Odpůrci lanovky na Hraničník neuspěli

Ty schválilo zastupitelstvo loni v říjnu, a to v části vymezení ploch a koridorů záměrů lokalita Špičák , propojení Klápa – Hraničník, silnice Nová Pec – Zadní Zvonková, nadregionální biokoridor Vltavská niva – Dívčí kámen a další. Podle navrhovatelů napadené zásady nejsou v souladu se zákonem a nebyly vydány zákonem stanoveným způsobem. Těmito nezákonnostmi došlo k zásahu do práva na příznivé životní prostředí, na spravedlivý proces a také dojde k narušení sociálních vazeb v místní komunitě.

Okrašlovací spolek Zdíkovska, občanské sdružení, tvrdí, že je nositelem práva na příznivé životní prostředí dle tzv. Aarhuské úmluvy, která je součástí unijního práva. Míní, že funkční využití konkrétních lokalit je situováno do území, které je součástí soustavy NATURA 2000.

Navrhovatelka M. M. žije v obci Frymburk v domě rodičů. O oblast Šumavy projevuje upřímný zájem osobní (jako zdejší obyvatelka a propagátorka tzv. měkké turistiky) i profesní (jako studentka hydrobiologie). Předmětnou oblast vnímá jako své životní prostředí a její poškozování
se jí osobně dotýká a způsobuje jí nemajetkovou újmu. Tvrdí, že je napadeným opatřením obecné povahy zkrácena na svém právu na spravedlivý proces a na právu na příznivé životní prostředí, . které zahrnuje i právo na udržení a zachování biodiverzity, k němuž se vztahuje povinnost provést posuzování vlivů na životní prostředí. Cítí se rovněž být osobou z řad tzv. dotčené veřejnosti ve smyslu Aarhuské úmluvy.
Žalovaný Jihočeský kraj argumentoval, že Okrašlovací spolek nemá aktivní legitimaci k podání návrhu. Z předchozích rozsudků NSS vyplývá, že ekologické iniciativy nejsou nositeli hmotných práv a nemají aktivní legitimaci k podání návrhu, přičemž tuto legitimaci jim nezakládá ani Aarhuská úmluva. Navrhovatelka M. M. pak není nositelkou žádných hmotných práv, od nichž by mohla odvozovat účastenství v tomto typu řízení. Kraj dodává, že při pořizování zásad územního rozvoje bylo postupováno v souladu s procesními i hmotněprávními předpisy, jakož i se zásadami činnosti správních orgánů.

Kdo má jaká práva

NSS se především zabýval aktivní legitimací k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Připomněl závěr rozšířeného senátu NSS č. j. 1 Ao 1/2009 a uzavřel, že Okrašlovací spolek podmínky dle tohoto rozhodnutí neplní. Občanská sdružení mohou být účastníky správních řízení tam, kde mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, a tudíž mohou případně podávat žaloby podle soudního řádu správního. „Z žádného ustanovení ať již stavebního zákona, zákona o ochraně přírody a krajiny, zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, soudního řádu správního či z jiného právního předpisu však nelze dovodit jejich oprávnění podat návrh na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu či zásad územního rozvoje,“ řekl NSS.
Občanská sdružení zaměřená na ochranu přírody a krajiny podle něj nemají žádná hmotná práva, která by mohla být přijatým územním plánem či zásadami územního rozvoje přímo dotčena, ani jim zvláštní právní předpis nepřiznává v procesu přijímání územního plánu či zásad územního rozvoje nějaké speciální postavení. Občanská sdružení zde mohou pouze podávat připomínky bez nároku na jejich vypořádání v rozhodnutí o námitkách, s výjimkou případů, o něž se v této věci nejedná.

Připomněl dále svůj rozsudek č. j. 3 Ao 2/2007, v němž uvedl, že podle ustálené judikatury soudů ekologické iniciativy nejsou nositeli hmotných práv. Mohou úspěšně namítat nezákonnost rozhodnutí, avšak jen potud, tvrdí-li, že v řízení byla zkrácena jejich procesní práva.

V novém rozsudku pak NS pokračoval: Namítat procesní pochybení při procesu přijímání územního plánu (resp. zásad územního rozvoje) může pouze ten, u něhož je myslitelné, aby byl dotčen i na relevantních právech hmotných. Taková práva ovšem navrhovatel v daném případě nemá. Pokud jde o právo navrhovatele na příznivé životní prostředí, Ústavní soud se setrvale vyjadřuje tak, že práva vztahující se k životnímu prostředí příslušejí pouze osobám fyzickým, jelikož se jedná o biologické organismy, které - na rozdíl od právnických osob - podléhají eventuálním negativním vlivům životního prostředí.

„Nepoužitelný“ Aarhus

K dovolávání se práv z Aarhuské úmluvy NSS řekl, že aby mezinárodní smlouva mohla zavazovat i vnitrostátní subjekty s přednostní aplikaci před zákonem, je třeba, aby ustanovení té které mezinárodní smlouvy byla přímo aplikovatelná,.tedy aby byla konstruována natolik určitě a jasně, že z nich lze vyvodit práva a povinnosti vnitrostátních subjektů, aniž by bylo třeba nějakých vnitrostátních opatření.“ NSS dospěl k závěru, že (Aarhuská) Úmluva není přímo použitelnou mezinárodní smlouvou a tudíž nelze uplatnit pravidlo Ústavy o ejí aplikační přednosti před zákonem.

Pokud jde o navrhovatelku M. M., ani v jejím případě NSS neshledal, že jde o osobu s právem podat předmětný návrh. Návrh na zrušení zásad územního rozvoje by jinak mohl podat libovolně každý. Navrhovatelka v řešeném území nevlastní žádnou nemovitost a svou aktivní legitimaci odvozuje především od právem stěží uchopitelného vztahu k Šumavě a od svého odborného zájmu o předmětnou lokalitu. Žádné porušení hmotného či procesního práva, které by jí příslušelo, netvrdí, ale celým svým návrhem hájí pouze hmotná a procesní práva jiných fyzických osob. To zákon nepřipouští ani pro případ, že jde o hájení práv rodičů navrhovatelky.

Aktivně legitimovanou osobou může být zásadně jen vlastník a oprávněný z věcného práva, ne nájemce, podnájemce apod., neboť tato osoba má toliko právo požadovat na tom, kdo jí věc přenechal k užívání, aby jí zajistil nerušené užívání věci v souladu s uzavřenou smlouvou. Takové musesí své zájmy prosazovat zprostředkovaně prostřednictvím těch, kdo jim užívání věcí dotčených územním plánem umožnili.

Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že návrh na zrušení opatření obecné povahy byl podán osobou zjevně k tomu neoprávněnou, a odmítl jej.

(2 Ao 9/2011)