VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Do dílny varhanáře smí jen ten, kdo zná Otčenáš

Borovany – Zvuk a monumentální vzhled jeho výtvorů obdivují lidé nejen v Čechách, ale i v Německu, Spojených státech amerických a Japonsku.

7.1.2011
SDÍLEJ:

Pětapadesátiletý Vladimír Šlajch z Borovan se živí jako varhanář. Ve své dílně právě vyrábí dosud největší nástroj, který by měl po dokončení putovat do Svaté Hory u Příbrami. Foto: Deník/Jaroslav Sýbek

Pětapadesátiletý Vladimír Šlajch se živí jako varhanář a vzácné hudební nástroje vyrábí ve své dílně na okraji Borovan.

K řemeslu Šlajcha podle jeho slov dostrkal osud. Nikdo z rodiny se ničím podobným nezabýval a ani vážná hudba mu dlouho nic neříkala. „To se změnilo, když jsem jednou uslyšel varhanní koncert. Začal jsem je poslouchat častěji, učit se noty a hrát na varhany,“ vzpomíná. Když navíc jednoho dne mohl nahlédnout do útrob starého nástroje, bylo o budoucím povolání rozhodnuto.

Po maturitě na strojní průmyslovce tedy Šlajch nastoupil do varhanářské firmy, kde se postupně učil řemeslu. To podle něj vyžaduje především všestrannost. „Obnáší to hodně truhlařiny, ale zároveň je to trochu umění. Varhanář musí být šikovný na drobné, titěrné úpravy, ale mnohdy je třeba i fyzická síla,“ popisuje. Své první varhany postavil v roce 1988, dodnes jsou v obci Růžená u Jihlavy. Na počátku 90. let pak přesídlil za manželkou z Prahy do Borovan. Tady nejprve tvořil v pronajaté garáži, později si postavil prostornou dílnu.

Když Šlajch dostane novou zakázku, musí si nejprve prohlédnout místo, kde budou varhany stát. Vše si důkladně přeměří a uvažuje, jak by měl nástroj vypadat. Poté začne kreslit první návrhy a propočítává i detaily související s akustikou. Pomáhá mu při tom jeho koníček – rybaření. „Nad vodou se vždy vznáší takový zvláštní duch a dá se u toho krásně přemýšlet. Často mě tam něco napadlo, v dílně jsem si to pak nakreslil a bylo hotovo,“ říká.

Varhanář pracuje především se dřevem. Na nástroj obvykle použije několik druhů, pro každou jeho součást se totiž hodí nejlépe něco jiného. Vždy se ale jedná o domácí dřevo z českých lesů. „Spotřebuji ho denně velké množství, protože speciálně pro varhany je potřeba co nejkvalitnější dřevo, takže se musí jakoby vyfiletovat až na to úplně nejlepší a zbyde hodně odpadu,“ vysvětluje.

Samotná výroba varhan může trvat několik měsíců, ale i několik let. Záleží na tom, jak jsou velké a složité, a někdy také na financích. „Zvlášť poslední dobou se stává, že zákazníci nemají dost peněz. Varhany se tedy rozpracované odloží, a když se jim podaří zase něco ušetřit, pokračuje se v práci,“ připomíná Šlajch.

Také proto jsou pro něj důležité i dobré vztahy s těmi, pro něž varhany vyrábí. „Když s něčím strávíte tak dlouhou dobu, tak to nejde jen tak anonymně prodat. Není to mrtvý kus zboží, jako když si jdete koupit housku a nezajímá vás, kdo ji upekl,“ říká.

Když Šlajch varhany dokončí, musí je rozebrat na co nejmenší možné části a pomocí minimálně jednoho kamionu přestěhovat k zákazníkovi. Na místě je poté opět sám sestavuje a zahraje první tóny. Ani poté svůj nástroj nikdy zcela neopustí, vrací se k němu kvůli údržbě a občas si jezdí vyslechnout i koncerty. „Také mám zvuky svých varhan zaznamenaný na CD. Stále je od sebe rozeznám,“ dodává.

Borovanská dílna také zpočátku lákala zvědavce, kteří si chtěli vzácné nástroje prohédnout. Aby Šlajch zástupy trochu eliminoval, vymyslel si svéráznou metodu. „Každý, kdo chtěl dovnitř, musel u brány odříkat Otčenáš,“ vypráví.

Šlajch dosud postavil zhruba třicet zbrusu nových varhan. Rád vzpomíná na všechny. „Každé jsou něčím výjimečné. Žil jsem s nimi dlouhou dobu a jsou proto se mnou navždy svázané,“ myslí si. Zvuk jeho nástroje mohou lidé zaslechnout například v českobudějovickém klášterním kostele kongregace sester Nejsvětější svátosti, který leží na rohu ulic Rudolfovská a Lipenská. Varhany ale Šlajch dodával i do Německa, Rakouska, Spojených států amerických a Japonska.

Varhany, které tvoří v současné době, jsou zatím největší v jeho kariéře. Putovat by měly do Svaté Hory u Příbrami. Kdy se tak stane, ale zatím vůbec není jisté. „To je přesně ten případ, že se něco dělá hodně dlouho a po částech. Tyhle varhany budou opravdu mimořádné, ale vše je závislé na tom, co lidé nahází do kasičky. Peníze se na ně totiž shromažďují prostřednictvím sbírky,“ vysvětluje.

Varhanářské řemeslo zažívalo podle Šlajcha zlaté doby především v 90. letech. Nyní uživí jen pár nejlepších. Šlajch sám však věří, že u něj bude moci ještě dlouho zůstat. Následovníka ale zatím nemá. „Děti k tomu asi nebudou, tak to možná zajde stejně, jako to u mě vzniklo,“ uzavírá.

Autor: Andrea Zahradníková

7.1.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Purkarec zaplavili voraři. Spolek "Vltavan" oslavil 115. výročí své existence. Letos se rozhodli k výročí nestavět vor, ale zrekonstruovat kapličku svatého Jana Nepomuka, patrona všech plavců.
21

OBRAZEM: 115. výročí spolku "Vltavan"

Baráčníci z Boršova letos pozvali na dožínky 16 povozů s koňmi. Ty se sem sjeli z celých jižních Čech a vyšperkovali tak tradiční vesnickou slavnost.
30

OBRAZEM: Staročeské dožínky v Boršově

OBRAZEM: Mladošovice slaví 650 let i štěstí při bouřce

Mladošovice - Mladošovice slaví velké výročí, na které se sjíždí místní rodáci.

AKTUALIZUJEME / SLEDUJEME ON-LINE

Noční bouřka se prohnala jihem Čech, zastavila i vlaky

Jižní Čechy - Bouřka, která se prohnala zemí, neušetřila ani jižní Čechy.

Tehdy tam palci zamačkávali bubliny horkého asfaltu

Jaroslavice – Na místě, kde kdysi stála vesnice Jaroslavice, je nyní Hněvkovická přehrada. V sobotu se na loučce u přehrady setkají rodáci této zatopené vesnice a zavzpomínají na staré časy.

Povodně 2002: Poslední oběť zemřela tři týdny po velké vodě

Jižní Čechy – Povodňový vzpomínkový seriál dnes končíme příběhem Marty a Vlastimila Weberových.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení