„Zachovejme klid, nedávejme záminku k použití zbraní,“ vyzývají hlasatelé Českého rozhlasu z Českých Budějovic. Rotačka Jihočeské pravdy chrlí jedno mimořádné vydání za druhým, kdo má ruce a nohy, pomáhá s jejich rozvozem, výtisky se rozdávají přímo na ulicích.

Vyčkávání

„V kraji cizí jednotky nejsou, je klid, pouze se množí fronty u benzinových pump a před potravinářskými obchody,“ stojí v jednom z nich. Je ale více než jisté, že v nejbližších hodinách přijdou vojska Varšavské smlouvy i k nám.

O normálním pracovním dni nemůže být ani řeč. Lidé odcházejí k dětem, nakupují do zásoby, co se dá. „Plně podporujeme legálně zvolenou vládu, prezidenta Ludvíka Svobodu, stranu v čele s Alexandrem Dubčekem,“ čiší z každého závěru mimořádných schůzí snad všech podniků, organizací a sdružení.

Je poledne a hektarové Žižkovo náměstí v Českých Budějovicích je plné lidí a transparentů. Hodinu a půl nato se dává střed davu kolem Samsonovy kašny do pohybu. Dav doslova ucpal Krajinskou ulici. V horkých hlavách se rodí otázky: „Přijedou? A kdy? A co bude potom?“

A pak to přišlo

Jsou dvě hodiny po poledni. Na křižovatce nad Borkem se objevuje první sovětský tank. „Nesmí projít,“ rozhodne se asi padesátka lidí, kteří se tu už drahnou dobu snaží diskutovat s rusky mluvícím nadporučíkem a dalšími dvěma vojáky. Marně. Sedají a lehají si tedy na silnici, věší se na hlavně tanků, zakrývají hledí vlastními těly i letáky, na nichž Jihočeši v pěti jazycích nezvaným armádám vysvětlují pravdu o situaci v zemi. Tankisté je odmítají číst. V 16 hodin se kolona otáčí a odjíždí směrem na Chotýčany.

Tanky však nemizí na dlouho. Po čtvrté hodině ráno následujícího dne již manévrují v ulicích Českých Budějovic. Nekonečná řada ocelových příšer se za ohlušujícího rachotu hrne jako lavina třídou Míru, po Sadech, na Dimitrovovův most a po Lidické jede k Rožnovu. Uvnitř sedí po zuby ozbrojení vojáci a kulomety míří do oken domů. Vojsko obsazuje křižovatky, mosty, tanky stojí v rozích náměstí. Jsou i na letišti v Plané, přistávání letadel ale znemožňuje porucha na lokátorech. Po jednání předsedy Městského národního výboru Bedřicha Drajera s veliteli okupačních vojsk svítá naděje, že tanky uvolní křižovatky.

„Odejděte, proboha, domů,“ vyzývají nezvané hosty nápisy v ulicích. Lidé přihlížejí demonstraci síly apaticky, tak, jak je vyzývá tisk. Přesto i v Českých Budějovicích přichází ke slovu střelba.

U muzea zastavuje několik aut. Přibližují se k nim tanky a jeden z řidičů pokládá na kapotu československou státní vlajku. V tu chvíli tanky spouští palbu z kulometů a vůz i s vlajkou přejedou…