Od konce roku 2006 do ledna 2011 si opakovaně půjčoval finanční prostředky od známých, jimž zatajil svou finanční situaci, tedy především to, že jim peníze nebude schopen v termínech vrátit.

Jak jsme uvedli už 27. února, obviněný líčil, jak od malička hrál hokej, později za zajímavých podmínek ve Francii. Po návratu se doma napojil na podnikatele stavějící bytové domy a oslovil bývalé spoluhráče s nabídkou finanční účasti v jejich projektech slibujících milionové zisky. Sám se na nich podílel prý různým vyřizováním na své náklady, stavebním dozorem. „Absolutně jsem neměl důvod nevěřit v úspěch," řekl. Pak se ale dramaticky změnil trh, podmínky bank, prodejnost bytů stagnovala, „nějakým způsobem se to zaseklo".  Začátkem roku 2010 se prý dostal do zoufalé situace. Neúspěšně zkoušel podnikat i v plošné reklamě a v mytí aut v obchodním centru…

Některé uplatněné nároky nerozporoval, jen opakoval, že když si půjčoval, věřil, že závazky dokáže splatit. Lhůty stanovené ve smlouvách mezi přáteli byly podle něho jen formální, aby měli něco v ruce. Odmítl, že by věřitele podváděl: byly to půjčky do podnikání, všichni věděli, v čem, a projekty, na které mu půjčovali, taky nějak hodnotili, mínil.

Jeho někdejší spoluhráč a kamarád (36) potvrdil, že za milionové půjčky ani nepožadoval nějaké záruky. Splatnost směnek mu prodlužoval, věřil mu, že projekty dobíhají a peníze budou. Závěrečná sjednocující pohledávka 9,8 milionu prý zahrnuje i očekávané zhodnocení investice, kompenzaci. Nic z toho mu obžalovaný neuhradil.

Od dalšího hokejisty (35) si pan Jaroslav půjčil na blíže nespecifikovaný projekt 100 000 dolarů a později  250 000 korun na týden na „odblokování jiného dluhu". Věřitel podle vlastních slov věděl, že obžalovanému půjčuje na developerské projekty, ale bylo to prý „na bázi přátelství"  a nic si nesepisovali. K trestnímu oznámení se připojil, aby se nějak domohl vrácení peněz. Že si Jaroslav půjčuje i od jiných, jim neřekl.

45letý pan Miroslav ve druhé polovině roku 2009 poskytl obviněnému jako osobě jemu velice blízké k jeho žádostem postupně dvanáct nebo třináct půjček, které souvisely s realizací stavebních projektů. Byl si jistý jejich návratností, protože dlužník se pohyboval v prostředí úspěšných podnikatelů, které svědek rovněž dobře znal. Ujišťoval, že to byly půjčky mezi nimi, nebyly to investice do společnosí. Peníze půjčoval z kamarádství, nechtěl na tom vydělat, prioritou pro něho byla očekávaná účast na dalších připravovaných projektech.

Pan Jaroslav chtěl po něm vždycky prostředky honem, třeba na úhradu nějaké faktury, na lhůtu splatnosti třeba příští den („Zaplatím, dostanu se k penězům a vrátím…"). Půjčky následovaly rychle za sebou. Na co faktury konkrétně byly, věřitel vidět nechtěl. Napůjčoval mu tak celkem v hotovosti 5 931 000 korun. Směnky a dohody o splatnosti zněly podle něho vždy na skutečně poskytnuté částky. Až na 1,7 milionu, které si pro tento účel sám půjčil, šlo prý o jeho vlastní prostředky. Na dotazy uvedl, že hrál do roku 2001 nebo 2002 fotbal v Německu, asi tak na úrovni našeho kraje, a při tom do roku 1997 tam ještě pracoval. Fotbalem si tak vydělal podle něho deset, dvanáct milionů korun. Upřesňoval, že měsíčně měl za fotbal 2800 marek, a asi stejnou částku za práci. Svědek odmítl obhajobu pana Jaroslava, že mu dluží jen 800 000. „Půjčil jsem mu to, co je uvedeno na směnkách, a nevrátil mi ani korunu," řekl.

Jak "stavěl"

Soud také vyslechl svědka, s nímž pan Jaroslav spolupracoval na některých developerských projektech. Znají se snad patnáct let, v podnikání jim finančně pomáhali další kamarádi ze sportu. O obviněném si myslel, že na tom byl taky dobře – podle oblékání, objednávání v restauraci a tak, vysvětlil. O jeho majetkových poměrech nevěděl nic. Na otázku po roli obžalovaného při přípravě a realizaci projektů řekl, že vyjednával s účastníky stavebních řízení, komunikoval se sousedy staveb, s realitními kancelářemi, dozoroval práce na stavbě.  Nevnesl do projektu žádné vlastní finanční prostředky, jen jednou se skládali asi po milionu, když museli vracet půjčku – on sám si na to vypůjčil a slyšel, že i pan Jaroslav. Byli dohodnuti, že když bude stavba zisková, rozdělí si výnos. Potvrdil, že u projektu Bios, který později vzdali,  nejprve uvažovali o zisku až dvaceti milionů na každého… Na Otakarce prý vydělali asi po milionu, ale to prý tak pokrylo jejich náklady. U pana Jaroslava je v jiné souvislosti vyčíslil „v řádech desetitisíců" – auto, telefony, čas… Ocenil na něm, že měl už zkušenosti ze dvou realizací velkých bytových projektů, a že ho seznámil s dalšími developery, se kterými taky hrával hokej. Na dotaz po svém odborném vzdělání svědek řekl, že má hotelovou školu, ale kolega ho naučil, jak pracovat s rozpočtem a připravovat stavby.

V závěrečné řeči státní zástupce odmítl obhajobu obžalovaného, že mu jen v době developerské krize nevyšly podnikatelské záměry. „Základní problém je, že nepodnikal se svými penězi, ale s cizími," řekl žalobce. „Věřitele neseznámil s riziky tohoto účelu a tak je podvedl, poskytovali mu standardní půjčky a on musel být srozuměn, že při své situaci, v níž měl i další dluhy, nebude schopen závazkům dostát." Navrhl uložit mu za podvod trest kolem šesti let do věznice s dozorem.

Obhájce naopak zdůrazňoval, že jeho klient stejně jako jeho kolegové důvodně očekával, že ze staveb, které připravili, budou mít milionové zisky – nebyl žádný signál, že by na to neměli spoléhat. Všichni jeho věřitelé ho dobře znali, věděli, v čem podniká, a chtěli na jeho projektech participovat. Jako profesionálové umějí zacházet s penězi, měli si být vědomi, že jde o rizikové podnikání, mínil obhájce.

K muži, který měl panu Jaroslavovi půjčit šest milionů, prohlásil, že se půjčováním peněz živí, a o tom, že si vydělal deset milionů fotbalem v Německu, prý nemůže být ani řeč. Při jeho trestní minulosti je prý jako svědek naprosto nevěrohodný. Poskytoval další půjčky i po lhůtě splatnosti těch předcházejících, převzal tedy riziko. „Dolarovému" hokejistovi, nejlepšímu kamarádovi jeho klienta, bylo jedno, na co půjčuje, chtěl mu pomoci.

Pan Jaroslav prý projektům, na nichž spolupracoval, věřil, chtěl vydělat, zabezpečit rodinu. Teď nemá nic, je si vědom toho, že dluží, ale neúspěšné podnikání ještě trestat odnětím svobody je prý nepřiměřené. „Je to ukázka toho, kam trestní právo zasahovat nemá," uzavřel obhájce a navrhl pana Jaroslava zprostit obžaloby.

Sedět nepůjde

Krajský soud po poradě redukoval původně žalovanou škodu přesahující 21,35 milionu korun o částku, o kterou první zmíněný věřitel navýšil do směnky jako provizi, a o pohledávku uplatněnou pracovníkem jedné budějovické sázkové kanceláře. Ten tvrdil, že pan Jaroslav od něho vylákal postupně  223 254 Kč s žádostí, aby mu tyto částky vsadil na sportovní zápasy. Obžaloby z tohoto skutku obviněného zprostil s tím, že údajný věřitel tyto zápůjčky nikterak nedoložil.

Za podstatné soud považoval to, že obviněný si od poškozených půjčoval částky několikanásobně převyšující jeho aktiva. Přitom musel počítat s tím, že podnikatelské aktivity, do nichž je vkládal, nemusejí vyjít. Soud se neztotožnil s obhajobou, že projekty byly nadějné a to, že nevyšly, způsobila finanční krize, změna situace na trhu. Podle předsedy senátu si obžalovaný jako hokejista zvykl na vysoký životní standard a když jeho kariéra skončila,  nebyl schopen si dál obstarávat prostředky v obdobné výši.  S developerstvím neměl žádné zkušenosti a podnikatelé v této oblasti ho vzali mezi sebe z kamarádství a proto, že jim přinášel vklady dalších známých.

Obžalovaný svým jednáním způsobil škodu více než třikrát převyšující škodu velkého rozsahu, pro niž zákon počítá se sazbou odnětí svobody na pět až deset roků. Vzhledem k okolnostem případu a vzájemným vztahům obviněného a poškozených kamarádů soud nicméně panu Jaroslavovi uložil ještě výchovný trest hluboko pod sazbou.

Rozsudek není v právní moci.