Na výsledku to však znát nebylo. Fyzioterapeut Michal, pro něhož je sport velikým koníčkem, doběhl mezi 333 startujícími na 88. místě.
„Ten nápis na mém dresu trochu klame," smál se Michal Rokůsek. Není totiž nevidomý, ale světloplachý. „Světlo špatně prostupuje mou sítnicí, a tak se orientuji vlastně jen podle stínů," vysvětloval.

Kudy má běžet, tak trénovaný sportovec odhadoval jen podle stínů svých soupeřů na trati. Kdyby byli všichni rychlejší a uběhli mu, v podstatě by nevěděl, kudy se vydat dál.

Michal ale věděl, že tato situace nenastane. Pojištěné to měl hned dvakrát. A to prosřednictvím svého „trasera" Tomáše Leixnera, který běžel po jeho boku, a tím mu udával směr. „Doufám, že Michala nebudu brzdit. Ale natrénováno mám, tak snad ne," žertoval před závodem stejně starý Tomáš Leixner. „Každopádně to bude zajímavá zkušenost," odhadoval.

Druhou Michalovou pojistkou, která mu zaručila zdárné dokončení závodu, byl důkladný trénink. „Sportu se věnuji denně. Pokud mi to pracovní povinnosti dovolí, což se většinou daří, běhám tak dvě hodiny každý den. Nejraději 
v Budějovicích podél Malše," popsal svůj tréninkový plán Michal Rokůsek.

Ve sportovním světě už dávno není jeho jméno neznámé. Michal do svých dvaadvaceti let reprezentoval Českou republiku za zrakově postižené, bodoval například na mistrovství Evropy v roce 2001. Osmistovku uhěhl jako čtvrtý nejrychlejší, na patnáctistovce byl ve finále osmý. Běžeckého závodu, který se v Českých Budějovicích koná v rámci seriálu Runtour, se letos zúčastnil už podruhé.

Ale nevěnuje se jen běhu. Jeho sportovní vášní je i veslování. „Mým snem je dostat se na veslařské závody spolu 
s handicapovanou posádkou. 
A rozhodně se pokusím probojovat na paralympiádu do Ria," odtajnil smělé plány Michal Rokůsek.

Že to není úplně vzdálený sen, potvrzuje svým přístupem k životu a svému handicapu. „Nemyslím, že bych si zasluhoval nějaké zvýhodňování. Střední i vysokou školu jsem vystudoval mezi zdravými spolužáky a necítil jsem se jako handicapovaný. Od narození vidím pořád stejně, nikdy to nebylo lepší. A tak když se mě někdo zeptá, jak vidím, říkám, že dobře."