Chovatelka se mazlí s pelikánem Ádou

Američtí papoušci, pelikáni, kormoráni či kvakoši dělají každý den společnost Pavlíně Tiché. Ta pracuje již patnáctým rokem jako chovatelka zvířat v Zoo Ohrada poblíž Hluboké nad Vltavou.

Ke zvířatům ji to táhlo od malička. „Moje maminka pracovala u Československých cirkusů a varieté jako drezérka slonů, takže to určitě sehrálo svou roli,“ myslí si Tichá. Rodačka ze severočeského Litvínova tedy zamířila na zemědělsko–technickou školu, kde se věnovala chovu koní. „Když jsem vystudovala, hledala jsem práci s tímhle zaměřením, ale na severu jsem ji nesehnala, protože to byla spíše průmyslová oblast,“ vzpomíná. Nakonec tedy zamířila na statek Vondrov u Hluboké. Zde pracovala u bývalého školního zemědělského podniku, který se staral hlavně o skot a prasata. Po zrušení podniku našla uplatnění v zoologické zahradě.

Jako chovatelka zvířat tu má na starosti ptáky, hlavně americké papoušky, vrubozobé, pelikány či kormorány. „Trochu mě mrzí, že nebylo místo u savců, protože ti jsou hodně kontaktní. S ptáky si člověk nemůže vybudovat takový vztah, snad jedině pelikán Áda, který se tu vylíhnul, se nechá pohladit, pomazlí se a chodí za člověkem,“ říká. Áda je také jedním z mála jejích svěřenců, který dostal jméno. Většina ptáků je totiž od sebe k nerozeznání, a proto jejich pojmenování nemá valný smysl, přesto Tichá přiznává, že některé z nich podle „tváře“ rozpozná.

Zoologická zahrada ožívá okolo sedmé hodiny ranní, tehdy Tichá poprvé vyráží na kontrolu svého rajónu. „Potom začnu s krmením, uklízením výběhů a další běžnou prací. Důležité je také zvířata stále pozorovat, abych měla například přehled o tom, jak jsou spárování, nebo jestli se líhnou mláďata,“ popisuje. Ptáci se ve voliérách párují přirozeně, vajíčka však musí chovatelé často odnášet z budek do líhní, protože okolo je řada predátorů. „Člověk by to ani neřekl, ale jedním z nejhorších predátorů je ježek. V noci vleze i pod kachnu a všechna vajíčka sežere,“ vysvětluje Tichá. Když nakonec přijde v líhni ptáče na svět, je to pro ni samozřejmě radost.

Tichá musí mít také dokonalý přehled o tom, zda některý z jejích svěřenců neonemocněl. „Stává se to docela často, ale jsou to spíše úrazy, protože ti ptáci jsou přeci jenom divocí, a když se leknou, mohou například narazit do stěny,“ připomíná. Práce mezi zvířaty může být i v mnohém nebezpečná. Když ptáci hnízdí, ztrácejí plachost a mohou na chovatelku i zaútočit. Velké sovy, které se v takových chvílích vrhají na lidskou hlavu, především obličej a oči, pak mohou způsobit velké nepříjemnosti. Chovatelé se tedy snaží k ptákům v období hnízdění chodit co nejméně.

Kromě zvířat musejí občas pracovníci zoologické zahrady bojovat i s návštěvníky. „Mají tendenci zvířata krmit. Naštěstí tu máme granule, které jim dát mohou, ale už jsme viděli i to, že lamě podávali chleba se salámem,“ vzpomíná Tichá. Jiné velké problémy však zatím hlubocká zoo řešit nemusela, případy, kdy někdo dal zvířatům jídlo s hřebíky, však znají ze zahrady v Praze.

Zoo slouží také jako záchranná stanice pro zraněná zvířata. „Lidé nám sem nosí hlavně mláďata, srnčata, selátka, zajíčky, které někde najdou. Někdy se ale ukvapí a zbytečně seberou mládě, které není opuštěné,“ říká Tichá. Potenciální zachránci by se tedy podle ní měli nejprve přesvědčit, zda zvíře skutečně potřebuje pomoc, tedy jestli je zraněné, nebo opustilo úkryt a zoufale hledá matku.

Práce se zvířaty Tichou stále baví, v mnohém jsou podle ní lepší než lidé. Vyráží za nimi i po pracovní době. „Bydlím v Čejkovicích a tam žije spousta druhů. Můžete tam vidět bílé volavky, různé druhy vrubozobých, čejky chocholaté, viděla jsem tam i vodouchy, což je velmi vzácné. Bohužel se někteří lidé neumí dívat. Když jste ale pozorní, můžete vidět hodně,“ uzavírá.