VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Budvar jde s dobou. Chuť se ale nemění

České Budějovice – Když se řekne pivo, většině Jihočechů se vybaví Budějovický Budvar. Pětadvacet let po revoluci zůstává jediným národním podnikem u nás a stát si ho hýčká. Aby ne, když je pivovarem úspěšným. A to přesto, že revoluce kromě chuti Budvaru změnila mnohé.

14.11.2014 1
SDÍLEJ:

Ředitel Budvaru Jiří Boček.Foto: Deník/Jaroslav Sýbek

„Dostali jsme se do konkurence firem, které přišly z volného tržního prostředí, což pro nás do té doby byl prakticky neznámý pojem. Jestliže jsme chtěli být konkurenceschopní, museli jsme se mnohému naučit a zdokonalujeme se 
v podstatě dodnes," říká v rozhovoru ředitel národního podniku Budějovický Budvar Jiří Boček.

Jak se změnila česká společnost za 25 let od sametové revoluce a jak se proměnil Budvar?
Rok 1989 s sebou přinesl zásadní politické změny, a to nejen u nás, ale i v celém světě. V podstatě zmizel bipolární svět. Na politické změny navazovaly i společenské, ekonomické, vlastnické změny a změny v profesních odvětvích. Když si oněch pětadvacet let rekapituluji, pokládám si otázku, jak všechny ty změny přežil Budvar. Odpověď je jednoduchá: úspěšně. Budvar je úspěšnou firmou a úspěšně pokračuje dál. V pivovarnictví se od osmdesátých let událo mnoho nového. Rozpadl se státní monopol na výrobu piva, zastřešený Generálním ředitelstvím pivovarů a sladoven. Ale rychle po revoluci i díky privatizaci vznikl na českém trhu monopol nový (skupina Plzeňský Prazdroj) s téměř padesátiprocentním podílu na trhu. Do České republiky od revoluce vstoupila řada zahraničních nebo nadnárodních společností, jako je Bass, Heineken, Interbrew, rakouský BRAU AG, Zwettler, Anheuser Busch. To dokazuje, že se trh opravdu měnil.

Pomohl Budvaru vstup zahraničních pivovarnických společností na český trh, nebo mu naopak ublížil?
Dostali jsme se do konkurence firem, které přišly z volného tržního prostředí, což pro nás do té doby byl prakticky neznámý pojem. Jestliže jsme chtěli být konkurenceschopní, museli jsme se mnohému naučit a zdokonalujeme se v podstatě dodnes. To, co navazuje na pivovarnictví, je stav maloobchodní sítě, která se rozpadla, stejně jako státem řízená gastronomie. Do maloobchodů vstoupily zahraniční řetězce, které přinesly nové formáty – supermarkety, hypermarkety a podobně. Dostali jsme se do přímého střetu s firmou Anheuser Busch o značku Budweiser Budvar. To je další věc, kterou nám revoluce přinesla. Žádný jiný český pivovar se nesoudil se světovou pivovarnickou jedničkou 
o ochranné známky a nestál proti nebezpečí, kdy měly být omezeny naše obchodní aktivity na světových trzích s pivem. Ten velmi známý souboj o ochrannou známku je především souboj o obchodní teritoria. Vyhráli jsme řadu sporů a soudních řízení, byli jsme schopni uhájit více než sedm set let starou tradici originálního budějovického piva a rozšířit naše exportní aktivity z 18 asi na 65 států. Podle mě je velmi důležité, že jsme se museli celou dobu zdokonalovat a stále si musíme vytvářet a zlepšovat svou konkurenceschopnost, což znamená hlavně pracovat sami na sobě. O tom, že se nám to daří, svědčí rozvoj pivovaru za posledních 25 let, ale 
i fakt, že po celou tu dobu si Budvar dokázal udržet hospodaření v kladných číslech, a bylo tedy možné investovat do rozvoje firmy bez cizí podpory.
Když jsem si položil otázku, proč jsme jako firma po 25 letech v tak dobrém stavu, tak jsem došel k několika základním bodům. Za prvé jsme i přes všechny změny stále věřili v naší značku. Dále jsme nepřestali věřit v kvalitu a konkurenceschopnost našich produktů. Nezahodili jsme ani originalitu budějovického piva. Naučili jsme se také věřit svým schopnostem. Naše firma je trochu odlišná tím, že řada lidí zde pracuje většinu svého produktivního života. Na těchto lidech oceňuji schopnost se dále rozvíjet a být loajální 
k firmě a ke značce.

Láhev světlého ležáku z roku 1989.Přejděme k praktické stránce věci – jak se za 25 let změnil systém vaření a stáčení piva?
Obměnili jsme většinu strojního zařízení, ale nevzdali jsme se své originální receptury a používání původních surovin. Rok 1989 nám v podstatě otevřel možnosti, o kterých jsme teoreticky věděli, ale do té doby jsme neměli možnost je využít. Prakticky neznámý byl pro nás i zahraniční obchod, který dříve zajišťovala akciová společnost Koospol. Náročné navazování vztahů se zahraničními partnery, to pro nás byla vysoká škola byznysu. Důležitý byl i rozvoj domácí distribuční sítě. V 90. letech se rozpadla státem řízená distribuce potravin 
a museli jsme se rozhodnout, zda půjdeme přes nezávislé privátní firmy, nebo jestli vybudujeme vlastní síť. Vydali jsme se druhou cestou, což byl důsledek našeho komplexního chápání marketingu. V našem podniku se snažíme chápat marketing správně, tedy nikoliv jako obor, který je jen o reklamě 
v televizi nebo v novinách. Jedná se o nejvyšší formu způsobu prodeje a získávání zákazníků, kterou zatím lidstvo vymyslelo. Dříve člověk něco vyrobil, došel na trh a prodal zboží.
Pak zjistil, že výhodnější je, když se, pokud je dostatečně zručný, bude věnovat jen výrobě a své zboží pak předá obchodníkovi, který je prodá. Nakonec v USA, kde marketing vznikl, zjistili, že není důležité věc jenom vyrobit a prodat, ale že je třeba také zkoumat potřeby spotřebitelů, cíleně na ně působit, vymýšlet obsah, nástroje 
a kreativitu. Špičkově zvládnout marketing je běh na dlouhou trať, což platí pro všechny firmy na světě. Je to hlavně o lidech, myšlenkách a o správném odhadu zákazníka.

Revoluce přinesla změny 
i v gastronomii. Umějí dnešní restaurace nabídnout svým hostům pivo lépe než ty před rokem 1989?
Myslím si, že pivovarnictví udělalo ohromný krok vpřed. Gastronomie také.Co se týče gastronomie, zde pořád platí staré heslo, které mi říkala babička – hospodská: Dobrý hospodský dokáže špatné pivo napravit. Špatný hospodský umí výborné pivo zkazit. Tohle platí, ať jsou společenské poměry jakékoliv. Záleží na odbornosti i na tom, co chceme zákazníkovi podat. Za socialismu se mi stala jedna příhoda. Dostal jsem se večer do jedné vesnické hospody, kde seděli chlapi 
a frfňali, že dostali kalné, nakyslé pivo, které se nedá pít. Hospodská jim odpověděla, aby každý z nich vypil posledních pět půllitrů a pak že narazí čerstvý sud. To by se 
v dnešní době opravdu nemohlo stát.

Chutná dnes Budvar stejně jako před pětadvaceti lety?
Dříve jsme vyráběli světlý ležák, světlou desítku a nealkoholické pivo. Co se týče světlého ležáku, jeho chuť se vůbec nezměnila, na čemž si velmi zakládáme. Pokud se budeme bavit o desítce, tak tu jsme výrazně vylepšili. Za socialismu se do výčepního piva nesměl dávat výlučně sušený hlávkový chmel, ale povinně se především používaly chmelové extrakty. Pivovar se od devadesátých let začal rozhodovat samostatně, takže jsme světlou desítku začali připravovat ze stejných surovin jako světlou dvanáctku. Ta má pouze vyšší stupňovitost, tím pádem 
i vyšší obsah alkoholu. U nealkoholického piva reagujeme na zvyky spotřebitelů, což se neodrazilo na chuti, ale na barvě piva. Dříve bylo velmi světlé, nyní ho obohacujeme o přídavek speciálního sladu, aby se barvou podobalo ležáku. Dále máme piva, která jsme před rokem 1989 vůbec nevyráběli. U nich logicky srovnávat chuť nemůžeme. Jedná se o tmavý ležák 
z roku 2004 nebo pivo Pardál a limitované edice silného piva Bud B:STRONG nebo višňového tmavého ležáku Budweiser Budvar B:Cherry.

Nová doba přinesla módu piva 
v plastových lahvích. Dočkáme se i Budvaru v plastu?
Ne, s tím v současnosti v žádném případě nepočítáme.

Areál pivovaru v roce 2013.

Uměl jste si na začátku 90. let představit, že Budvar bude 
v současnosti stále národním podnikem?
To je věc, se kterou si 
v současnosti moc nelámu hlavu. Rozhodovací pravomoci o tom, zda budeme národní podnik nebo akciová společnost, má ministerstvo zemědělství, ministerstvo financí a česká vláda. To, jak se postavíme k právní subjektivitě podniku, jsme museli vyřešit už v roce 1992, kdy byl Budvar zařazen do druhé privatizační vlny. Nakonec jsme dospěli k závěru, že výroba piva, jeho prodej 
a stabilní kladné hospodářské výsledky jsou hlavním cílem a ten se nemůže změnit, i kdyby se změnila právní forma. Takže jsme úplně od sebe oddělily diskuze v rovinách právní subjektivity od předmětů podnikání. Nesnažili jsme se tyto věci spojovat dohromady, což bylo trendem v České republice. Od začátku jsme věřili značce i našim produktům, a tak jsme pracovali na tom, abychom firmu rozvíjeli. Musím zdůraznit, že tehdejší rozhodnutí bylo naprosto správné.

Když se po roce 1989 otevřely hranice, vydal jste se do ciziny ochutnávat tamní piva?
Mé cesty do zahraničí mají dva rozměry – profesionální a lidský. U nás na jihu Čech se říkal takový vtip: Jsou otec se synem u plotu rozdělující ČSSR se západním světem a syn se ptá otce: „Tati, kdo žije za tím plotem?" Otec mu odpoví: „My, synku, my." A opravdu to tak bylo. Z lidského hlediska jsem to bral velmi pozitivně. Z profesního hlediska jsem cestoval více kvůli zahraničnímu obchodu nebo soudním sporům, než abych byl v zahraničí a ochutnával cizí piva. Ale vzhledem k tomu, že na zahraničních cestách se vše točí okolo piva, tak na večeřích skončíme většinou v restauracích, kde se ochutnávají různé druhy piva, tomu se člověk nevyhne. Je důležité poznat na vlastní kůži konkurenci.

Vzpomenete si, které z konkurenčních piv vás nejvíce překvapilo?
Nejvíce mě překvapilo, když jsme byli v roce 1995 na západním pobřeží USA a tam jsme navštívili celou řadu mikropivovarů. Tam se móda malých pivovarů rozšířila v polovině osmdesátých let, u nás až v posledních několika letech. No a právě tam jsem zažil velký šok, ať už chuťový nebo technologický. Existovaly tam pivovary, které pivo opravdu neuměly vařit a jejich pivo se nedalo pít. Na druhou stranu jsme objevili 
i malé pivovary, které měly naprosto špičkové pivo. Dále mě překvapily chutě piva ze států bývalého SSSR. Když jsem tam jako student pil kalné a zkažené pivo z lahve, tak mi prodejce říkal: „Podívejte se, to je kalné pivo, to bude opravdu silné." Zažil jsem ještě jeden otřesný zážitek, když jsem byl v Gruzii. Viděli jsme tam, jak z jednoho pivovaru vedla na chodník trubka, u které stál zřízenec z pivovaru a stáčel pivo do plechovek bez víčka, takže vypadaly jako půllitr, nebo do plastových igelitových tašek.

Autor: Martin Tröster

14.11.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Takto to vypadá  v některých lesních lokalitách Vojenských lesů a statků.
5

Lesníci varují před vstupem do lesů

Páteční bouřka za sebou nechala obrovské škody na území Národního parku Šumava. Turisté se tak na některá místa nepodívají.
8

Polomy na Šumavě zastaví turisty

Nevím, kde jsou Strakonice, usmívá se před duelem s Plzní Peter Galamboš

České Budějovice – V přípravných zápasech ukazuje, že by mohl být posilou. Urostlý slovenský centr Peter Galamboš (28 let) přišel do ČEZ Motoru před sezonou z Martina. Třikrát už se dokázal trefit do černého a další gól by rád přidal v úterním přátelském utkání s extraligovou Plzní, které českobudějovičtí hokejisté odehrají netradičně ve Strakonicích (17.30).

Dobrovolný hasič při zásahu zkolaboval

Deštná - Dobrovolní hasiči z Deštné na Jindřichohradecku se od písknutí prvního poplachu kvůli bouřce nezastavili až do sobotního odpoledne.

Řídil opilý, odnesla to lavička

České Budějovice – Hodně toho vypil 35letý muž z krajského města před tím, než v noci počátkem srpna havaroval. V Peugeotu 407 se proháněl městem opilý, až spadla klec.

Nebezpečné řidiče mají zklidnit v Jírovcovce semafory

České Budějovice – Budějovická radnice ale musí opakovat výběrové řízení na úpravy křižovatky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení