Hrajete šprtec, můžete mi přiblížit, o jaký sport se jedná?
Šprtec je stolní hokej. Základ tvoří dřevěná deska 
s mantinelem. Každý tým má pět hráčů, jednoho brankáře 
a hraje se na dvě brány. Šprtec je tahová hra. To znamená, že se hráči střídají. Jako třeba 
v kulečníku.

Na co tedy pět hráčů?
To je soutěž družstev. Máme jak turnaj jednotlivců, tak i soutěž družstev. V té se hraje na pěti stolech zároveň. Pět proti pěti na pět směn. To znamená 25 utkání. Každý jednotlivec tedy sehraje pět utkání. Když vyhraješ, máš bod, když je remíza, bod nedostaneš žádný a když prohraješ, bod dostane soupeř.

Do kolika se šprtec hraje?
Hraje se na třikrát šest minut.

Jak jste se dostal ke šprtci?
Přes mého bratra. Nejvíc se šprtec hrál, a možná ještě hraje, kolem Brna. Moje rodina je z Hustopečí, což je blízko Brna, a tam byl tým. Mně bylo šest, když  brácha šprtec hrál. Párkrát jsem se na něj byl podívat, dokonce i na mistrovství republiky, ale to jsem to vůbec nevnímal. Brácha časem hrát přestal, ale u babičky měl stůl, tak jsem tam občas ve volných chvílích hrál. Pak jsem si stůl odvezl domů a hrál doma. Po čase mamka zkontaktovala Romana Macha, což je prezident našeho klubu, a tak jsem se k tomu přiblížil víc. A už jsem u toho zůstal.

Jak trénujete?
Většina týmů trénuje prostřednictvím interní ligy. To znamená, že každý tým hraje vlastní ligu jednotlivců.

Co vás na šprtci baví?
Na to se taky ptám. (Smích) Šprtec už hraju 12 let. Myslím, že mě na tom baví víc ta komunita než samotná hra. Když ale nějakou dobu nehraju, což se mi teď poslední dobou stává docela často, tak se na hru těším. Člověk ale rychle vystřízliví, když mu to nejde. To byste to po druhém zápase zahodila a řekla si: Ty jo, že jsem se na to nevykašlal! (Smích)

V čem spočívá dobrá hra?
To je těžké. Základem je mít dobrou střelbu. A když máš šanci, tak ji využít. To někdy stačí. Nejlepší hráči si ale šance umějí vytvořit. Někteří hráči hrají třeba tak, že jen sráží puky a čekají na tvou chybu. Pak dají  gól, sráží puky a brání.

S čím se šprtec hraje?
Hraje se s takovým malým pukem. Hráče představují kolečka z dámy a brankář je dvojitý. Hokejka je z plastu.

Jakého vítězství si vážíte nejvíc?
Asi toho posledního ligového titulu. Ten byl totiž vydřený. Spoustu zápasů jsme nezačali na těch pět směn dobře a otáčeli jsme je třeba až v posledních chvílích. Letošní tabulka vypadá tak, že oba týmy, první i druhý, 
vyhrály devět z deseti zápasů a jednou remizovaly. Ta jedna remíza, to je náš vzájemný zápas. O mistrovi republiky tak  rozhodovalo skóre ze vzájemného utkání, takže nějakých pět šest gólů. My jsme dotahovali zápas 
s tím druhým na poslední chvíli. Vydřeli jsme remízu 
a už nám zbývalo jen doma dvakrát vyhrát. První zápas byl v pohodě, ten druhý jsme po třetí směně prohrávali 
o čtyři body a potřebovali jsme se za dvě zbývající směny dostat do plusu. To byla veliká dřina. Nejdřív jsme stáhli náskok o dva body, takže jsme před poslední směnou prohrávali 
o dva body. Ale potřebovali jsme vyhrát, což se nakonec 
i povedlo.

Jsou členkami některých týmů ženy, nebo hrají vlastní ligu?
Ženy hrají normálně 
s muži. Ale moc jich tam není. Asi jenom dvě nebo tři.

Váš tým přibírá ženy?
My přibíráme všechny, kteří mají chuť hrát. Měli jsme i kroužek dětí na Dobré Vodě, který jsem chvíli vedl, ale nějak se rozpadl. Děti moc hrát nechtějí, většinou mají jiné zájmy.

Pořádáte nějaké akce i pro veřejnost?
V neděli 16. listopadu chystáme turnaj v klubové tribuně u hřiště na Dobré Vodě. Jde o turnaj jednotlivců a je určený všem, kteří dorazí.

Máte nějaký vzor?
Těžko říct. Ale mám spoluhráče, a to je vlastně legenda toho sportu. Podle mě nejlepší hráč vůbec a to je můj kolega 
v týmu. Petr Honsa.

Potřebuje člověk na šprtec talent?
Určitě. Může být člověk, který to bude hrát 20 let a nepohne se z místa nebo se dostane na nějakou úroveň, ale tam to skončí. I když bude hrát s těmi nejlepšími. A pak jsou ti, kteří to drží podruhé 
v ruce, ale vypadá to, že už to hrají minimálně rok.

Vy se řadíte kam?
To těžko říct. Já jsem se v začátcích nepozoroval, ale do určité míry tam talent asi je. Dost jsem toho ale musel i natrénovat. Moje nejlepší sezony byly ty, když jsem měl doma postavený stůl. Ne že bych dřel, ale každou chvilku, kdy jsem šel okolo, jsem si vždycky krátce zahrál a pak jsem šel zase něco dělat. Teď už na to ale není tolik času.

KLÁRA SKÁLOVÁ