Azylový dům: Do takové všivárny nepůjdu!

Od sídla městské policie v Haškově ulici pomalu odjíždí bílomodré služební auto. Je mrazivý středeční večer a teplota se pohybuje kolem minus osmi stupňů. Strážníci vyrážejí na okružní jízdu městem, při které budou hledat promrzlé bezdomovce. Chtějí jim zajistit bezplatné přenocování v domě sv. Pavla v Riegrově ulici. Přestože mrazy dosáhly v posledních dnech rekordních hodnot, využil tuto jejich nabídku prozatím pouze jediný člověk bez střechy nad hlavou. Večerní kontrolu bezdomovců sleduje i Deník.

Prázdné vagony

Jako první místo navštěvujeme krátce před půl devátou lávku u parovodu za Budvar arénou.

Provizorně zde nocuje pětapadesátiletý Štefan Hegedúš. Ke strážníkům se chová přívětivě a bez sebemenších problémů jim předkládá ke kontrole své doklady. Nabídku na přenocování v azylovém domě však tento muž, který tráví na ulici už svou třetí zimu, odmítá. „Přišli s tím za mnou už včera, ale nikam jít nechci. Mám teplý spacák a zima mi není,“ vysvětluje Hegedúš.

Strážníci se s ním loučí a přesouváme se do Skuherského ulice. Jsou zde prázdné železniční vagony, které jsou často pro bezdomovce vítaným útočištěm. Ve chvíli naší návštěvy tady však nikdo není. „Ještě je příliš brzy, chodívají sem většinou až po půlnoci,“ shodují se strážníci.

Pro jistotu procházíme ještě vedlejší vlak, ale ani tam nikoho nepotkáváme. Nasedáme do auta a míříme k dalšímu stanovišti pod Novým mostem přes Vltavu na Strakonické ulici. Mezi pilíři zde nocuje pětačtyřicetiletý Josef Bartoš. Když jej strážníci vzbudí, aby jim ukázal doklady, je nevrlý a navíc značně vulgární. Návrh na nocleh v azylovém domě odmítá dřív, než mu jej stačí městští policisté pořádně předložit. „Do takové všivárny nikdy nepůjdu,“ říká razantně Bartoš.

Protože s ním není kloudná řeč, ponecháváme jej svému osudu a vydáváme se podél řeky směrem do Českého Vrbného. Bezdomovci zde někdy přebývají u jednoho kanalizačního mostku s přepadem vody. V roští se tu krčí malý stan, ale je zřejmé, že v něm se žádný nocležník tou dobou nenachází. Strážníci ještě pro jistotu procházejí s baterkou blízké okolí, ale nikoho neobjeví.

Po návštěvě tohoto místa ještě zběžně projíždíme centrum a krátce poté se se strážníky loučíme. „Máme před sebou ještě celou noc, takže budeme v hledání lidí bez domova pokračovat,“ shrnují na závěr.