VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ekologické zemědělství je pro ně nejen společným oborem, ale i koníčkem

České Budějovice - Výuka a výzkumné projekty, ale i láska k zemědělství spojuje otce a syna. Jan Moudrý se stejně jako jeho syn Jan zabývá ekologickým zemědělstvím. Jejich práce na Katedře agroekosystémů na Jihočeské univerzitě se jim stala i koníčkem.

13.6.2015
SDÍLEJ:

Nejen v laboratoři se nad společnými projekty schází Jan Moudrý se svým otcem Janem. Jejich společnou prací i koníčkem je především ekologické zemědělství. Oba pracují na Katedře agroekosystémů Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity.Foto: Deník/Jaroslav Sýbek

Jak jste se dostali ke svým oborům?
Otec: Můj otec byl sedlák. Já jsem sice chtěl studovat přírodovědu, ale nemohl jsem. Musel jsem jít povinně do zemědělského učiliště v Dačicích. Odtud jsem se později dostal na střední zemědělskou školu v Jindřichově Hradci, kde jsem si mohl udělat maturitu. A odtud jsem pak mohl jít sem do Budějovic, tehdy už tady byla zemědělská fakulta, která patřila pod pražskou Vysokou školu zemědělskou. Vedle zemědělství jsem vystudoval i pedagogiku. Několik mých vzorů z řad pedagogů mě motivovalo k přání stát se také učitelem. Byl jsem ale v roce 1968 příliš aktivní ve studentském hnutí, takže jsem učit nesměl.

Pracoval jsem ale jako agronom na školním statku zemědělské školy, kterou jsem sám dříve studoval a v ní jsem se postupně k učení dostal. Během práce na statku i střední škole jsem vedl řadu polních pokusů i jinak úzce spolupracoval s výzkumnými ústavy i budějovickou zemědělskou fakultou. V roce 1987 jsem začal pracovat na katedře rostlinné výroby a už jsem ve vysokém školství zůstal.

Syn: Já jsem o generaci posunutý. Můj otec byl zemědělec a zároveň i pedagog. Mě původně učitelství nelákalo. Nejprve jsem chtěl být krmičem zvířat v zoologické zahradě, později na základní škole jsem svůj sen povýšil na ředitele zoologické zahrady.

Školu jsem si později volil právě podle toho, aby tam nějaká zvířata či příroda byly. Dostal jsem se na střední zemědělskou školu na obor pěstitel, chovatel. Byla to stejná zemědělská škola, na které učil i můj táta. Cizokrajná zvířata mi nakonec zůstala pouze jako koníček, začal jsem se věnovat zemědělství jako takovému. Ale se zaměřením na ekologii a vliv zemědělství na přírodní prostředí. V Budějovicích jsem pak vystudoval vysokou školu, později jsem tady absolvoval i doktorské studium a už jsem zde zůstal.

Jan Moudrý starší se narodil 7. dubna 1946. Chtěl studovat gymnázium a pak přírodovědu, ale kvůli politické situaci nemohl. Po zemědělském učilišti v Dačicích se dostal na střední zemědělskou školu v Jindřichově Hradci. Po škole působil jako agronom na školním statku. V roce 1987 začal pracovat na katedře rostlinné výroby a už ve vysokém školství zůstal. Nyní je vedoucím katedry agroekosystémů. Zabývá se studiem tvorby výnosu a kvality polních plodin, hlavně cereálií a pseudocereálií. Ve spolupráci se šlechtiteli se podílel i na zavádění bezpluchého ovsa, pšenice špaldy a laskavce do pěstitelských systémů v České republice. Vedl řadu výzkumných projektů.
V současné době bydlí v Dubném, jeho koníčkem je cestování, zahrada, četba historické a vědeckofantastické literatury a stavba modelů letadel.


Přál jste si, aby se váš syn věnoval zemědělství? A jak se stalo, že jste oba skončili na stejné katedře?
Otec: Rozhodně jsem ho nenutil. Ale je pravda, že jsem se ho snažil postrkovat, aby se blížil ke svému snu. Když třeba donesl špatnou známku, tak jsem mu řekl, že takhle se ředitelem zoo nestane.

Syn: A na to jsem odpověděl, že tedy budu krmičem. A to že mi nevadí, protože ten má ke zvířatům ještě blíže než ředitel. A do polí a do stájí mě brával snad od narození.

Otec: To je pravda . V jeslích, než si zvykl, vysvětloval dva měsíce tetám, že chce radši „ s tátou na bejky". Díky tomu, že jsem se hodně věnoval polním pokusům, jsem často děti bral s sebou do terénu. Takže v tom syn i dcera vlastně vyrůstali. Dcera dnes spolupracuje s waldorfskou školou, zakládá přírodní zahrady a věnuje se prodeji biopotravin, takže vlastně také zabrousila do oboru.

Syn: Otec je víc zemědělec pěstitel, já se zabývám spíš těmi dopady na životní prostředí a udržitelností. Na projektech spolu sice spolupracujeme, ale každý pak řešíme něco jiného, podle svého zaměření.

Jaký byl váš poslední společný projekt?
Syn: Aktuálně spolupracujeme na dvou mezinárodních projektech. Jeden je zaměřený na inovaci výuky v agroekologii a ekologickém zemědělství. Druhý projekt má za úkol pomoci zvýšit u nás uplatnění biopotravin ve veřejném stravování. Táta se více věnuje pěstování a využití plodin v ekologickém zemědělství, spolu se zabýváme energetickými rostlinami, on spíš po stránce produkce a já více vlivem na životní prostředí. Projekty na sebe často navazují, takže jdeme z jednoho do druhého.

Trvale udržitelné systémy hospodaření v krajině je trochu krkolomný název univerzitního bakalářského studijního oboru, co se pod ním skrývá?
Otec: Jde vlastně o šetrné využívání přírodních zdrojů v krajině, hospodaření s nimi a jejich ochranu. Pro řadu lidí je název ekologické zemědělství příliš zavádějící. Nám nejde jen o pěstování rostlin a chov zvířat, ale i o využívání potenciálu krajiny a rozvoj jejích dalších funkcí ve prospěch venkova a lidí, kteří tam žijí. Tak vznikl například i obor Agroekologie a nově i obor Multifunkční zemědělství, který je mezinárodní, a spolupracujeme tak se zahraničními univerzitami. Studenti díky tomu jezdí na společné workshopy, letní školy či výměnné pobyty, jejich učitelé přijíždějí k nám, my zase přednášíme u nich.

Můžete srovnat, jak vypadá váš obor v zahraničí, jak si stojí Česká republika?
Syn: Jezdíme se učit na západ a jezdíme učit na východ. Je to samozřejmě různé, ale oproti zemím, kde se systém ekologického zemědělství rozvíjí o desítky let déle než u nás, jsme samozřejmě pozadu. Přesto už jsme pro západní kolegy partnery, takže pracujeme na společných projektech.

Jan Moudrý mladší se narodil 31. prosince 1978, podobně jako jeho otce jej zaujalo zemědělství. Vysokou školu i doktorské studium absolvoval na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Zde nyní pracuje stejně jako jeho otec na katedře agroekosystémů.
Zabývá se ekologickým zemědělstvím, trvale udržitelnými a low-input systémy hospodaření. Jeho oborem je také zemědělství v marginálních oblastech a hodnocení dopadů antropogenních aktivit na krajinu, nepotravinářské využití fytomasy, zpracování a marketing bioprodukce. Spolu se svým otcem spolupracuje na domácích mezinárodních výzkumných projektech. Od malička rád a hodně čte. Mimo práce jsou jeho velkým koníčkem zvířata, rád je obdivuje v zoologických zahradách po celém světě.

Směrem na východ, jako například v Rumunsku či Bulharsku, ještě tento přístup k zemědělství tolik nefunguje. Jsou tam nyní v situaci, v jaké jsme byli my zhruba před patnácti lety. Zatím jsou na začátku poznávají a všeobecně příliš nedůvěřují.

Otec: Musíme být ale také kritičtí. Sice u nás máme velké plochy, které jsou v režimu ekologického zemědělství, ale jde spíše o extenzivní zemědělství. Jsou to zatravněné plochy, na kterých je nejmenší možný počet krav, který dovoluje dotační limit. Někteří podnikatelé se tak snaží získat co nejvíce peněz z dotací, ale zároveň s co nejmenšími vklady.

Syn: Tohle je ale běžná praxe všude, nejen u nás. Záleží na přístupu jednotlivých zemědělců. Ne všechno je černobílé, ekologické zemědělství má také u nás své odpůrce, ale i příznivce.

Otec: Chybí nám bioprodukce na orné půdě, ovoce a zelenina, přičemž by byla výhodnou exportní komoditou a není pokryta ani domácí poptávka. I když máme tak velké plochy spravované ekologickým zemědělstvím, je naše spotřeba biopotravin velmi nízká, v Evropě jsme asi dvacátí. Ještě prostě procházíme vývojem.

Pracujete na stejné katedře a máte stejná jména. Nevznikají z toho nedorozumění? Nebo vás kolegové rozlišují podle titulů?
Syn: Občas se stane, že třeba zvednu telefon a někdo mi začne vykládat věci, které nejsou určené pro moje uši.

Otec: Naučili jsme se psát ke jménu zkratky sr. a jr., abychom se alespoň trochu rozlišili. Já navíc moc nelpím na titulech, takže nemám potřebu oznamovat lidem, kteří mě znali třeba jako docenta, že už jsem léta profesor.

Syn: Takže se stává, že dopisy pro tátu nosí mně, ale jsme v jedné budově, potkáváme se denně, takže to není zase takový problém.

Máte mimo svého oboru a jména i společné koníčky?
Syn: Práce je rozhodně jedním z našich koníčků, baví nás. Oba rádi a hodně čteme a cestujeme. Ostatní záliby moc společné nemáme. Mimo čtení je mým koníčkem ještě hudba a zvířata návštěvy zoologických zahrad. To mi zůstalo z dětství. Dodnes jsem jich navštívil kolem dvou set padesáti po celém světě. Zaujala mě třeba zoologická zahrada v Singapuru. Ale mám rád i tu pražskou nebo ty, které jsou na Českobudějovicku.

Otec: Mě zajímá historie letectví, speciálně z druhé světové války. Jako student jsem absolvoval plachtařský kurz. Létání mě vždycky bavilo, ale nakonec jsem skončil u lepení plastikových modelů. Sice na tenhle koníček není moc času, ale nyní se k němu začínám vracet se svými vnuky. Těm se také snažím přiblížit přírodu, třeba společně chováme králíky, pěstujeme zeleninu, děláme ptačí budky…

Autor: Jana Klomfarová

13.6.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Hledaný Robert Oláh.

Hledají muže snědé pleti

Dopravní nehoda auta pošťáků mezi Děčínem a Hřenskem.

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Za volant usedla bez řidičáku, zato opilá

Srnín – Hlídka Obvodního oddělení policie Český Krumlov v neděli 15. října krátce před desátou hodinou večerní zastavila v Srníně osobní automobil tovární značky Škoda Felicia. Za volantem seděla pětatřicetiletá žena z Plzeňska, a to navzdory tomu, že není držitelkou žádného řidičského oprávnění. A co víc, při kontrole se (ne)řidička podrobila opakované dechové zkoušce s pozitivním výsledkem přes 2 promile alkoholu v dechu. Další jízda jí byla zakázána.

Radka Maxová: Politika je velký zásah do života

Jihočeský kraj – Ženy v jižních Čechách chtějí spolurozhodovat o budoucnosti nejen svých domácností.

Sedmiletý Adam je šampiónem republiky

Písek – Titul republikového šampióna v silničních motocyklových závodech nejmenší kategorie Minimoto junior A od pěti do deseti let získal sedmiletý Adam Vyskočil z Písku.

Vítězná premiéra trenéra Jelínka, ČEZ Motor veze z Litoměřic tři body

Litoměřice – Trenérská premiéra  mu vyšla. Poprvé pod vedení Mariana Jelínka hokejisté ČEZ Motoru uspěli a do druhé čtvrtiny první WSM ligy vstoupili vydřenou výhrou 3:2 v Litoměřicích. Již ve středu se představí v Praze na Slavii (18).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení