Koncem října 2009 mezi 15.15 a 15.25 h vnikl po rozbití okna do Fordu Focus zaparkovaného před hřbitovem ve Šťáhlavech a odcizil z něj věci v hodnotě 17 300 Kč, mj. značkové brýle. Poškozením auta způsobil škodu za 2679 korun.

Majitel vozidla jako svědek vypověděl, že z areálu hřbitova slyšel z parkoviště ránu, uviděl od svého auta někoho odnášet věci do oktávie a nasedat. Registrační značku okamžitě nahlásil policii. Pachatele popsal a při rekognici ho bez zaváhání stoprocentně poznal.

Obviněný čin popřel. Auto prý opakovaně půjčoval kamarádům. Jeden z nich se pak také policii přiznal, že to udělal on. Vysvětloval, že byl tehdy v tísni, hledal si práci, sháněl peníze na splácení úvěru, prodělal chemoterapii. Kladívkem přineseným z domova rozbil okno toho fordu. Zevnitř odcizil kabelku a „různé ptákoviny",  blíže však podrobnosti nedokázal popsat prý pro delší časový odstup.

Plzeňský soud uvěřil poškozenému, nikoliv však svědkovi, který bral čin na sebe, ale nebyl schopen detaily popsat, ani obžalovanému, který má v trestním rejstříku už devět záznamů zejména pro majetkovou trestnou činnost. Na rozdíl od obžaloby posoudil skutek pana Stanislava jako krádež toliko v prvním odstavci, protože poslední trest za pokus krádeže v roce 2008 – 400 hodin obecně prospěšných prací – vykonal loni v květnu a trest mu byl zahlazen. Odpadla tedy zpřísňující podmínka opakovaného odsouzení v posledních třech letech. Proto mu soud uložil zmíněnou podmínku. Musí také poškozeným nahradit škodu.

Proti rozsudku se odvolali obžalovaný i státní zástupkyně, která má jeho trest za nepřiměřeně mírný. Podle ní by na něho mělo být působeno již nepodmíněnou sankcí.

Neprokázáno?

Podle obhájce byly zase některé důkazy provedené v hlavním líčení procesně nepoužitelné a ty způsobilé neumožňují rozhodnout o vině jeho klienta bez pochybností. Poukazoval například na to, že poškozený v přípravném řízení nejprve pana Stanislava neidentifikoval a stíhání bylo zastaveno. Pokračovalo ke stížnosti poškozeného po jeho seznámení se se spisem, kde mohl vidět i fotografii podezřelého, a teprve pak došlo ke zmíněné rekognici.  Podle judikatury Ústavního soudu je prý takový důkaz nezákonný. Jeho pachovou stopu  mohl na rám okna poškozeného fordu přenést muž, který jeho auto užíval a který se k činu přiznal. Nebyla prověřena možnost, zda vůbec poškozený mohl pachatele krádeže vidět přes hřbitovní zeď.  Obhájce navrhl pana Jindřicha obžaloby zprostit, eventuálně uložit mu trest domácího vězení. Pro ten případ předložil odvolacímu soudu záruku rodičů a slib obviněného.

K projednání věci byl určen Krajský soud v Českých Budějovicích, protože místně příslušný plzeňský soud byl z věci vyloučen z důvodu, že poškozený je jeho soudcem.

Před českobudějovický senát se pak pan Jindřich dostavil v doprovodu vězeňské stráže jaksi „oklikou" přes táborský soud, pro nějž je momentálně ve vazbě. Jak předseda odvolacího soudu konstatoval, je tam obžalován pro 33 útoků krádeže, poškozování cizí věci a neoprávněného opatření platebního prostředku ve spolupachatelství.

A ještě jedno odsouzení krajský soud zaznamenal – obviněný byl totiž odsouzen i v Německu, kde také vykonal roční trest odnětí svobody…

Po zopakování stanovisek stran obžalovaný požádal soud o zproštění obžaloby, v případě uznání viny pak o uložení pouze trestu domácího vězení. Uvedl, že léta bojoval s drogovou závislostí, nyní se potýká s dluhy, trpí sociální fóbií, na svobodě by se mohl podrobit psychoterapii, kterou potřebuje, rodiče jsou připraveni mu pomoci.

Krajský soud ale po poradě odvolání obou stran zamítl.

Přestože obžalovaný skutek popírá, okresní soud podle odvolací instance věc správně vyhodnotil. Rekognice byla i podle soudu druhého stupně v pořádku poté, kdy poškozený nejprve pachatele popsal, jak ho viděl při činu, a následně po delší době při poznávacím řízení naprosto nezaváhal a stoprocentně ho poznal. Výhledové možnosti na místě byly zadokumentovány a potvrzují, že poškozený mohl na pachatele velmi dobře vidět. Plzeňský soud také velmi dobře vyhodnotil svědka, který měl být údajným skutečným pachatelem, jako nevěrohodného.

K „níži" uloženého trestu, proti němuž brojil státní zástupce, předseda odvolacího senátu uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, když jej ukládal jako podmíněný vzhledem k tomu, že poslední trest obecně prospěšných prací pan Jindřich vykonal a od té doby nebyl stíhán.

Rozsudek je tak pravomocný.