Odvolací instance tak změnila výrok Okresního soudu v Prachaticích, který obžalovaného zprostil s konstatováním, že nebylo prokázáno, žalovaný skutek spáchal on.

Tragický skok

Jaroslav Šiman zahájil dopoledne 23. června 2006 v areálu TJ Tatran školní olympiádu.

Při rozcvičování se k dálce se pak zranil tehdy 15letý žák. Při doskoku dopadl v mírném předklonu, klopýtl a padl břichem na zadní hranu doskočiště ve vzdálenosti 8,20 m od odrazového prkna. Utrpěl zranění jater a třetí den zemřel v nemocnici.

Magistru Šimanovi bylo vytýkáno, že předem nezkontroloval bezpečnost sportovišť na stadionu. V doskočišti vyčnívaly hrany betonových obrubníků až osmnáct centimetrů nad úroveň písku.

Ředitel se hájil poukazováním na nezbytnou součinnost podřízených. O nebezpečném stavu doskočiště nevěděl, tělocvikáři mu jej prý nenahlásili. Nebyl informován o úpravě doskočiště nahrnováním písku do středu, což odkrývalo krajové obrubníky.

Tělocvikář, který doskočiště chystal, řekl, že při standardním provedení skoku by měl každý dálkař spadnout „na zadek“. Jak mohl chlapec přepadnout vpřed, nechápe. Dopadl prý v mírném předklonu a znovu se odrazil. Podle spolužáka dopadl na špičky a zakopl. Chtěl vyrovnat rovnováhu, ale převážil se a spadl.

Kdo je vinen?

Okresní soud v Prachaticích ředitele uznal vinným ublížením na zdraví a uložil mu půl roku podmíněně na jeden rok. Zahájil olympiádu, aniž zkontroloval stav sportovišť. Minimálně jednou byl přitom upozorněn na nedostatek písku v doskočišti, ale jeho náhradu nezajistil. Porušil tak předpisy.

Mgr. Šiman se odvolal. Obhajoba mínila mj., že odpovědnost za dodržování bezpečnosti mají všichni pracovníci organizace podle stupně svého zařazení. Tělocvikáři jako odborníci prý neměli závod na nebezpečném zařízení povolit.

Krajský soud odvolání Jaroslava Šimana zamítl a ten podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Namítl, že podle odůvodnění rozhodnutí je jeho zavinění shledáváno v nekonání. Nevydal prý ve funkci ředitele žádný pokyn ani nikoho nepověřil dohledem nad areálem a bezpečností cvičišť. Následkem toho mu nebylo známo, že v doskočišti vyčnívají hrany betonových obrubníků, neučinil žádná bezpečnostní opatření a v příčinné souvislosti došlo ke smrtelnému zranění žáka. Mínill, že obrubníky nevyčnívaly nad povrchem. Neexistují závazná pravidla pro výstavbu doskočišť. Osazení obrubníky nebylo v rozporu s žádným předpisem, ani množství písku v doskočišti není závazně stanoveno. Obviněný nebyl o požadavku na jeho doplnění informován.

Neměl povinnost starat se o stav areálu. Odpovědnost podle něho náleží dle zákoníku práce při cvičení učitelům tělocviku nebo při olympiádě učitelům majícím dohled.

„Nejvyšší“ zasahuje

NS konstatoval, že pro výuku nebo akce pořádané školou musí být sportoviště především vždy bezpečné, přičemž v předmětném doskočišti byl v době kritické události evidentní nedostatek písku. K závodu byl písek přihrnut z rohů a zadní části do středu doskočiště, což vedlo k obnažení vnitřních hran.
Obecně ale také NS zdůraznil, že osoba může být trestná jen tehdy, pokud svým jednáním následek skutečně způsobila. Jestliže při následku spolupůsobilo více příčin, je třeba hodnotit každou příčinu co do jejího významu pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost pro následek. Podle NS měl tedy již Okresní soud v Prachaticích při zjištění, že při následku spolupůsobilo více příčin, hodnotit každou z nich a určit její důležitost pro následek. Jelikož na podkladě dosavadních zjištění není možné učinit jednoznačný závěr o tom, nakolik jednání obviněného hodnocené v celku bylo příčinou následku, NS loni v březnu věc vrátil do Prachatic k doplnění dokazování (6 Tdo 1170/2009).

Příčina – „hrobeček“

Prachatický soud poté v říjnu Jaroslava Šimana obžaloby zprostil. Měl od tělocvikářů informaci, že sportoviště je bezpečné, a nikde není psáno, že by měl za povinnost kontrolovat osobně všechna zařízení, řekl soud. Státní zastupitelství se proti tomuto závěru odvolalo.

Krajský soud v pondělí doplnil dokazování dodatkem posudku z biomechaniky. Znalec k otázce soudu uvedl, že úprava písku v doskočišti do tzv. „hrobečku“, shrnutím od krajů do středu, měla zásadní vliv na následný pohyb skokana po dopadu, neovladatelný další krok do nižšího místa doskočiště a pád.

Obhájce JUDr. Josef Dvořák opakoval, že z předpisů zmiňovaných v rozsudku vyplývá konkrétní povinnost péče o bezpečnost pro každého pracovníka, který bezprostředně na daném zařízení pracuje – v tomto případě pro učitele tělesné výchovy. „Tuto povinnost na ně nemusel ředitel přenášet nějakou smlouvou či pokynem, ta vyplývala už z pracovního předpisu,“ řekl dr. Dvořák. Zdůraznil, že obviněný ředitel – matematikář nebyl za celé období odbornými učiteli varován, že by doskočiště mohlo být nezpůsobilé. Nikdo nežádal o jeho doplnění kvůli bezpečnosti. „Po dlouhé období zde probíhal běžný tělocvik a předchozí olympiády a byl ujišťován, že příprava této akce se ničím nelišila,“ řekl obhájce. „Na poradě byl naopak výslovně ubezpečen, že vše je řádně připraveno.“ Dr. Dvořák mínil, že zavinění tragického následku ze strany jeho klienta nebylo prokázáno. „Znalec zcela jasně řekl, že příčinou nestability žáka byla úprava doskočiště, o které obviněný neměl žádnou informaci a která byla provedena z přímé vůle upravovatele zařízení,“ řekl.

Jaroslav Šiman závěrem jen dodal, že se vzdal funkce ředitele a na škole učí. „Událost mne psychicky ovlivnila,“ uvedl
.
Krajský soud poté rozsudek první instance zrušil a bývalého ředitele zprostil obžaloby pro jiný důvod. „Mohl se o stavu zařízení přesvědčit, nemusel dát na ubezpečování tělocvikářů, že je vše připraveno bezpečně, měl si na stadion zajít,“ řekla předsedkyně senátu. „Hlavní příčina smrtelného úrazu ale byla v tom ‚hrobečku‘, přihrnutí písku do středu doskočiště, čímž se odkryly betonové hrany. To vedlo k pádu žáka po nezvládnutém skoku na nebezpečnou hranu. Odpovědnost za tuto úpravu ale nepadá na ředitele, nýbrž na ty, kteří doskočiště připravovali…“

Dodala, že z tohoto pohledu je pro dotyčné věc ovšem nejspíš promlčena. Rozsudek je pravomocný.