Mnoho z nich opravil, seřídil, vyladil. Nejčastěji pracuje pro obce Jihočeského kraje.

Pavel Kappler přiznává, že má jednu pozitivní „úchylku". Když vyrazí do měst, městeček či obcí na výlet či na služební cestu, jeho pohledy často míří vzhůru a ulpívají na věžích. „Neustále koukám po věžních hodinách. Když vidím časovou odchylku, volám majiteli, jestli nepotřebuje provést opravu. Málokdo mě kontaktuje sám od sebe," míní Pavel Kappler.

Kdysi před lety se takto projížděl Frymburkem a viděl na kostelních hodinách zpoždění nebo zrychlení. „Málokdy chodí mechanické hodiny přesně. Napsal jsem obecnímu úřadu, zda nechce objednat opravu. Nejprve přišla odpověď, že ne, ale po letech se přece jen ozval," vzpomíná Pavel Kappler.

Při opravě hodin ze 60. let původem z Vyškova našel 
v rohu kostelní věže jiné, už odstavené a značně zaprášené hodiny zřejmě od rakouského hodináře z přelomu 19. a 20. století. I tento stroj dal do pořádku a dnes je ve funkčním stavu součástí frymburského muzea.

Práce Pavla Kapplera prakticky nikdy nekončí. Před Vánoci měl chýnovský restaurátor v práci dva hodinové stroje z dílny slavného pražského hodináře Ludvíka Hainze. Jeden stroj pochází z roku 1880, druhý je o šedesát let starší. Hodinář nikdy neprozrazuje, odkud si kdo opravu objednal, aby nedával tipy zlodějům.  „Na těch dvou strojích je vidět, že jsou od sebe šedesát let vzdáleny. Každý má jinou konstrukci. Ty mladší hodiny jsou na opravu komplikovanější. Mají totiž složitější krokový mechanismus a vyladění kroku je trochu náročnější," řekl Pavel Kappler.

A kde jdou hodiny správně, protože je seřídil Pavel Kappler?

Počátky v Dačicích

Jeden z prvních kovových strojů, který opravil, byly hodiny ze zámku v Dačicích od výrobce A. Roda (signováno 1713). „To už bylo někdy začátkem devadesátých let. Ze zámku od té doby jednou, dvakrát ročně zavolají, abych přijel. Někdy se tam stane drobná nehoda. A pak také musím hodiny mechanicky přetočit, když nastává změna času," uvedl hodinář.

Ostatně přeřizování času, který se mění dvakrát do roka vždy ze soboty na neděli, je specialitou Pavla Kapplera. 
K mnohým hodinám nemá přístup, musí napřed vše domluvit se starosty či správci objektů. „Některé stroje přeřídím už v pátek, jiné stihnu třeba až v pondělí. Zvládnu tak deset až patnáct hodin," uvedl hodinář.

Výčet strojů, které poznaly péči šikovných prstů a pečlivého zraku Pavla Kapplera, je dlouhý. Například krásné hodiny hainzovky asi z roku 1890 v psychiatrické léčebně Červený Dvůr. Dále Pavel Kappler opravil hodiny na zámku ve Stráži nad Nežárkou, hainzovky z 20. let na kostelní věži Benešově nad Černou nebo další hainzovky z roku 1890 na věži bývalé vojenské nemocnice v Českých Budějovicích.

Tam všude běží „jeho" čas, který jako lidstvo měříme už stovky let.