Vloni vyhráli a jeli v září do Londýna na světové finále. Letos skončili svou jízdu v Brně a do Singapuru se neprobojovali. Scházely jim tři body. Měli „jen“ 272 z 300 možných, vítěz získal 275 bodů.

Malou náplastí bylo ocenění za nejrychlejší model. Svůj podíl na tom měl i jeden z nováčků v týmu Radek Šimeček. Do „stáje“ se dostal na pozvání Petra Skřivánka loňského webmastera. „Petra znám, pozval mě jako kamarád. Zkoušeli jsme si ale také reakční čas,“ upozornil Šimeček. Při bodování formulí se totiž hodnotí podoba modelu, webové stránky, rozpočet týmu nebo rychlost modelu a zvlášť i rychlost startu. Ze zájemců o „řidiče“ se tedy vybíralo i s ohledem na rychlou reakci. Vliv na obsazení pozic ale měly i další skutečnosti. „Nechce to dělat každý. Brali by tu slávu, když se vyhraje, ale když vidí tu práci, tak to nadšení mnohé přejde,“ konstatoval k zájmu o účast Šimeček.

Mladí strojaři ze Střední průmyslové školy strojní a elektrotechnické v Dukelské ulici postavili tentokrát tým doplněný z dalších škol. Z Biskupského gymnázia byla Markéta Frouzová, sestra loňského hlavního inženýra. „Uvedla v údiv porotu, jak může středoškolák udělat takový rozpočet, prognózy a podobně,“ vyzdvihl manažerku Milan Novotný, zástupce ředitele strojárny, který sám sebe s úsměvem charakterizoval jako „poháněče“ týmu.
Také ale zdůraznil, že úroveň soutěže i byla letos mnohem vyšší než vloni a že se vylepšil i budějovický tým startující opět pod názvem Blue Force. Do týmu patřil ještě Daniel Habrda, který se staral o grafiku a studuje hluboskou Střední odbornou školu elektrotechnickou.

Pro studenty byla soutěž prací až do poslední chvíle. „Zdobená kolečka jsme měli až na Brno. Dali jsme na ně znak týmu,“ zmínil Petr Skřivánek. Vloni se staral o web, letos byl hlavním inženýrem, navrhl a postupně upravoval třeba tvar formule. „Musel jem se naučit nově pracovat na počítači v CAD systému,“ vysvětlil Skřivánek k programu, který pomáhá při projektování.

„Soutěž ukázala, jak lze využít v praxi věci, které je učí škola,“ zdůraznil k tomu Milan Novotný. „Ukázalo mi to strojařinu, jako něco nového a taky jsme mohli posouditco umí jiní a my třeba ne,“ dodal na závěr Radek Šimeček.