Ač nejsem obyvatelkou Českých Budějovic, čtu ráda seriál „Putování městem“, který v Českobudějovickém deníku vychází.

Ve 172. díle tohoto seriálu mě zaujala uveřejněná fotografie průvodu baráčníků a povídání o zaniklé Čtyřdvorské baráčnické obci a vysvětlení pojmu baráčník. O baráčnících se zde hovoří v čase minulém. Přestože v samotných Českých Budějovicích zaniklo v minulosti několik baráčnických obcí (jak jsme se dozvěděli z článku a nebylo to jen v Českých Budějovicích, ale i jinde v Čechách), baráčníci v České republice nevymřeli a udržují své obce dodnes.

Na Českobudějovicku jsou obce sdruženy v IX. župě Kubatově. Župa má sídlo v Boršově nad Vltavou a jejím dlouholetým župním rychtářem je vzácný člověk, soused František Čerkl.

V povídání o“Putování městem“ je velice podrobně vylíčen význam slova baráčník. Toto podrobné vysvětlení pojmu slova baráčník navozuje dojem, že členy těchto obcí byly v minulosti jen nejnuznější vrstvy obyvatel či majitelé zchátralých baráčků. Dnes se často mylně lidé domnívají, že pokud by chtěli vstoupit do baráčnické obce, musí být vlastníkem nemovitosti.

Od stolu

Nebylo a není tomu tak a dovolím si proto krátké vysvětlení, odkud v Čechách vznikl název baráčníci.

Baráčnické obce vznikaly ze stolních společností, které se scházely v 70. letech 19. století.

První taková stolní společnost byla založena v Kolíně v roce 1874 a odtud byla tato myšlenka přenesena do Prahy, kde byly zakládány další společnosti. Postupně pak se šířila baráčnická myšlenka i na český venkov.

V Kolíně se stolní společnost scházela v hostinci „U Šleitrů“. Tomuto hostinci se přezdívalo „Baráček“ a odtud tedy povstal název baráčníků.

A proč mají baráčníci jako jeden ze svých symbolů na svých odznacích chaloupku? To proto, že někteří naši čeští buditelé v dobách národního obrození pocházeli z malých, venkovských chaloupek a ve svých dílech vyznávají čistou, upřímnou lásku ke svému národu a mateřskému jazyku.

V dnešní době čítá členská základna necelých 9000 členů. Podle Regulí českého baráčnictva je hlavním účelem spolku prohlubovat lásku k vlasti, pěstovat staročeské obyčeje a zvyky, udržovat národní kroje, zakládat a udržovat zájmové taneční, pěvecké, divadelní a hudební soubory a šířit baráčnické ideje.

Spolek českých baráčníků je sdružením dobrovolným a nepolitickým a za členy mohou být přijímáni do „Mladé chasy“ děvčata a chlapci ve věku od 14 do 18 let a za řádné členy obcí mohou být přijímány osoby bez rozdílu pohlaví, národnostního, náboženského a politického přesvědčení – občané starší 18 let – mající trvalé bydliště v České republice.

Baráčnické obce jsou dnes sdruženy ve 22 župách po celé České republice a krom toho existuje ještě 7 obcí bez žup. Ústředním orgánem je Veleobec sdružených obcí baráčníků v Praze. Pokud chcete vidět krásné kroje či baráčnický svéráz, máte možnost navštívit akce, na kterých baráčníky uvidíte, například Vltavotýnské slavnosti (oslavy 130. výročí založení Spolku bývalých vojáků – veteránů, společný průvod s baráčníky) v Týně nad Vltavou, dožínky v Boršově nad Vltavou 6. září nebo 13. září slavnost u příležitosti výročí založení X. župy Josefa Holečka ve Vodňanech.


Jaroslava Svobodová
Sdružená obec baráčníků Vitoraz