Tak rozhodl Vrchní soud v Praze.

Veřejnost to zjišťuje až prostřednictvím v minulých dnech zveřejněného usnesení Nejvyššího soudu ČR v Brně (NS), který odmítl Matouškovo dovolání proti tomuto rozsudku; i ten zkrácený trest se mu nelíbil…

„Utišoval“ ho horkou sprchou

Připomeňme, že Matoušek tehdy malého Daniela s cílem utišit jeho pláč položil do vany a po nejméně 30 vteřin ho sprchoval horkou vodou z bojleru o teplotě nejméně 83° C.

Chlapeček utrpěl opaření asi 65 % povrchu těla II. až III. stupně, tedy jedno z nejbolestivějších zranění. Poté ho Matoušek odnesl do postýlky, kde jej zanechal až do ranního návratu matky dítěte, která přivolala lékařskou pomoc. Daniel pak 8. prosince 2006 zemřel.

Krajský soud uložil Matouškovi výjimečný trest, když shledal, že stupeň nebezpečnosti jeho jednání pro společnost je velmi vysoký. To si však zřejmě Vrchní soud nemyslí, a tak obžalovanému trest zkrátil.

Nevěděl prý, co by se mohlo stát

V dovolání k NS má obžalovaný za nepochopitelný závěr krajského soudu, že když měl jako kuchař zkušenosti s horkou vodou, muselo mu být známo, co se může stát sprchovanému chlapci.

Odmítá i úvahu Vrchního soudu, že vznik velice bolestivých popálenin z opaření je údajně obecně znám, jakož i to, že popáleniny na větší části těla mohou vést ke smrti. To podle něho rozhodně obecně známo není.

Upozornil, že neměl nikdy žádnou zkušenost s opařením jakékoliv osoby, tím méně dítěte, a rozhodně nepředpokládal možnost chlapcova úmrtí. Jakmile dítě plakalo, vyndal je z vany, a teprve v tomto okamžiku si uvědomil, že došlo k opaření. Okamžitě pak zasáhl tak, aby podle jeho znalostí vůbec nenastala možnost závažnější újmy. (K tomu státní zástupce poznamenal, že ve skutečnosti obviněný v zásadě neposkytl poškozenému žádnou relevantní pomoc a sledování fotbalového přenosu pro něho bylo důležitější než zdraví a život malého dítěte, jež mu pro tu dobu bylo svěřeno do péče.)

O srozumění s následkem by se podle Matouška dalo hovořit, kdyby dítě surově bil, mrštil s ním o zem, tedy choval se k němu brutálně a agresivně. V daném případě si však nevěděl s dětmi rady, nevěděl, jak utišit pláč. Postupoval podle své zkušenosti, a když se dítě uklidnilo, myslel, že se situace zlepšila. Proto mu nelze klást za vinu, že věděl o možnosti, že dítě může na tyto následky zemřít.
NS dovolání Filipa Matouška odmítl jako neopodstatněné.