Advokát, který ho na plnou moc zastupoval při vyhraném sporu s jedním západočeským městem o zaplacení 22.521.519 Kč, vyúčtoval správci odměnu za právní služby v souladu s advokátním tarifem fakturou na 772.416 Kč. Když nebyla uhrazena, podal 13. září 2012 u Krajského soudu v Č. Budějovicích žalobu na zaplacení. Po jejím podání zjistil, že dlužník veškerý nemovitý majetek převedl 17. dubna 2013 darovacími smlouvami na svou dceru, která s ním byla společnicí v obchodních společnostech. Podle žalobce tak učinil v úmyslu zbavit se svého majetku a tím zmařit uspokojení nároku žalobce (věřitele) na zaplacení odměny advokáta.
Právník proto podal další žalobu, tentokrát vůči správcově dceři o určení, že je zmíněná darovací smlouva vůči němu právně neúčinná. Zároveň navrhl přerušení řízení do pravomocného skončení sporu o zaplacení.

Žaluje „nepravého"?

Okresní soud v Českých Budějovicích žalobu i návrh zamítl. Dovodil, že „není možné žalovat fyzickou osobu o zaplacení částky představující odměnu advokáta za zastupování dotyčného coby insolvenčního správce, neboť exekucí nemůže být postižen jeho osobní majetek". Protože „není-li možné postihnout jeho osobní majetek, není ani možné domáhat se určení neúčinnosti darovacích smluv". Právní úkony, kterými správce disponuje se svým majetkem, nelze považovat za úkony, které by zkracovaly uspokojení pohledávky věřitele. Požadovaná částka je odměna požadovaná advokátem za zastupování správce konkursní podstaty a nemůže být požadována vůči němu jako fyzické osobě, nýbrž vůči témuž jako správci podstaty. „Pokud je žalován o zaplacení dotyčný jako fyzická osoba, pak je žalován někdo, kdo není pasivně legitimován," řekl soud a upozornil, že ze stejného důvodu obchodní soud (nepravomocně) zamítl obdobnou odpůrčí žalobu.

Krajský soud rozsudek potvrdil. „Jedná se o náklady právního zastoupení, které poskytl žalobce insolvenčnímu správci, žalobce se tedy může domoci vymahatelné pohledávky pouze vůči dlužníku jakožto insolvenčnímu správci," řekl a odkázal na judikaturu, že v případě vymahatelné pohledávky vůči insolvenčnímu správci nelze výkonem rozhodnutí či exekucí postihnout osobní majetek správce. Jednání žalovaného, který darovacími smlouvami převáděl své nemovité věci, nelze tedy považovat za úkony zkracující pohledávku žalobce coby věřitele.
Žalobce podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Domnívá se, že důvodem zamítnutí odpůrčí žaloby nemůže být, že dlužník nebyl v žalobě o přiznání pohledávky označen jako insolvenční správce. Odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o předmětné pohledávce, „který dovodil, že nelze z hlediska posouzení pasivní legitimace žalovaného (dlužníka) vycházet z představy, že insolvenční správce je jakousi jinou fyzickou osobou, než fyzická osoba vykonávající jinou činnost". Vždy se jedná o tutéž osobu, přičemž její postavení v řízení je nutno odlišit dodatkem, opravou označení povinného v podání.
„Závěr odvolacího soudu, že v případě vymahatelné pohledávky vůči insolvenčnímu správci nelze nikdy výkonem rozhodnutí či exekucí postihnout jeho osobní majetek, vychází z judikátu, který vykládal zákon o konkursu a vyrovnání. Ten neupravoval, že by správce konkursní podstaty nesl cokoliv ze svého. Podle nového insolvenčního zákona naopak správce nese náklady ze svého. Předmětnou otázku je tedy třeba posoudit nově," uvedl žalobce.
Dodal, že jeho pohledávka vznikla z titulu poskytování odborných právních služeb dlužníkovi. Žalobci není známo, že by úhrada těchto služeb byla předem schválena věřitelským výborem úpadce, jeho pohledávka tedy nemůže být hrazena z majetkové podstaty úpadce, míní. Domnívá se, že „k úhradě odměny za poskytování právních služeb je povinen přímo insolvenční správce (dlužník)".

NS po prozkoumání věci uzavřel, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.

Je důvod přerušit!

Projednávanou věc je třeba posuzovat podle nového občanského zákoníku. Podle něj se věřitel může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné.
Podle občanského soudního řádu může soud, pokud neučiní jiná vhodná opatření, řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu.

Žalobce v této věci chce dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je vůči němu neúčinný dlužníkem učiněný právní úkon. Rozhodnutí soudu, kterým by bylo odpůrčí žalobě vyhověno, pak představuje podklad k tomu, že se věřitel může domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným (právně neúčinným) právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn. V případě, že osobě, v jejíž prospěch dlužník odporovaný právní úkon učinil, již takto nabyté majetkové hodnoty nepatří, může se věřitel - místo určení neúčinnosti právního úkonu - domáhat, aby mu ten, komu z odporovatelného právního úkonu dlužníka vznikl prospěch, vydal takto získané plnění.

Právní úkon dlužníka je podle občanského zákoníku odporovatelný i v případě, že byl učiněn dříve, než se věřitelova pohledávka za dlužníkem stala vymahatelnou. Odpůrčí žalobě lze vyhovět tehdy, jestliže pohledávka žalujícího věřitele byla vymahatelnou v době rozhodování soudu. V případě, že v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě není pohledávka žalobce za dlužníkem ještě vymahatelná a že se žalobce domáhá přiznání této pohledávky v jiném řízení, je zpravidla dán důvod k přerušení řízení o odpůrčí žalobě.

V posuzovaném případě se žalobce domáhal přisouzení své pohledávky za správcem v řízení, které nebylo v době rozhodování soudů pravomocně skončeno. Již z tohoto důvodu nemohlo být o žalobě na určení neúčinnosti darovacích smluv rozhodnuto. Za této situace mělo být řízení na určení neúčinnosti předmětných darovacích smluv na návrh žalobce soudem přerušeno až do pravomocného skončení žaloby o zaplacení pohledávky, neboť v něm byla řešena otázka, která měla význam pro rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě. Závěr odvolacího soudu je proto nesprávný a v rozporu s ustálenou judikaturou soudů, uzavřel NS a rozsudky budějovických soudů zrušil.