadia hojení důvody pro užití přísnějšího odstavce. Zopakoval, že týráním není jen přímé fyzické násilí vůči svěřené osobě, ale i opomenutí povinnosti poskytnout jí odpovídající péči. „Obžalovaná následky hrubého zacházení viděla, ale neposkytla pomoc dítěti zcela odkázanému na jiné,“ uvedl předseda senátu. Dodal, že Kateřina T. mohla být pod nátlakem osob, které ji zřejmě pásly, ale to ji neomlouvá, že dítě neodvedla k lékaři a nechala je po měsíce trpět nesnesitelnou bolestí.

Rozsudek je tak v právní moci. A (zatím) poslední dítě obžalované v ústavní výchově...