VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Daně jsou smutné, ale dějí se kolem nich i úsměvné věci

České Budějovice - Celý život se zabývá daněmi. A i když se to zdá neuvěřitelné, objevil v nich mnoho zajímavého a dokonce zábavného. Proto Václav Boněk psal kromě odborných textů také fejetony ze své dlouholeté praxe v daňové správě. Některé z nich nyní vydává budějovické nakladatelství Dona v knize Daně s úsměvem.

1.12.2014
SDÍLEJ:

Václav Boněk.Foto: Deník/Jaroslav Sýbek

Václav BoněkNastoupil do daňové správy po maturitě na jindřichohradecké obchodní akademii (tehdy střední ekonomické škole) v červenci 1961 a pracoval v ní až do svého odchodu do důchodu v lednu 2007. Naposledy působil jako zástupce ředitele Finančního ředitelství v Českých Budějovicích. Při zaměstnání vystudoval v letech 1964-69 Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor Finance.

Je autorem či spoluautorem několika odborných publikací a monografií, autorem více než sta článků, přednášel na veřejnosti a na konferencích. Dvacet let působí jako externí pedagog Jihočeské univerzity 
v Českých Budějovicích.

Je ženatý, má dvě dcery a tři vnučky. K jeho koníčkům patří – kromě daní – též historie Československa. Miluje jižní Čechy, zvláště své rodné město Jindřichův Hradec, Šumavu 
a také dobré suché bílé víno.

Co čtenáři v knize najdou?
Víceméně úsměvné historky a trochu historie, kterou už ani já nezažil. Vyslechl jsem ji ale během let z vyprávění mých starších kolegů, jeden sloužil dokonce ještě za Rakouska.

Co vás vedlo k tomu, že jste něco takového sepsal?
Daně jsou moje celoživotní zaměstnání a úsměvné historky jsem sbíral, stejně jako například citáty o daních. Když už jsem byl v penzi, oslovil mě nově vzniklý interní časopis Kurýr České daňové správy, který byl určen jenom pro zaměstnance, jestli bych tam něco nenapsal. Dodal jsem jeden fejeton, ten měl určitý ohlas, tak jsem přidal další. Kurýr pak zanikl, ale já už měl materiálů hodně a kolegyně, která měla na starost styk s veřejností, mi říkala, že bych to měl vydat knižně. Jako nakladatele jsem si vybral jihočeskou Donu a v knize je část toho, co vycházelo v Kurýru. Vybíral jsem historky, kde nejsem vázán mlčenlivostí a spíše starší, abych se nedotkl ještě činných lidí. Jsem známý tím, že si z daní dělám trochu legraci. Každý rok posílám úsměvné daňové novoročenky.

Mnoho lidí si ale asi nemyslí, že daně jsou něco legračního…
To opravdu nejsou. Daně jsou smutná věc (smích). Neznám nikoho, kdo by je platil s nadšením, včetně sebe. Ale přece jenom se kolem nich stane plno úsměvných věcí, chtěných nebo nechtěných, které stojí za zaznamenání.

Předtím jste vydával odborné publikace. Co se vám píše lépe?
Oboje se týká daní, takže bych to nechtěl rozlišovat. Moje malá vnučka chce, abych jí napsal pohádky, když píšu knížky, ale to neumím.

Jak jste se dostal k oboru? To asi není něco, o čem by člověk snil od dětství.
Absolventi středních škol tehdy dostávali takzvané umístěnky, čili bylo předem dáno, v kterém podniku nastoupí. Já jsem dostal umístěnku do jedné jindřichohradecké firmy. S tím jsem počítal, protože jsem tam byl 
o posledních prázdninách na odborné praxi, jenže se mi naskytla možnost jít pracovat do Prahy. A to mě jako osmnáctiletého značně lákalo. Tak jsem si vyběhal přepsání umístěnky, jenže mezitím místo v Praze obsadili, 
a já najednou zůstal měsíc po maturitě zůstal bez zaměstnání. Měl jsem ale spolužáka, který nastoupil na finanční odbor, a ten mi řekl, že tam potřebují ještě jednoho. Nastoupil jsem a zůstal 45 let.

Nikdy vás nelákala změna?
Ne, protože jsem se asi narodil jako státní úředník. 
A daně nejsou nezajímavé.

Jak se během let a hlavně revoluce váš obor měnil?
Základní principy daní se nemění. Někteří politici se je sice snaží potlačit, ale ty principy existují stovky let 
a pořád platí. Mění se však samozřejmě konkrétní daně. Po revoluci se změnily výrazně a bohužel se naše daňová legislativa dosud neustálila. Naše daně jsou také velmi složité, ale to budou vždycky, pokud chceme, aby byly ekonomicky efektivní 
a pokud možno spravedlivé. Jednoduché daně si může dovolit San Marino nebo Monako, ale my je budeme mít vždy trochu složitější. A zdaleka je nemáme nejsložitější v Evropské unii. Největším neštěstím našich daní je ale absolutní nestabilita. Permanentně se mění, například zákon o daních z příjmů už má čtyřnásobný obsah a během roku se někdy mění osmkrát až desetkrát. To je neštěstí jak pro občany, tak pro daňového úředníka.

Na státní úředníky se často snáší naštvání a zloba lidí. Setkával jste se s tím?
Slušnost je základní princip, který se musí dodržovat. Když vám někdo nadává, je to problematické, ale úředník se nesmí nechat vyprovokovat. Pro mě jako vedoucího pracovníka to bylo jednodušší, protože než se někdo rozčilený dopracoval až do mé kanceláře, chvíli to trvalo. Já mu pak řekl: posaďte se, co pro vás mohu udělat? Člověk, který sedí, totiž většinou nenadává. Samozřejmě i mezi státními úředníky, stejně jako v každém zaměstnání, jsou lidé lepší a lidé horší. 
A nedokážeme zařídit, aby tam byli jenom ti svatí.

Začal jste také vyučovat na vysoké škole. Proč?
Znal jsem se s profesorem Střelečkem, který působil na zemědělské fakultě a přišel za mnou, abych šel k nim učit. Říkal, že potřebuje někoho, kdo by vyprávěl o daních. Já jsem na to na začátku 90. let skutečně neměl čas, byla to hektická doba, protože celá daňová správa se vlastně budovala nanovo. On mě ale přesvědčoval s tím, že bych měl pomoci budovat vysoké ekonomické školství 
v jižních Čechách, až mě nakonec ukecal. A stejně jako 
u zaměstnání jsem u toho zůstal hodně dlouho. Teď už je to dvacet let.

Co vás na učení baví?
Lidé většinou řeknou, že jsem ve styku s mladými. Nevím, jestli je to přesně ono, spíše mě baví, že studentům něco řeknu a oni něco pochopí. Líbí se mi, když proniknou do principů daní, pochopí svá práva a povinnosti. Když se jen něco naučí nazpaměť, tak je napomenu. Nebaví mě zkoušet, ale baví mě dělat jakousi daňovou osvětu. Bez daní to totiž nejde, jsou to nervy státu.

Chcete dál vyučovat i v penzi?
Už se pomalu chystám 
k odchodu. Přicházejí mladí a já nechci zůstat nejstarším kantorem na fakultě.

Čemu se věnujete ve volném čase, kromě daní?
Historii Československa, léta 1914 až 1992. To mě zajímá nejen z hlediska daní.

Autor: Andrea Zahradníková

1.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
V lihovaru se nepálí líh od roku 2016, brzy se to možná změní.

Lihovar v Blanici je na prodej, včelařům by se mohlo ulevit

Naši prvňáci. Ilustrační foto

Ve středečním vydání představíme prvňáky ze ZŠ a MŠ v Dubném

Chceme hrát nátlakový ofenzivní hokej, ujišťuje nový asistent trenéra Luboš Rob

České Budějovice – Poprvé se postavil jako asistent trenéra na střídačku prvního týmu ČEZ Motoru a hned slavil Luboš Rob (47 let) vítězství. Českobudějovičtí hokejisté vyhráli ve WSM lize v Litoměřicích 3:2 a ve středu je čeká další venkovní duel v Praze na Slavii (18).

Hledají muže snědé pleti

České Budějovice – Kriminalisté pátrají po 180 cm vysokém Robertu Oláhovi. Snědý muž váží kolem 90 kg, hnědočerné vlasy má po stranách vystříhané a vylepšené nagelovaným čírem.

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.

Za volant usedla bez řidičáku, zato opilá

Srnín – Hlídka Obvodního oddělení policie Český Krumlov v neděli 15. října krátce před desátou hodinou večerní zastavila v Srníně osobní automobil tovární značky Škoda Felicia. Za volantem seděla pětatřicetiletá žena z Plzeňska, a to navzdory tomu, že není držitelkou žádného řidičského oprávnění. A co víc, při kontrole se (ne)řidička podrobila opakované dechové zkoušce s pozitivním výsledkem přes 2 promile alkoholu v dechu. Další jízda jí byla zakázána.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení