Krajský soud rozhodnutí potvrdil. Vzal rovněž za zjištěno, že nájemci onoho bytu dlouhodobě nehradí nájemné a úhrady za služby s užíváním bytu, v důsledku čehož vznikl dluh za dobu delší než tři měsíce a v době konání odvolacího řízení činil přesáhl 43.000 Kč. Manželé B. neplatí ani běžné nájemné.
Soud vzal na vědomí, že pan B. uplatňuje vůči žalobci pohledávku z titulu prací a oprav vykonaných v několika jeho bytech a dlužné i běžné nájemné hodlají žalovaní platit až poté, co panu B.budou uhrazeny zmíněné práce a opravy v bytech.

Práce neprokázal

Soudy obou stupňů ale uzavřely, že žalovaný neprokázal existenci takové započitatelné pohledávky, která mu dle jeho tvrzení měla vzniknout z oněch oprav. Nebyla-li pak prokázána existence takové pohledávky, mají žalovaní dluh a je proto naplněn výpovědní důvod podle občanského zákoníku.
Krajský soud k tomu dodal, že případnou započitatelnou pohledávku žalovaného za žalobcem by bylo možno zohlednit pouze při úvaze, zda výpověď z nájmu není v rozporu s dobrými mravy. Na to však nelze podle názoru odvolacího soudu usoudit v situaci, kdy tvrzené práce, které měl žalovaný vykonat, nebyly spojeny s žádnými účelně vynaloženými náklady. Nelze akceptovat ani způsob, jakým žalovaný ohodnotil svou práci vynaloženou na tvrzené opravy.

V dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS) žalovaný označil za zásadně právně významnou otázku, zda „lze považovat hodnotu vlastní práce nájemce na odstranění závad za účelně vynaložené náklady ve smyslu občanského zákoníku“. (Ten říká, že „nesplní-li pronajímatel svou povinnost odstranit závady bránící řádnému užívání bytu, má nájemce právo po předchozím upozornění pronajímatele závady odstranit v nezbytné míře a požadovat od něj náhradu účelně vynaložených nákladů“. – pozn. red.)

Věc volné úvahy

NS dovolání odmítl s poukazem na to, že ani vyřešení otázky „započítání hodnoty vlastní práce“ do „účelně vynaložených nákladů“ na opravu bytu ve prospěch žalovaných by nic nezměnilo na legitimnosti výpovědi z nájmu pro hrubé porušení povinností nájemce.

Nad rámec dovolací soud podotkl, že v občanském zákoníku je užit obecný pojem „účelně vynaložené náklady“ bez alespoň příkladného výčtu nákladů spadajících pod tento pojem. Citované ustanovení patří proto k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k normám, které tak přenechávají soudu, aby sám v každém jednotlivém případě uvážil, zda je tento pojem naplněn. Je však především na účastníku řízení, aby své účelně vynaložené náklady v řízení prokázal, uzavřel NS.

Dodal pak: „Nelze přehlédnout, že placení nájemného náleží k základním povinnostem nájemce bytu. Ani v případě, kdy pronajímatel neplnil svou povinnost zajistit nájemci plný a nerušený výkon práva užívání bytu, není tedy možno po něm zpravidla spravedlivě žádat, aby mu byla ochrana jeho práva domáhat se přivolení k výpovědi z nájmu bytu odepřena s poukazem na dobré mravy, jestliže nájemce povinnost platit nájemné neplnil dlouhodobě a svůj přístup nezměnil ani v průběhu řízení o přivolení k výpovědi. Uvedená povinnost pronajímatele a povinnost nájemce platit nájemné nemají povahu vzájemných závazků a jejich plnění proto nelze vzájemně vázat.“