Když bychom se o muži, který byl nově ustanovený ve farnostech v Hluboké nad Vltavou, Hosíně a Purkarci, chtěli dozvědět víc, musíme se vrátit do roku 1968, kdy jako roční chlapec se svými rodiči emigroval do Holandska. Tady také o pětadvacet let později dokončil studia práv.

„Pak jsem deset let podnikal v Praze, dělal věci, které mě bavily, aniž bych nad tím nějak přemýšlel,“ vyprávěl Tomas van Zavrel a doplnil, že kolem třicítky začal cítit, že je něco špatně. „Cítil jsem prázdnotu, práce mě už tolik nenaplňovala. Hledal jsem smysl života, což přicházelo postupně a v určité chvíli tam nastal moment, kdy jsem věděl, že tohle je moje cesta,“ zavzpomínal charismatický duchovní na svou cestu k víře.

Ta vedla nejen přes holandskou komunitu Archa, kde čtyři roky žil s mentálně postiženými lidmi pod jednou střechou, ale také přes poutní místo v Lomci u Vodňan, kde dělal dobrovolníka. „Už nějakou dobu jsem se v tom plácal a nevěděl jsem, co dál. Ale Bůh má smysl pro humor, protože On vždycky dokáže nějakým způsobem použít některou z lidských vlastností, aby člověka popíchl. U mě to byla ješitnost.

Na Lomci byla jedna řeholní sestra, která mi řekla, že i kdyby Bůh sestoupil z nebe a dal mi rekomando, tak bych stejně nevěřil, že se mám stát knězem, že jsem ztracený případ. Těmito slovy se dotkla mé ješitnosti, a to mi najednou otevřelo oči a já byl schopen vstoupit do toho nového životního prostoru,“ vyprávěl hlubocký farář o svých zkušenostech.

A tak jeho další kroky směřovaly do kněžského semináře, vystudoval teologii na Karlově univerzitě a ve 43 letech byl vysvěcen na kněze. Svou první mši sloužil v Bavorově. „Byl to krásný zážitek. Zpíval Táborský chrámový sbor, kostel byl plný milovaných lidí, kázal dlouholetý kamarád otec Patrik, který byl u zrodu mého povolání. Taková mše je jedinečná,“ zavzpomínal na své faře v Hluboké na svá bývalá působiště na Táborsku a Šumavě. Od srpna loňského roku jsou jeho farnostmi Hluboká nad Vltavou, Hosín a Purkarec. Kromě toho dělá ještě biskupského referenta pro diecézní pastoraci.

„Lituji svých nových farníků. Musí si zvykat. Jsem povahově diametrálně odlišný od svých předchůdců. Mám jiné vize, které nezůstávají u slov. Jsem razantní. Po svém příchodu jsem změnil vnitřní uspořádání kostela na Hluboké, mezi svátky jsem otevřel kostel veřejnosti, požádal jsem farníky o pravidelné bezhotovostní příspěvky na farní účet, povzbuzoval jsem farníky, aby pomohli s tříkrálovou sbírkou, vyzývám farníky k pravidelné zpovědi,“ prozradil Tomas van Zavrel dojmy ze svého nového působiště

A teď má zase plné ruce práce. Minulý týden žehnal novému hlubockému pivovaru, na 25. února chystá na Hluboké první farní ples a jubilejní koncert, kterými oslaví své padesátiny.

„Krátce po svém příchodu na Hlubokou jsem šel na zastupitelstvo, kde jsem jim řekl, že můj cíl je, abychom se všichni setkali v kostele, a to dříve než v horizontální poloze. Mám velikou touhu hlásat, že být křesťanem je něco úžasného. Moc mě tak těší, že v březnu začneme s přípravou pěti dospělých na křest,“ vyprávěl Tomas van Zavrel a v jeho hlase je slyšet nadšení.

„Nikoho ale nenutím, jen svou touhu a lásku k Ježíšovi nedokážu skrýt. Za minulého režimu bych to tak asi dlouho nevydržel. Pro mě je důležité, abychom byli věrohodní, abychom nehráli nějaké divadlo, aby bylo vidět, že nás víra naplňuje a posouvá. Jsem přesvědčen, že katolíci nemají trčet v kostele, ale mají vycházet lidem vstříc, nestydět se a ukázat, jak je skvělé být s křesťany. Jsme radostná rodina, která není zahleděná jen do sebe, ale chce mezi sebe přijmout lidi nové. Jsem přesvědčen, že vše, co děláme, přispěje nejen k oživení farnosti, ale také společnosti, ve které žijeme. O to mi jde, být přidanou hodnotou pro svět kolem nás,“ uzavřel povídání hlubocký duchovní, jenž má neustále na rtech nakažlivý úsměv.