Okresní soud ve Strakonicích ho loni uznal vinným trestnými činy podvodu a zpronevěry a uložil mu čtyři roky do věznice s ostrahou.

Krajský soud trochu poupravil výrok o vině a trest mu zopakoval. Na sedm let mu zakázal podnikat v nemovitostech včetně zprostředkovatelské činnosti.

Inkasoval a neplnil

Odvolací instance má za zjištěné, že Jiří N. v březnu 2001 převzal od pražského zájemce o pozemek ve Křtěticích 202.000 Kč. Prodávajícím pak tvrdil, že má jen polovinu této částky, a když takový „kšeft“ odmítli, už nic nepodnikal a kupujícímu peníze nevrátil.

Jako zmocněnec soukromé podnikatelky při prodeji rodinného domu ve Strakonicích převzal v listopadu 2003 od kupujících cizinců část kupní ceny ve výši 400.000 korun. Zbytek 890.205 Kč nechal kupujícím poslat v květnu 2004 na účet své tchyně a částku 890.000 od ní převzal. Ačkoliv si měl nechat jen provizi 200.000 a za inkasované peníze obstarat prodávajícímu byt a zbytek mu vyplatit, nechal si všechno.

V listopadu 2004 jako prokurista obchodní společnosti, která nesla jeho jméno, při uzavírání smlouvy o koupi bytu přijal od klienta do úschovy 300.000 Kč jako zálohu na budoucí vyrovnání. Smlouvy uzavřeny nebyly, ale Jiří N. peníze nevrátil.

V říjnu 2005 pak opět jako prokurista s. r.o. od klientky, kterou zastupoval, vylákal pod záminkou krátkodobé půjčky pro svou obchodní společnost 450.000 korun. A nevrátil je.

Dále jako prokurista s. r. o. v roce 2005 pronajal fabii, ale na leasingu zůstal dlužen 285.000 Kč a vůz nevrátil. Vzal také úvěr na volvo, ale vůz patřící finanční společnosti převedl na jinou osobu.

Proti rozsudku krajského soudu podal Jiří N. dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Vše čisté?

Tvrdí, že prodávajícímu onen byt pro cizince zaplatil, a poté s ním uzavřel smlouvu o půjčce oné částky realitce.

Tu údajný poškozený nikdy nenapadl. Je proto platná a nemohla vzniknout povinnost kupní cenu předat.

Půjčku 450.000 prý poskytla poškozená podle vlastních slov dobrovolně, když mu věřila, a nikoli pod nátlakem. Nešlo tedy o vylákání peněz. Z toho, že jí společnost peníze později nevrátila, nelze dovozovat srozumění dovolatele s tím, že společnost nebyla schopna plnit své závazky.

Převod pozemků, na něž vybral zálohu 200.000, je prý i nadále připraven dokončit.

K leasingovým podvodům mínil, že není povinností prokuristy organizovat chod společnosti tak, aby se k osobám kompetentním k učinění příslušného rozhodnutí dostaly potřebné podklady.

V případě volva byla společnost v registru zapsána jako vlastník. Mohl se proto domnívat, že je oprávněna převést vozidlo na jiného majitele.

Povinnost vrátit svěřené věci prý neměl on, ale zmíněná společnost či jiná osoba.

Je odpovědný!

NS konstatoval, že uvedených jednání se Jiří N. dopustil jako zmocněnec fyzické osoby či prokurista společnosti.

Tu založil v půli roku 2004 s tím, že uvedený společník a jednatel jejím jménem nijak nejednal a veškeré aktivity vykazoval pouze prokurista.

Soudy správně uzavřely, s ohledem na své postavení ve společnostech porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Proto nese i trestní odpovědnost za své jednání a jím způsobenou škodu, ač formálními reprezentanty obou firem byly jiné osoby.

Zcela zjevně věděl, v jak špatné finanční situaci se společnosti nacházely, a musel tedy být přinejmenším srozuměn s tím, že půjčené peníze nebude schopen vrátit.

Potvrzení o neexistenci závazků či smlouvy o půjčce poškození podepsali nepochybně pod nátlakem, pod slibem dovolatele, že jim o to dříve peníze vyplatí. Na tyto právní úkony je tak nutno pohlížet jako na neplatné

V případě volva se dovolatel zavázal k tomu, že „po celou dobu trvání této smlouvy bez předchozího písemného souhlasu věřitele vozidlo nepřenechá do užívání třetí osobě jakoukoliv formou“.

Právní závěry jihočeských soudů jsou podle NS přiléhavé. Dovolání Jiřího N. proto koncem ledna odmítl jako neopodstatněné.