Kromě potápění po celém světě a studia zvládá také přednášet na třech fakultách Jihočeské univerzity. A o svých podmořských dobrodružstvích poutavě vykládá žákům základních a středních škol po celé republice, jimž také ukazuje své úchvatné fotografie ze světa, který by pro většinu suchozemců zůstal jinak tajemstvím.

S potápěním jste začala, když vám bylo dvanáct. Kdo vás poprvé vzal pod vodu?
Tatínek. Potápěčský kurz jsem si začala dělat v Čechách a dokončila ho na Kypru. Tatínka potápění nadchlo, na plný úvazek se stal potápěčským instruktorem. Potápění mě nadchlo a postupně jsem mu začala propadat víc a víc. Tíhla jsem i k přírodním vědám, takže z mé potápěčské vášně se postupně vykřesal zájem o mořskou biologii. 
Ve volném čase se zabývám 
i mořskou archeologií, zkoumám tedy třeba vraky potopených lodí.

Na které podmořské setkání nezapomenete?
Krásné zážitky mám s mořskými želvami. Už jsem si našla spoustu želvích kamarádů, které na určitých místech potkávám pravidelně. Jedné želvě jsem pomáhala z rybářské sítě. Asi ke mně cítila vděčnost, takže se ke mně pak měla více než k ostatním potápěčům. A na co nikdy nezapomenu, to je porod delfíního mláděte, který jsem viděla na Zanzibaru. Mezi nejhezčí zážitky řadím i setkání s velrybím žralokem. Ráda bych někdy zahlédla velrybu.

Zmínila jste žraloky a velryby. Nemáte při potápění strach?
To ne. Když člověk dodržuje všechna pravidla, nemůže se dostat do nebezpečí. Potápění není adrenalinový, ale relaxační sport. Když je někdo hlupák na souši, je pod vodou dvojnásobný hlupák. Základním bezpečnostním pravidlem je nestresovat zvířata. Třeba žraloci jsou velmi plaší. Když je potápěči zahlédnou ve vodě, vrhají se hned za nimi. To aby je spatřili alespoň na chvíli, než ryby odplavou pryč.
S mořskými živočichy je to stejné jako se psy. Když je zlobíte, taky se můžete dočkat kousnutí.

Vaší zálibou je také podmořské fotografování. Měla jste doma nejdříve fotoaparát, nebo neopren?
K fotografování jsem se dostala až díky potápění. Maminka se totiž s námi do podmořského světa nevydává, 
a tak jsem jí chtěla ukázat všechnu tu krásu, kterou moře skrývá. Postupně se mé fotky zalíbily širšímu okruhu lidí, a tak jsem je začala i vystavovat. Nemám přitom žádné profesionální vybavení, třeba zrcadlovku jsem nikdy nedržela v ruce. Mám jen klasický kompakt v pouzdře odolném vodě.

O podmořském světě víte mnohé i díky studiu na Jihočeské univerzitě. Měla jste už na střední škole jasno, že chcete studovat právě na zdejší přírodovědecké fakultě?
Zpočátku to tak úplně jasné nebylo. Měla jsem široký okruh zájmů, a tak jsem podala víc než deset přihlášek na různé vysoké školy. Nakonec ale zvítězila biologie a všichni známí, kteří tomuto oboru rozumějí, mi doporučovali, ať jdu studovat právě do Českých Budějovic. Dnes toho ani trochu nelituji. Každý den si opakuji, jak to byla šťastná volba.  Prostředí školy, přístup pedagogů, město, to vše je skvělé. Ráda bych v Budějovicích zůstala i po studiích 
a učila tady, ale chápu, že ta příležitost se nemusí naskytnout. Uvidím, na tyhle starosti
mám ještě čas do příštího roku, kdy ukončím studium.

Mnoho lidí jezdí na dovolenou 
k vodě. Nemáte nutkání si při dovolené od vody naopak odpočinout?
Pokud můžu, tak si ráda lehnu někam do klidu a čtu si. Když jsem v cizině, kde trávím několik měsíců v roce, potápím se vícekrát za den, za každého počasí. Po hodinách v chladné vodě plné velkých vln už toho má člověk za chvíli plné zuby. To pak chvílí strávenou na suchu rozhodně nepohrdnu.