Dramatická událost, jež by bez rychlého a naprosto precizně odvedeného zásahu obou mužů skončila tragicky, se odehrála na samém počátku loňského roku. Letos 25letá Veronika Šílená vyrazila 
za přáteli do hospody a měla je vézt na novoroční ohňostroj. V tu chvíli ještě netušila, že bude brzy bojovat o holý život. Už pár dní jí sice nebylo dobře a cítila velkou únavu, nic vážného za tím však nespatřovala. „ Kolem půl páté odpoledne jsem se šla podívat ven a pak 
si nic nepamatuji. Probrala jsem se až v nemocnici," vzpomíná dívka.

Když se na chodníku před hospodou nečekaně zhroutila k zemi, přiskočila k ní kamarádka Jana Plojharová a začala ji jemně křísit. Domnívala se totiž, že Veronika jen omdlela. Ta ovšem začala rychle modrat a bylo jasné, že je zle. V tento moment přibíhají na scénu Martin Kovařík a František Bláha. První je 
na místě hned od počátku, protože se snaží urovnávat menší fyzický konflikt mezi místní mládeží.

„Otočil jsem se a viděl, že Verča leží na zemi. Tak jsem 
k ní běžel. Chytil jsem ji za ruku a zjišťoval tep. Ten byl ale skoro neznatelný. Byla úplně fialová," vzpomíná Martin Kovařík. Vzápětí přibíhá 
i František Bláha. Oběma mužům je jasné, že musejí jednat rychle.

„Vyběhl jsem, až když Verča ležela, hned jsem viděl, že je zle. Poznal jsem, že jí netluče srdce, byla úplně modrá. Začal jsem jí dávat srdeční masáž. Pak už nevím, přišlo mi to jako hodina. V duchu jsem si pořád opakoval, kde je sanitka tak dlouho," vypráví František Bláha.


V masírování srdce i umělém dýchání se oba muži střídají, do toho přijímají instrukce 
od další kamarádky Ivety Čiperové, která je zdravotní sestrou a jíž někdo z přihlížejících zavolal mobilem. Během deseti minut přibíhá 
na místo i zdejší lékař Jiří Vodička, také on přikládá ruku k dílu. A vzápětí potvrzuje dívčiným rodičům Milanovi a Romaně, že zachránci postupovali  naprosto správně 
a profesionálně.

To se vzápětí ukáže jako zcela zásadní sdělení. „Asi po čtvrt hodině konečně přijela záchranka 
a dceru začali oživovat lékaři. Úspěch se dostavil až po druhém výboji. Pak uvedli Veroniku do umělého spánku 
a vezli ji do nemocnice," zmiňuje s úzkostí v hlase Milan Šílený.

První chvíle po odjezdu sanitky byla pro rodiče 
i oba zachránce nejhorší. Ani lékaři totiž v první chvíli nevěděli, co dívce je. „Říkali, že je důležité, jak byla podaná první pomoc a zda byl mozek dostatečně okysličen," vysvětluje otec.

Veronika strávila v umělém spánku tři dny. Na tuto dobu plnou hrůzné nejistoty 
a obav rodiče nikdy nezapomenou. Ačkoliv věřili, že zachránci poskytli první pomoc kvalitně, jistotu ještě neměli.

„Je to vděk až do konce života, to se vůbec nedá popsat. Ti, kteří takto neviděli své dítě, to asi nedokáží zcela pochopit. Dodnes si na to vzpomenu vždy, když jdu kolem," svěřuje se Romana Šílená.

Veronika nakonec strávila 
v nemocnici devět dní, lékaři jí během pobytu voperovali pod kůži kardiofibrilátor. Ten bude mít už navždy. V běžném způsobu života ji sice přístroj výrazně neomezuje, musí 
se však vyhýbat velké námaze i psychickému vypětí.

Z toho důvodu se musela vzdát třeba svých oblíbených závodů dračích lodí. Oba stateční zachránci dostali od místních hasičů hodinky s věnováním, další a zřejmě ne poslední ocenění na ně čeká v sobotu.