Jako likvidátor obchodní společnosti z K. Řečice uzavřel za tuto společnost nevýhodné dohody o provedení práce se společníky a jedním zaměstnancem likvidované firmy. S jedním na měsíc k „zajištění likvidace firmy – účetní a metodické řízení“ za dohodnutou odměnu 69 000 Kč a na dalších 90 hodin s předmětem práce „zajištění řádného provedení likvidace firmy po stránce účetní“ za dohodnutou odměnu ve výši 200 000 Kč. Druhému společníkovi zadal na necelých pět měsíců „zajištění řádného provedení likvidace firmy“ za dohodnutou odměnu 350 000 Kč a třetímu, zaměstnanci, na stejnou dobu stejný úkol za 350 000 Kč. Přitom dle obžaloby tyto činnosti byly zcela nadbytečně.

Následně byly nároky vzniklé z uvedených dohod o provedení práce zaúčtovány jako zápočet pohledávek k další společnosti, kterou společníci likvidované firmy založili, z titulu poskytnutých půjček. Tím ing. H. podle obžaloby způsobil likvidované společnosti škodu 969 000 Kč. Za to byl odsouzen na deset měsíců podmíněně na jeden a půl roku.

Krajský soud ho ale obžaloby zprostil. Vyloučil úmyslné zavinění obžalovaného i ve formě hrubé nedbalosti, jak má na mysli nový trestní zákoník. Obviněný zjevně nebyl srozuměn s možným škodlivým následkem, neboť vycházel z pravdivosti tvrzení, kterým byl společníky ujišťován o kladném výsledku likvidace. „S ohledem na charakter smluv s nadsazenými odměnami sice věděl, že může dojít i ke způsobení značné škody, ale aniž se dostatečně seznámil s ekonomickou situací firmy, se skutečnými záměry společníků, bez přiměřených důvodů spoléhal, že k takovéto škodě nedojde,“ řekl soud.

Smlouvy ing. H. uzavřel ihned po vstupu do funkce likvidátora, kdy se nestačil ještě seznámit s ekonomickým stavem společnosti. Smlouvy byly iniciovány společníky, předpokládal, že mu budou předloženy výsledky dohodnuté činnosti a on sám bude případně dávat pokyn k výplatě odměn.
Proti tomu podala nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká dovolání.

Šlo o hrubou nedbalost?

Připomněla, že znalec dohodnutou odměnu označil za neadekvátní a sám odvedenou práci ohodnotil na 12 000 Kč. Krajskému soudu vytkla, že akceptoval obhajobu společníků, že si formou uzavřených dohod fakticky rozdělili likvidační zůstatek, k čemuž by jako statutární orgány stejně byli oprávněni. Jeden z nich navíc nebyl společníkem a neměl tedy nárok na podíl na likvidačním zůstatku společnosti. Především však do skončení likvidace nebyl žádný ze společníků oprávněn odčerpat jakoukoli formou finanční prostředky z majetku společnosti, řekla žalobkyně.

Podle ní likvidátor jednal v hrubé nedbalosti. Pokud dle soudu jednal v omylu o ekonomickém stavu společnosti, který u něho vyvolali společníci, pak jako zkušený ekonom lehkovážně spoléhal na zcela nejistou skutečnost v budoucnosti, tj., že společnost bude zlikvidována se zůstatkem, o nějž se společníci rozdělí. Takové jednání odpovídá zřejmé bezohlednosti k zájmům chráněným zákonem, řekla žalobkyně.

Obhájce opakoval, že jeho mandant jako likvidátor měl kontrolu nad výplatou odměn z dohod. Jestliže byly uhrazeny formou zápočtů, stalo se tak prý nezávisle na něm deliktním jednáním jiné osoby.

NS poté oba jihočeské rozsudky zrušil.

Připomněl, že obviněný měl potřebné odborné znalosti pro vedení obchodních společností směřujících ke zrušení. Měl se proto chovat daleko obezřetněji nejen k informacím, jež mu byly předkládány společníky likvidované společnosti, ale především při uzavírání nových smluvních vztahů, jimiž zavázal společnost k poměrně vysokému finančnímu závazku, a to navíc za činnost, k jejímuž výkonu byl ustanoven do funkce likvidátora on sám, řekl NS. Jedná se z jeho strany o hrubou nedbalost.

Obviněný osvědčil naprostý nezájem opatřit si podklady pro své rozhodnutí, zcela bezdůvodně spoléhal na pravdivost jemu tvrzených skutečností, které mu navíc předávaly druhé strany smluv, v jejichž prospěch mělo být ze závazkového vztahu plněno.

Podle NS navíc z důkazů vyplývá, že oba společníci po delší dobu připravovali společnost k likvidaci, odstraňovali majetek zjevně při vědomí závazku, který reálně hrozil z probíhajícího soudního řízení ve věci porušení patentového práva v cizině, a který nakonec dosáhl částky téměř půl milionu eur. Poprvé byla vyslovena povinnost k náhradě škody již v září roku 2004. V postavení likvidátora obžalovaný tedy nepostupoval s nejmenší, natož s potřebnou, mírou opatrnosti a své povinnosti při správě cizího majetku porušil z hrubé nedbalosti, uzavřel NS. Proto přikázal Okresnímu soudu v J. Hradci, aby věc znovu projednal.

Na okraj zmiňme, že krajský soud civilními rozsudky obviněnému uložil nepravomocně povinnost zaplatit do konkursní podstaty úpadce firmy, kterou likvidoval, celkem 619 000 Kč, když uzavřením dohod o provedení práce se společníky překročil své pravomoci likvidátora a způsobil společnosti škodu. (5 Tdo 622/2011)