Vždy ví, co si obléct a kdy se vyplatí vzít si den volna. Má totiž neustále přehled o tom, zda bude pršet, sněžit, mrznout nebo naopak hřát slunce. Jaroslav Hintermüller působí na českobudějovické pobočce Českého hydrometeorologického ústavu a jeho prací je předpovídat počasí.

Pětapadesátiletého rodáka z Velešína přitom meteorologie v mládí nijak zvlášť nezajímala. „Kamarád z gymnázia mě přemluvil, abych s ním šel na vojenskou akademii do Brna. Protože tam zrovna neotvírali studium zeměpisu, které mě lákalo, tak jsem se rozhodl pro nejbližší obor, což bylo počasí,“ vzpomíná Hintermüller. Po studiích pracoval coby voják na českobudějovickém letišti, kde měl za úkol sledovat, zda jsou ideální podmínky pro vzlétání a přistávání letadel. Když tu v roce 1994 zrušili letecký pluk, zamířil do hydrometeorologického ústavu.

Jeho pracovní den je poměrně nabitý. „Máme službu od půl šesté. Dojíždím z Křemže, takže musím vstávat ve tři čtvrtě na pět. Jakmile sem dorazím, začínáme vydávat první předpovědi, nejprve pro plynaře a silničáře, pak další všeobecné,“ popisuje.

Profese meteorologů se během let proměnila, nyní jim pomáhá moderní technika a přibylo podkladů, z nichž mohou čerpat. Ti českobudějovičtí využívají údajů z pozemních pozorovacích stanic například v Churáňově nebo Temelíně, různých srážkoměrných stanic a meteorologických družic a radarů, které neustále ukazují, jak se pohybuje oblačnost.

K tomu, aby předpověď byla co nejpřesnější, jsou ale potřeba i zkušenosti. „Využíváme čtyři modely, jejichž prognózy se mohou lišit. Pak záleží na samotném meteorologovi, aby odhadl, co je nejpravděpodobnější, nebo to nějak vhodně zkombinoval,“ vysvětluje Hintermüller. Obzvláště náročné je předvídat počasí na podzim, kdy se nikdy nedá předem s určitostí říci, zda se rozpustí nízká oblačnost. Nevyzpytatelné jsou také bouřky. „I mě tedy již počasí mnohokrát překvapilo,“ dodává.

Pracovníci budějovického ústavu mají přesto velmi dobré výsledky. Počasí na druhý den dokážou odhadnout s úspěšností 90–92 procent, na třetí den s úspěšností 88–90 procent. S každým dalším dnem se pravděpodobnost přesné předpovědi samozřejmě snižuje, proto Hintermüller nerad sestavuje dlouhodobé výhledy. „Někteří meteorologové v klidu řeknou, jak bude celý měsíc, ale já bych předpovědím delším než týden nevěřil,“ komentuje.

V posledních letech zaznamenávají meteorologové čím dál častěji výrazné výkyvy v počasí. Letos tomu tak bylo již třikrát, například v pondělí naměřili více než 14 stupňů Celsia, minulý týden přitom klesaly teploty pod nulu. Počasí se ale také může lišit v různých částech jižních Čech. „Když je například jihozápadní proudění, tak se to za Šumavou chová jako fén a pak je velmi teplo ve Vyšším Brodě, Husinci nebo Byňově. Vysokými teplotami se často chlubí i Tábor a Písek,“ vyjmenovává Hintermüller. Naopak velmi chladno podle něj bývá v Nadějkově na Táborsku a v horských údolích Šumavy. Na Šumavě také nejvíce prší, nejsušší místa jsou oproti tomu na Křemežsku a Budějovicku.

České Budějovice se podle Hintermüllera chlubí ještě jedním privilegiem. Právě zde byla naměřena dosud nejnižší teplota v České republice, a to 11. února 1929, kdy rtuť klesla ke 42 stupňům pod nulou.

Hintermüller se o počasí nepřestává zajímat, ani když přijde domů. Stále jej sleduje. Vždy tak například ví, co si ráno obléct. „Dneska a zítra si navíc vezmu volno, bude pěkné počasí,“ dodává s úsměvem.

Meteorologie jej stále baví a práci už rozhodně měnit nehodlá. „Líbí se mi na tom, že to nikdy není stejné. Počasí se pořád mění, vyvíjí, stále se něco děje,“ komentuje.

Své profesi se však snaží nepropadat. Sice se pokaždé rád podívá na pěkné mraky nebo duhu a vytrvale radí kamarádům stavařům, kdy je vhodné začít pracovat venku, ale kromě počasí má i jiné koníčky, především hokej.