Podle obžaloby totiž nejméně od srpna 2010 do 3. března 2011 psychicky a fyzicky týral družku. Vyhrožoval jí a slovně i fyzicky ji napadal, zamykal ji a zakazoval jí chodit ven.

Na silvestra 2010 ji prý kopal, dupal na ni, zlomil jí žebra, ale poškozená ve strachu lékaře nevyhledala. V únoru 2011 ji zamkl a přes prosby ji nepustil ani na toaletu.

1. března ji údajně znovu bil pěstmi do obličeje, kopal ji, přinesl nůž a hrozil, že ji zabije. Když v obavách chtěla vyskočit z okna, za vlasy ji stáhl zpět. Bil jí hlavou o zem, přelepil jí ústa, svázal ruce za zády izolepou. Tu jí také omotal kolem krku a tahal ji kolem stolu. Nechal ji ležet na zemi v předsíni, ráno ji probudil, znovu jí s nožem v ruce nadával, bil ji, nesměla se jít umýt. Když 3. března z bytu odešel, podařilo se družce přivolat majitele domu, který jí umožnil odejít.

Utrpěla četné pohmožděniny v obličeji, podkožní krevní výrony, zlomeninu nosních kůstek s posunem, zlomeniny dvou žeber a rozvinuly se u ní posttraumatická stresová porucha a středně těžká depresivní porucha.

Ženu také nejméně od poloviny února do 2. března nutil, k neobvyklým sexuálním praktikám, třeba k zasouvání šišky salámu do přirození, případně to násilím udělal sám. Jednání si natáčel telefonem. 2. března ji přes odpor donutil k pohlavnímu styku.

V létě 2010 měl v jiném bytě denně fyzicky napadat dceru jeho tehdejší přítelkyně a psychicky ji týrat. I u ní se rozvinula posttraumatická stresová porucha.

Posléze 3. března 2011 mobilem vyhrožoval matce poškozené družky, že ji zabije a vyvraždí její děti.

Měl tak spáchat zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí po delší dobu se způsobením těžké újmy na zdraví, zločin znásilnění se způsobením těžké újmy a přečin nebezpečného vyhrožování. Zdravotní pojišťovna chce po něm náhradu nákladů vynaložených na léčení poškozené ve výši 20 659 korun.

Obžalovaný skutky popřel. O své nevině se snažil soud přesvědčit i úvodním čtením obsáhlého vyjádření k věci. Podrobně citoval z výpovědí svých přítelkyň s citacemi z řady protokolů s uváděním i pomlček v číslech spisů a opakovaně zdůrazňoval, na co že v konkrétních případech „musí upozornit" nebo k jaké „zarážející okolnosti" si „klade otázku". Snažil se také činit závěry, které podle něho z oněch nesrovnalostí vyplývají.

Některé detaily obvinění mnohokrát opakoval, když odmítal, že měl družku bít za její „koukání se po cizích chlapech" a jak že to bylo třeba s oním zasouváním „nestandardních erotických pomůcek". Ve svůj prospěch vykládal i zmíněnou nahrávku těchto praktik v mobilu.

Četl nonstop 78 minut, přičemž ho předseda senátu přerušil jen jednou, aby mu upřesnil alespoň tři poslední z jeho dosavadních asi dvaceti odsouzení.

Pak začal číst pro změnu zase soud výpovědi pana Milana z přípravného řízení. Jak se seznámil s poškozenými, jak mu ta první měla sypat do nápojů pervitin, aby byl povolnější ke společným drobným krádežím, jak ji hledala policie a on ji udal.

Jak prý neměl na to, aby ji sexuálně uspokojil, a tak jí pořídil robertka, jak si po dohodě s ní pomáhal, když si jej zapomněla na ubytovně, jak při aktech chtěla, aby ji svazoval, a jak na sebe měli navzájem močit. Jak jí vadilo, že vedle ní jezdil na víkendy za jinou dlouholetou přítelkyní, a tak dál. K prokázání, že ji nebil, nabízel řadu svědectví, že na ní nebyly vidět modřiny. Ty ostatně nejsou ani na četných jejích snímcích v prádle v jeho mobilu…

Když k protokolu nebyly dotazy, předseda senátu vyzval obžalovaného, aby se posadil. Ten ale namítl, že by chtěl pokračovat ve výpovědi, a četl dalších 45 minut druhou část, tentokrát se týkající druhé poškozené.

Hlavní líčení pokračuje.