Přesto jako pravděpodobně všem ostatním, kteří se narodili devětadvacátého února, i jemu přestupné datum občas nějaký ten menší problém přinese. „Dříve na internetu docházelo relativně často k chybám spojeným buď se samotným ověřením data narození, nebo formulář vůbec neuměl nabídnout v únoru devětadvacátý den," dává jeden z příkladů Jakub Loudát, podle jeho slov se ale umělá inteligence poslední dobou už docela vylepšila.

Jakub Loudát si pochvaluje, že bude navždy mladý.O lidech narozených v přestupném roce kolují pověry, že vedou šťastnější život a mají schopnost dosáhnout výsadního postavení ve společnosti. Jakub Loudát tomu ale příliš nevěří. „Lidé narození v tomto datu jsou ve znamení Ryb. Možná ty mimořádné schopnosti jsou spojeny spíše s tímto znamením než konkrétně s tím dnem. Ryby bývají vesměs takové záhadné, žijící ve vlastním světě, často s uměleckými sklony," snaží se vysvětlit, kde by mohl být pravý základ těchto povídaček.

To, jestli narozeniny skutečně má, nebo nemá, už v dospělosti prý příliš neřeší. Slaví je vždy o nejbližším víkendu, když na ně zbude čas. Vzpomíná si ale, že jako malý odpočítával dny do narozenin. „V nepřestupný rok to bylo ještě ne, ještě ne, a pak najednou už ne, už ne. Vynechávalo se to dnes," vzpomíná a nezapomene dodat, že o oslavu a dárky ho přesto nikdy nikdo neošidil.

U otázky, jestli má datum narození devětadvacátého února nějaké zjevné výhody, má hned jasno. „Budu navždy mladý. Dožiji-li se vydání občanky, tedy patnáctých pravých narozenin, budu to považovat za úspěch. A to ji dostanu teprve pár let před důchodem," směje se.

Problém spojený s tím, kdy vlastně slavit, řešila i studentka Jihočeské univerzity Nikola Kubátová. „Jako malá jsem to slavila spíše o den dřív, hlavně proto, že už jsem chtěla ty dárky a nechtěla jsem čekat," popisuje svou netrpělivost.

Poslední dobou už tak nedočkavá není. Postupem času ji začalo připadat zvláštní, že osmadvacátého února slaví narozeniny, které vlastně ještě nemá. „Je to jen taková jako oslava, protože osmadvacátého je ještě nemám a prvního už taky ne. Je tak těžké najít tu správnou chvíli, kdy slavit." Podle její babičky slavit narozeniny předčasně dokonce může přinášet smůlu, proto když zrovna přestupný rok není, sfoukává svíčky na dortu až prvního března.

Má narozeniny. Po čtyřech letech

Jan Rada má narozeniny jednou za čtyři roky.I když je mu už přes padesát, podle počtu svíček na narozeninovém dortu teprve dorůstá do puberty. Zástupce ředitele českobudějovického centra pro rehabilitaci zdravotně postižených Arpida Jan Rada totiž patří mezi téměř sedm tisíc Čechů šťastně narozených v poslední den přestupného roku.

Když se narodil, vyšla jeho fotka spolu s dalšími třemi dětmi narozenými ve stejný přestupný den v regionálních novinách. Prý si je ještě do nedávna schovával. Na otázku, jestli se díky datu svého narození cítí trochu výjimečný, ale jen vrtí hlavou. „Určitě nejsem výjimečný kvůli tomu, že jsem se narodil zrovna tenhle den. Za výjimečné považuji lidi, kteří něco mimořádného udělali pro druhé, například držitele Nobelovy ceny nebo třeba matku Terezu," vysvětluje.

To, že opravdové narozeniny slaví vlastně jen jednou za čtyři roky, Janu Radovi rozhodně vrásky nedělá. Problém s tím neměl ani jako malý kluk. „Jako dítě jsem měl krásné a spokojené dětství, tak mi to bylo docela jedno, protože jsem narozeniny slavil každý rok a nikdo mě o ně nechtěl připravit." Když zrovna přestupný rok není, řeší to Jan Rada ryze prakticky. S úsměvem na rtech prý všem říká, že se narodil posledního února, tak posledního února slaví, ať je devětadvacátého nebo jen osmadvacátého. „Ale samozřejmě přijímám gratulace i prvního března," dodává pobaveně.

AUTOR: TOMÁŠ FIŠER