Kliknutím zvětšíteRok 1976 byl pro vltavotýnské obyvatele letopočtem filmových natáčení. Ve městě vznikly totiž hned dva filmy najednou. František Vláčil tu tehdy pořídil významnou část svému snímku Dým bramborové natě s Rudolfem Hrušínským nejstarším.
Krátce poté, a to na přelomu října a listopadu, sem přijel štáb režiséra Jaromila Jireše, aby z Týna nad Vltavou udělal městečko Velký Malíkov, které opakovaně navštíví „talíře" mimozemšťanů. Do děje Jireš obsadil celou plejádu výsostných českých herců. Spoustu lidí včetně starosty Týna Milana Šnorka mrzí, že film nepatří ke zdařilým. „Takový výkvět herectva, známý režisér a tak slabý scénář," pousmál se Milan Šnorek.
Pro místní lidi má ale film přesto kouzlo. Snadno poznávají náměstí Míru. Natáčelo se také v Úzké ulici a v uličce, která spoje týnský Horní Brašov s Puchmayerovou ulicí.
V davových scénách hraje spousta zdejších komparzistů, například z Divadelního spolku Vltavan. Vypráví o tom někdejší šéf Vltavanu Jan Humhej. „Tehdy jsem pracoval v Budějovicích, nehrál jsem tam, ale někteří naši členové dělali statisty. Část natáčení jsem viděl na vlastní oči. Utkvěla mi scéna, jak Míla Myslíková táhne kozu Úzkou uličkou poblíž někdejšího obchodu u Mikotů," sdělil svůj zážitek Jan Humhej, jenž je stále divadelně aktivní. Letos hrál ve vltavotýnské inscenaci Kráska a zvíře.
Na natáčení Talířů vzpomínají další obyvatelé města, kteří byli před 37 lety školáky na základce nebo chodili na zdejší gymnázium. Ocitli se
v komparzu při vytvoření scény městských slavností. Je to případ Aleny Švecové, které bylo v roce 1976 devět let. „Pamatuji se, že jsme šli skoro celá škola za ruce po náměstí a drželi jsme u toho balonky. Jako dnes vidím herce Josefa Kemra, jak postával kolem týnské fary v takovém dlouhém pleteném svetru. A ty jeho typické vlasy!" řekla Alena Švecová.
Obdobně je na tom se vzpomínkami týnský obyvatel Karel Harbáček. Také z něho se stal školní komparzista. „Byl jsem jedním z mnoha v davu.
V tom filmu hrají samé hvězdy. Došel jsem si s kartičkou pro podpisy, ale kartičku jsem později ztratil. Škoda, že jsem na to neměl nějakou pořádnou knížku," popsal své zážitky Karel Harbáček.
Jednou z velkých pamětnic natáčení je šestačtyřicetiletá Věra Mašková. Také ona kráčela coby školačka ve slavnostním průvodu po náměstí. „Vzpomínám si na balonky, které jsme nesli a které jsme měli vypustit. Hrála u toho hudba," vybavuje si Věra Mašková. Její zážitky mají hodně osobní rozměr. Ona
a další děti čekaly u staré mlékárny (už nestojí, nacházela se v místě současného podchodu z Vinařického náměstí) na herce a herečky, kteří se tam scházeli.
„V té staré mlékárně trávili herci pauzy. Jedli tam, popíjeli, povídali si. Waldemar Matuška hrál u toho na kytaru a také si mě pochoval na klíně. To samé Ladislav Pešek. Byl to pro mě obrovský zážitek," svěřila se Deníku Věra Mašková.
Asi nikdy nezapomene, jak si jako děti směly pohladit filmového kozla, který příšerně smrděl. „Členové štábu česali tomu kozlovi bradu, aby dobře vypadal. A do kůže mu sypali nějaký prášek a pak ho kartáčovali," vypráví vltavotýnská pamětnice natáčení. Ta také řekla, že kostymérnu
a šatnu měli herci dole v jedné místnosti na radnici.
Věře Maškové se ale s filmem pojí i smutek. Byla tehdy odvážná a získala podpisy snad od všech herců a moc si jich cenila. Měla je „uložené" v sešitě, kam si jako dívenka psala písničky a vylepovala fotky herců a hereček. „Byl to červený katalog s tvrdými deskami. Spláchla mi ho povodeň. To mě moc mrzí," podotkla Věra Mašková. Film Talíře nad Velkým Malíkovem, byť není moc povedený, pro ni má velkou cenu. „Měla jsem ho na VHS. Ráda bych si ho pořídila na DVD," dodala.
Úzká ulička kdysi umně spojovala dvě náměstí
Už mnohokráte jsme v seriálu Jihočeské filmování zmiňovali skutečnost, že staré filmy bývají „nechtěnými" dokumenty, které ukazují, jak natáčecí místa vypadala před desítkami let. Talíře nad Velkým Malíkovem zachycují mj. týnskou Úzkou ulici v její původně delší podobě, když ještě spojovala náměstí Míru a Vinařického náměstí. Tam ústila. Dnes kus uličky chybí, podlehl pozdější silniční výstavbě.
Martina Sudová z Městského muzea v Týně nad Vltavou Deníku vysvětlila, že podoba uličky se změnila v 80. letech minulého století. „V roce 1968 byla dokončena stavba silničního mostu. Jmenuje se Most 28. října. Ale hlavní průjezd městem stále vedl po původní trase, tedy přes náměstí a Tyršovou ulicí kolem sokolovny. V roce 1981 se pak začala stavět přeložka silnice České Budějovice – Tábor vedoucí přes most a dále po linii Hlineckého potoka," uvedla Martina Sudová.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
