Za toto zrušení od ní žádal náhradu 480 000 korun.

Soud v roce 2007 návrh zamítl s tím, že takovou žalobu by mohla podat jen osoba, kterou věcné břemeno zavazuje, nikoliv z něj oprávněná. Krajský soud to potvrdil. Nejvyšší soud ČR (NS) ale spor vrátil do Písku s názorem, že i oprávněný z věcného břemene má právo žádat soud o jeho zrušení za náhradu. Nalézací soud poté, kdy věcné břemeno bylo zrušeno, loni uložil žalované zaplatit otci 226 975 Kč a ve zbytku požadavku žalobu zamítl.

Za situace, kdy je vázán názorem odvolacího soudu, že věcné břemeno bylo zřízeno za protihodnotu, uzavřel, že žalobci přísluší náhrada za jeho zrušení. Vyšel z toho, že hodnota břemene odpovídá částce 480 000 Kč. Od ní odečetl 193 440 Kč jako desetinásobek ročních plateb za služby a příspěvky do fondu oprav a údržby, které už žalobce nemusí v předmětném bytě platit, takže v tomto rozsahu se mu dostává majetkového prospěchu. Dále odečetl pohledávku žalované, kterou vůči žalobci započetla ve výši 59 585 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody.

Má nárok na protihodnotu

Krajský soud dospěl k závěru, že ačkoliv je věcné břemeno dle dědické dohody zřízeno bezplatně, je nutno přihlédnout k tomu, že žalobce při uzavření dohody se vzdal svého spoluvlastnického podílu k předmětnému bytu. Proto je třeba vycházet z toho, že věcné břemeno bylo zřízeno za určitou protihodnotu, a proto je třeba poskytnout za jeho zrušení náhradu. Její výši krajský soud korigoval na 286 560 Kč, tedy bez zápočtu tvrzené pohledávky žalované. Ta tento požadavek vznesla až v průběhu řízení, aniž předtím vyzvala žalobce k zaplacení. Dluh se tak nestal splatným.

J. K. znovu podala dovolání. Namítá, že žalobce se podílu k bytu nevzdal, ale uzavřel dohodu, podle níž získal do výlučného vlastnictví z dědictví veškerý majetek kromě bytu, k jehož doživotnímu užívání mu bylo zřízeno věcné břemeno. Kupní cenu za byt zaplatila žalovaná a žalobce se práva na pohledávku za dědictvím v rámci vypořádání spoluvlastnického podílu vzdal. Jelikož bylo břemeno zřízeno bezplatně, žalobci nemohl vzniknout nárok na náhradu za jeho zrušení. Žalobce si zajistil ze zdravotních důvodů nové bydlení. Byt od dubna 2007 neužíval a zjevně neměl v úmyslu v užívání pokračovat, neboť nastaly trvalé změny a byt již nemohl sloužit jeho potřebám. Tím podle dovolatelky došlo k zániku věcného břemene. Dovolatelka upozornila, že k vydání bezdůvodného obohacení 59 585 Kč poprvé vyzvala žalobce ještě před podáním žaloby dopisem svého právního zástupce.

NS zjistil, že dovolání není důvodné. V dané věci smlouva o zřízení věcného břemene užívání bytu žalobcem byla uzavřena v souvislosti s dohodou o vypořádání dědictví. Žalobce byl bezpodílovým spoluvlastníkem bytu, vlastnických práv se však vzdal ve prospěch žalované, která mu v souvislosti s tím k bytu zřídila věcné břemeno. Žalovaná zaplatila za své rodiče (žalobce a jeho zemřelou manželku) kupní cenu bytu, ovšem ta byla zcela nepoměrná k jeho hodnotě – 45 224 Kč, zatímco skutečná hodnota bytu byla okolo milionu. Závěr o tom, že za zrušení věcného břemene je oprávněnému třeba poskytnout náhradu, je správný. To, že v samotné smlouvě o jeho zřízení nebyla úplata sjednána, není rozhodující.

Poté, co bylo rozhodnuto o tom, co z majetku, který měl žalobce se zůstavitelkou ve společném jmění, připadne do pozůstalosti a co se stává výlučným majetkem žalobce, byla uzavřena dědická dohoda. Podle ní žalobce získal jen podílové listy v hodnotě ke dni úmrtí 8333,15 Kč a movité věci bez hodnoty, zatímco žalovaná předmětný byt, k němuž současně žalobci zřídila věcné břemeno bydlení. Názor, že věcné břemeno zaniklo ze zákona tím, že se žalobce z bytu odstěhoval, není správný. I když v důsledku zdravotního stavu bylo jistě pro něho výhodné a prospěšné, aby se přestěhoval do domu s pečovatelskou službou, neznamená to, že by v bytě již objektivně nemohl bydlet, a že by tedy byt již nemohl sloužit jeho potřebám.

NS odmítl i názor stěžovatelky na započítání jí tvrzené pohledávky. Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, uzavřel. (22 Cdo 1330/2011)