Čelí obžalobě mj. ze zpronevěry peněz ze dvou konkurzů, které vedl, s celkovou škodou za asi 16 milionů korun. Ve středu ho těžce zatížilo svědectví kolegyně, která po jeho odvolání převzala správu jednoho z „jeho“ úpadců společnosti A. v Č. Krumlově.

Nespolupracoval

Uvedla, že funkci přebírala od ing. H. po víceměsíčním čekání na právní moc kvůli jeho odvolání, a očekávala proto, že za tu dobu připraví k předání perfektní podklady, vypořádání své činnosti, už i kvůli stanovení jeho odměny. Nedostala ale od něho žádné doklady – o stavu peněžních prostředků či soupis majetku. Nepředal jí ani pokladnu. Že měl dvě, to nevěděla. Na urgence ji prý ujišťoval, že podklady připravuje, a vysvětloval, že má problémy s účetním. „Hotovost mi nepředal žádnou, nedostala jsem od něho absolutně žádné informace o rozsahu majetku,“ řekla svědkyně.

Po převzetí funkce našla na účtu úpadce jen něco málo přes sto tisíc. Pak zjistila, že si ing. H. založil další účet, kam šly například výnosy z prodeje majetku. Z banky se dozvěděla, že nejde o účet podstaty A. „To je praxe naprosto vyloučená,“ poznamenala svědkyně se zkušenostmi z 56 dokončených konkurzů.

Nezvyklé náklady

Po rekonstrukci účetnictví úpadce ji zaujaly některé výdaje jejího předchůdce. Předeslala, že zvýšení odměn správcům novelou v roce 2000 počítalo i s tím, že z ní správce bude hradit i náklady své činnosti, i zastávané třetími osobami, a jen výjimečně, se souhlasem věřitelů, je může účtovat tzv. za podstatou. V daném konkurzu společnosti A. však ing. H. uhradil například za ekonomické a finanční poradenství třetí osobě přes milion korun. „Tu práci přece dělá správce,“ mínila svědkyně.

Podobně obviněný zaplatil údajně přes 800 000 za vedení účetnictví, aniž by to měl schváleno věřiteli. Pak by to tedy měl hradit ze své odměny. „Pokud takové práce zadá jinému, soud to zohlední v rozhodnutí o odměně správci,“ vysvětlovala svědkyně. „Ta není nároková, automatická. Jde o peníze věřitelů, ty nelze libovolně utratit…“

Inženýru H. konkurzní soud v dané věci přiznal vyplacení zálohy 1,5 milionu korun, z čehož se podle svědkyně rovněž dalo dovodit, kolik z majetku úpadce už zpeněžil. Později žalovala o vrácení této částky do podstaty, ale nebyla vymožena ani exekucí.

Dále svědkyně zmínila některé náklady vykazované bez bližšího vysvětlení, za co konkrétně byly, jako třeba nájemné 717 000. Na cestovném jistému muži zaplatil správce H. celkem asi 390 000. Nikde nebylo uvedeno, co měl dotyčný kde dělat. Když svědkyně jako jeho nástupkyně probírala tuto položku doklad po dokladu, našla tam neodpovídající data, kdy údajná cesta do Karlových Var byla jednou 628, jindy 420 km, a naopak stejná kilometráž byla vykazována při cestách do různých míst. Na svědkyni to dělalo dojem, jako by byla v počítačovém „mustru“ jenom obměňována část dat.
K celkové vyplacené částce poznamenala, že má srovnání z obdobného konkurzu jiného bývalého OSP, činného ve dvou okresech západních Čech. Trval jedenáct let, s kolegyní z něj „vydobyly“ 96 milionů a jejich náklady nepřesáhly deset procent. Přitom jejich cestovné za tu dobu činilo 230 000, a to jezdily z Budějovic do Plzně… Za nepřiměřené označila svědkyně i náklady 507 000 korun na telefon. Ve vzpomínaném jejím jedenáctiletém konkurzu „na dálku“ činila tato položka jen 220 000 Kč.

Celkově tyto sporné výdaje konkurzního správce ing. H. dosáhly podle ní téměř 5,3 milionu korun 

Měl moc práce?

Obžalovaný ve vyjádření ke svědectví své nástupkyně vysvětloval, že muž, jemuž vyplácel cestovné, tehdy jako stavař dokončoval práce rozdělané firmou A. ještě před konkurzem, resp. pracoval na reklamacích a likvidacích staveb. Ujistil, že to měl odsouhlaseno věřitelským výborem. V jeho zápisech to prý jistě bude.

Při zmiňovaném ekonomickém a finančním poradenství prý šlo o odměnu muži, který měl sice živnosťák na poradenství, ale po celou dobu se staral o technické zabezpečení areálu úpadce. Smlouvu měli ústní. Částky za telefony pak prý neprovolal on sám, ale i zaměstnanci či nájemníci v areálu.

K opakovaným dotazům předsedy senátu, proč požadované doklady nepředal své nástupkyni, ing. H. řekl, že nebyl schopen je předat „z hlediska svého pracovního a osobního vytížení“ v oné době.

Soud slyšel také zmiňovaného bývalého účetního konkurzní podstaty A. Ten uvedl, že když od obviněného jako správce začal dostávat faktury a další doklady a vytýkal mu, že na nich chybí popis jednotlivých operací, dohodli se, že účet bude správce spravovat sám. Podobné to bylo s pokladnami. Obviněný založil tzv. pokladnu č. 2, kde si zpracovával výnosnější operace sám, a účetnímu z ní nikdy žádný podklad nepředal. „Postupně mi přestal dodávat doklady i pro pokladnu číslo jedna,“ řekl svědek. On sám tedy zpracovával jen to, co dostal. Například o dražbách nic nevěděl. Obviněného prý mnohokrát upozornil, že to k daňovému přiznání nestačí, a ing. H. ho prý ujistil, že jeho podklady ještě doplní.

Na dotaz svědek řekl, že k tomu „rozdvojení pokladen“ došlo několik let před odvoláním ing. H. z konkurzu. Na dotaz soudu to obžalovaný vysvětlil tak, že zmíněná pokladna č. 1 fungovala jako „provozní“, v areálu úpadce, a když se správa konkurzu ostěhovala, nebylo co na ní účtovat. „Nebyl tam žádný účetní případ,“ řekl obviněný. Hlavní líčení pokračuje.