„Má to dvě hlavní příčiny. Děti mají o prázdninách více času na pohybové aktivity, rodiče pak nedostatek času k tomu, aby své ratolesti kontrolovali a usměrňovali," vysvětluje zástupce primáře dětského oddělení  Jiří Klíma.

Trnem v oku jsou v poslední době doktorům především trampolíny a skákací hrady. Právě při hrátkách na těchto atrakcích strmě roste počet vážných zranění. „Neplatí zde žádná pravidla, neexistuje vyškolený dohled a zcela chybí jakékoli ochranné pomůcky. Děti pak snadno vypadnou zcela mimo tuto atrakci, nebezpečný je také kontakt dětí uvnitř. Koordinace pohybu v tomto prostředí je obtížná a každý nekontrolovaný pohyb je nebezpečný," zdůrazňuje MUDr. Klíma.

Dobře už to ví i sedmiletá Anna Freyová. „Dělaly jsme blbosti s kamarádkou od sousedů, Dorotka do mě strčila, já jsem spadla na zem a zlomila jsem si ruku. Hned jsme jeli do nemocnice, už je to dobrý, ale než se to zahojilo, nemohla jsem si moc ani hrát," vzpomíná na nepříjemné následky divokého poskakování nastávající školačka.

Lékaři českobudějovické nemocnice musí o letních prázdninách ošetřit stovky dětí. V jiném období roku přitom kvůli úrazům potřebuje  hospitalizaci jen 60 – 70 dětí měsíčně.

„Nejsou to odřená kolena, ale závažné úrazy vyžadující hospitalizaci a často i chirurgickou léčbu," poznamenal zástupce primáře dětského oddělení Jiří Klíma. Nárůst pacientů hlásí i ambulance traumacentra, kam se dostávají děti s lehčím poraněním. „V letních měsících se počet dětí, které denně ošetříme na naší úrazové ambulanci, zvyšuje na dvou až třínásobek," potvrdil vedoucí lékař centra dětské traumatologie Petr Toufar.

Hitparádu situací, které mohou dopadnout špatně, vede v poslední době řádění na trampolínách, ve skákacích hradech a jiných hopsadlech. Právě tady totiž všichni podceňují prevenci. Naopak při jízdě na kole, in-line bruslích a skateboardech už děti běžně používají helmy a chrániče a pády tak nemívají tolik vážných následků. Zvláštní kategorií jsou pak otravy, poleptání od chemikálií či popáleniny, jejichž příčinou bývá nepozornost dospělých.

„Co se týče závažnosti, jsou na prvním místě těžké a bohužel velmi časté úrazy hlavy, které nezřídka končí smrtí či trvalými následky. Děti padají zásadně na hlavu, nejzranitelnější část svého těla. Mají totiž v poměru k tělu větší a těžší hlavu, takže počet pádů na ni je výrazně vyšší, než u dospělých," konstatuje MUDr. Klíma.

Výjimkou ale nejsou ani zlomeniny předloktí, pažních či stehenních kostí a tržné rány. „Velmi závažné a poměrně časté jsou u dětí rovněž zlomeniny v oblasti lokte, které často nelze léčit konzervativně a děti tak končí na operačních sálech. Přibývají také zlomeniny dolních končetin jak bérce, tak stehna, což jsou těžká poranění, která mohou často přímo ohrozit život dítěte," varuje zástupce primáře dětského oddělení.