71 DENÍKŮ: NAJDĚTE SI SVŮJ
Vyberte si svůj regionální Deník

Josef Mašín poskytl exkluzívní rozhovor: Naším vzorem byl táta

Josef Mašín přichází na obřad Autor: ČTK

8.7.2012

Praha /ROZHOVOR/ – Před sedmdesáti lety nacisté popravili Josefa Mašína (26. 8. 1896 - 30. 6. 1942), jednoho z odbojové skupiny tzv. Tří králů.

Hrdina, který během první světové války bojoval v ruských legiích a účastnil se například bitvy u Zborova, působil ve 20. letech jako důstojník také v Českých Budějovicích a Jindřichově Hradci.

Vlastenectví, odvahu a statečnost vštěpoval svým třem dětem (Ctirad 1930 2011, Josef 1932 a Zdeňka 1933). Po válce se tak proti nové komunistické totalitě postavili jeho oba synové, jež projevili statečnost jako kluci i za války. Dnes žije v USA už jenom mladší z bratrské dvojice Josef.

Jakou roli ve vašem životě hraje vzor vašeho otce? Vzpomínáte si na jeho činnost za války?

Náš otec byl pro nás náš tatíček, kterého jsme si vážili a který nás miloval a vše by pro nás udělal. Měli jsme pevné rodinné svazky. To, že otec byl statečný vlastenec, to pro nás bylo samozřejmé. Otec byl naším vzorem. Tak jak jednal on, jednali jsme i my, a to proto, že jsme tak byli vychováni.

O jeho činnosti během války jsme se dozvěděli až po jejím skončení.

Jednou v noci, když už byl na útěku před gestapem a skrýval se v ilegalitě, se vrátil k vám domů, a tenkrát jste ho mohli vidět naposledy. Vzpomínáte na to noční setkání?

Tu chvíli, kdy se na nás přišel v noci podívat, jsem bohužel prospal. Byla to vlastně jeho poslední návštěva, návštěva na rozloučenou. Byl to jen bratr Radek a sestra Zdena, kteří se probudili a ještě jej viděli. Zdeně to maminka ráno rozmluvila. Řekla, že se jí to jen zdálo, a Radka zapřísahala, aby nikomu nic neřekl. A tak jsem se to nedozvěděl ani já.

Gestapákům, když se nás ptali, kde je náš otec, jsme museli věrohodně odpovídat, že nevíme a že je snad někde v Anglii. Jsem rád, že nás náš tatínek alespoň naposled všechny uviděl. Byl jistě šťastný.

Kdy jste se dozvěděl, že ho popravili? Jak jste tenkrát za heydrichiády žili?

Tomu, že se náš tatínek již nikdy nevrátí a že byl skutečně popraven, jsme uvěřili až po skončení války. Do té doby jsme doufali, že byl někam zavlečen a že se odněkud vrátí.

Naše maminka zoufale pátrala po všech možnostech a hledala pomoc u bývalých tatínkových přátel z domácího i zahraničního odboje. Moc pomoci se jí však nedostalo. Během války byla naše rodina nejdříve vysídlena z Prahy, kde byl náš byt v Šárce často prohledáván gestapem v domnění, že zde najdou našeho otce.

Návštěvy gestapa neustaly ani po našem přesunu do Poděbrad, ani po otcově popravě. Maminka byla posléze zatčena a strávila dlouhý čas ve vězení v Praze a později v Terezíně. O nás, tři malé děti, se starala naše babička spolu s hospodyní, což nás zachránilo od předání do výchovy v německé „arijské" rodině.

Účastnil jste se protinacistického odboje jako kluk a po válce jste dostal vyznamenání. Co jste tenkrát proti okupantům dělali? Báli jste se, nebo jste odboj brali jako dobrodružství, které je třeba udělat?

Pomohl jsem utéct ze zajetí důstojníkovi Rudé armády, kterému jsme pak poskytli přístřeší v našem poděbradském domě v ulici Na Chmelnici.

Později jsme se postarali o to, aby se prostřednictvím plukovníka Františka Vaňka dostal k partyzánům. Ke konci války jsme s Radkem rozbíjeli německá válečná letadla a vozidla dopravovaná vlaky, když se takový transport zastavil před vjezdem do poděbradského nádraží.

S Radkem jsme také vybudovali přístřeší pro uprchlé židovské vězně z vlakových transportů, kde se nějaký čas skrýval i „náš" rudoarmějec spolu s dalšími uprchlíky. Nikdy jsme to nebrali jako nějaké dobrodružství. Bylo to jaksi přirozené. Na tom všem spolupracovala celá naše rodina, počítaje v to i naši hospodyni, která pocházela ze sudetoněmecké rodiny, česky mluvila lámaně, ale považovala se za Češku.

Po válce jste pak bojovali i proti komunistům. Co bylo tím hlavním motorem k vaší činnosti, nenávist vůči komunistům, vzor otce, rodičovská výchova, že za demokracii a svobodu se musí nasadit život?

Během války jsme vzhlíželi hlavně k našim západním spojencům, ale byli jsme též vděčni Rudé armádě za osvobození naší vlasti. Po válce jsme očekávali, že osvobozená republika bude pokračovat i nadále na své demokratické cestě.

Překvapení pro většinu obyvatelstva, stejně tak jako pro nás, přišlo s komunistickým ozbrojeným pučem v únoru 1948. Komunisté jasně ukázali, že nehodlají hrát podle pravidel demokratické společnosti. Následovalo zatýkání údajných i skutečných odpůrců komunistických praktik, jejich věznění a popravy. Mnohé z obětí těchto justičních vražd a omylů byli přátelé naší rodiny, vlastenci, kteří bojovali proti nacistům za osvobození Československa a pro další pokračování demokracie v naší vlasti.

To byl pro nás okamžik, kdy jsme si uvědomili, že i my musíme nyní přispět k novému osvobození národa, tentokrát od komunistů. Otázka, za jakou to bude cenu, se podle našeho kréda nekladla.

Jak jste vnímal, že drtivá většina společnosti byla tehdy pokorná a loajální k totalitnímu režimu?

Mentalita českého národa prošla několika etapami vývoje. Staletí habsburské nadvlády zanechala své negativní stopy. První Československá republika vděčí za svojí existenci 75 až 100 tisícům dobrovolníků, členům ruských, francouzských a italských legií. Byli to většinou vojenští zběhové z rakouskouherské armády, bezdomovci, toužící po vlastní zemi.

Aby tohoto cíle dosáhli, museli bojovat proti vlastním krajanům, často i členům svých rodin, kteří vynuceně ale i nevynuceně hájili prapory svých utlačovatelů. Již tehdy to byla mizivá menšina, tedy nic nového. Muži této doby jsou výstižně personifikováni Jaroslavem Haškem v jeho nezapomenutelných Osudech dobrého vojáka Švejka.

Do boje proti nacismu se pak za druhé světové války aktivně zapojil také jen zlomek obyvatelstva. I tenkrát někteří odcházeli bojovat do zahraničí.

Za nacistické okupace Československa, před uznáním exilové vlády západními mocnostmi a Sovětským svazem, což se stalo 18. července 1941, se aktivního boje v armádách Francie a Anglie zúčastnilo maximálně 10 000 Čechů a Slováků.

Aktivních odbojářů v okupovaném Protektorátu Čechy a Morava pak nebylo více jak několik tisíc občanů, reprezentovaných převážně demilitarizovanými vojáky. Nebýt Gabčíka, Kubiše a jejich spolupracovníků, Československá republika, jak jsme ji znali z období prvních dvaceti let její existence, by asi neexistovala.

Proti těmto bojovníkům stály často vedle německé soldatesky a gestapa i oddíly české policie. Slovenské jednotky později bojovaly po boku wehrmachtu na východní frontě. Desetitisíce se staly obětmi nacistické zlovůle, mnozí zemřeli v koncentračních lágrech, nebo byli popraveni. Česká veřejnost, věrná tradici, dění jen přihlížela, nebo kolaborovala. V posledních dnech Třetí říše se ovšem „partyzánské a odbojové"' jednotky rozrostly do mnoha tisíců.

Jak jste se pak smiřovali s tresty smrti nebo vězení ve vykonstruovaných procesech s válečnými hrdiny, střelbou na hranicích, životem v nesvobodě?

Po převzetí moci komunisty to byla opět jen hrstka těch, kteří se těmto zločincům aktivně postavili na odpor. Byli to ti, kteří po odchodu z vlasti spolupracovali se západními demokratickými mocnostmi jako agenti chodci, vstupovali do vojenských složek těchto zemí, nebo před rokem 1955 do „služebních jednotek" americké armády v Západním Německu, kde sloužili se zbraní v ruce v očekávání vzniku třetí světové války. Počítám, že těchto lidí nebylo více jak dva a půl tisíce.

Z komunistického tisku a z rozhlasových zpráv po roce 1948, popisujících procesy s „agenty západu, diversanty a záškodníky," muselo obyvatelstvo nabýt dojem, že se jedná o rozsáhlý domácí odboj. Se smutnou skutečností, že těch, kteří proti komunistům skutečně po čtyřicátém osmém roce bojovali, bylo tentokrát méně než kdykoliv před tím v historii této země, jsme se seznámili teprve po rozpadu sovětského bloku a zhroucení světového komunismu.

Většina z těch 200 tisíců lidí, kteří prošli komunistickými věznicemi ČSSR, byla opět jen pouhými obětmi komunistického násilí. Osvobození od komunismu bylo Čechům a Slovákům darováno. V Československu totiž neexistovalo žádné hnutí nebo osobnost, které by si přály skutečný konec komunismu.

Myslíte si, že kdyby váš tatínek přežil válku, tak že by se pustil znovu do boje za svobodu a demokracii proti komunistům a že by ho pak zřejmě popravili komunisti?

Jsem o tom pevně přesvědčen. Jsem si však také jist tím, že s tou popravou, došlo-li by k ní, by to komunisté neměli lehké.

Autor: Radek Gális

+ sdílejte

Sdílejte článek pomocí sociálních sítí

Líbí se vám zpravodajství Deníku? Hlasujte pro něj v anketě Křišťálová lupa

HLAVNÍ ZPRÁVY

Nové turbokřižovatky na Zanádražní komunikaci vyžadují přesný nájezd podle pokynů dopravního značení.

Řidiči už jezdí po novém úseku „Zanádražky“

České Budějovice - Další díl ze skládačky zvané Zanádražní komunikace mohou od včerejška užívat řidiči v krajském městě. Od Novohradské ulice už se smí do ulice V Hluboké…

Terno vánoční soutěž o osobní automobil Škoda Fabia

Vánoce v supermarketu Terno. Komerční sdělení

Supermarkety Terno připravili pro své zákazníky Vánoční soutěž o osobní automobil Škoda Fabia.

GLOSA: Dušičková pohoda

„Dušičky po česku jsou svátky pohody. Kostlivci jako připomínka smrti v nich nemají místo,“ píše kulturní historik Václav Grubhoffer. Na snímku hřbitov v Albrechticích nad Vltavou.

Kulturní historik Václav Grubhoffer píše o svátku Památky všech věrných zemřelých a jeho (jiho)českých podobách.

OBRAZEM: Strašidelný autobus vyrazil do ulic

Českobudějovický dopravní podnik vypravil speciální helloweenský autobus

České Budějovice - HALLOWEENSKÝ AUTOBUS speciálně vypravený českobudějovickým dopravním podnikem vyjel v pátek na jízdu ulicemi města. Cestující obdrželi od…

Diskuse

III. odboj
Miloš Miltner 22.7.2012 212.41.113.*
Kritisovat bratry Mašíny jako vrahy je nedůstojné a ukazuje to na komunistické vychování krititzujícího. Což je možné zapomenout na 25O popravených a tisíce žalářovaných komunistickou justicí? Je odboj proti nim zločin? To bychom mohli kritizovat a odsuzovat i legionáře a bojovníky proti nacistům. Vždyť komunismus a nacismus je jedno a to samé. Uvědomte si smlouvu nacistů s SSSR- Miltner Miloš
Mašíni a spol.
Jirka 10.7.2012 93.91.50.*
Kdy konečně pochopíme pravdu o komunismu a přestaneme dělat z Mašínů vrahy.Vrazi z 50 let ještě nerušeně žíjí jako Vaš v luxusním domově důchodců a má nemravný důchod.Proto nemá nikdo odvahu Mašíny pochopit a vyznamenat jako hrdiny odboje. Komunismus v našich hlavách zůstal, jsme nepoučitelní.
V diskusi je celkem 3 příspěvky, poslední byl vložen 22. 7. 2012, 17:21 vstup do diskuse

CELEBRITY

Brutální vražda a znásilnění školačky: Dojemný vzkaz Eliščiny babičky

Brutální vražda a znásilnění školačky: Dojemný vzkaz Eliščiny babičky

Život babičky brutálně zavražděné Elišky (†9) z Klášterce nad Ohří je neskonale prázdný. Se smrtí vnučky… celý článek ›

Rozbor dopisu Bartošové na rozloučenou: Nezvládla život abstinujícího alkoholika

Rozbor dopisu Bartošové na rozloučenou: Nezvládla život abstinujícího alkoholika

Dopis na rozloučenou, který měl zůstat skryt před veřejností, ukázal, jak se Iveta Bartošová poslední… celý článek ›

Okamžik zkázy: Miliardářova vesmírná loď explodovala při testovacím letu!

Okamžik zkázy: Miliardářova vesmírná loď explodovala při testovacím letu!

Na výlet do kosmu si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Raketoplán SpaceShipTwo, který měl sloužit k… celý článek ›

Copak je to za vojáka? Ty nejvtipnější fotky vojínů mimo službu!

Copak je to za vojáka? Ty nejvtipnější fotky vojínů mimo službu!

Služba v armádě je fyzicky i psychicky náročná. Vojáci proto musí občas upustit páru, aby byla legrace a… celý článek ›

Smrtelně nemocná holčička (11): Ve škole jí zakázali milovanou paruku!

Smrtelně nemocná holčička (11): Ve škole jí zakázali milovanou paruku!

Učitelé ve škole v Británii zakázali na smrt nemocné dívce nosit paruku. Prý kvůli tomu, že v třídě není… celý článek ›

EXKLUZIVNÍ ZPRÁVY

Petr Hapka a jeho dcera Petra

Petr Hapka a KRUTÁ PRAVDA o jeho zdravotním stavu! Dcera Petra promluvila!

Do normálního života už se nevrátí. Skladatel Petr Hapka (70) se sice vykřesal z nejhoršího, ve… celý článek ›

Monika Marešová je stále sama.

Proč muži nemají zájem o Moniku Marešovou? Víme, v čem je HÁČEK!

Nedávno zažila rozchod a začíná se smiřovat s tím, že sehnat dobrého chlapa je čím dál těžší. celý článek ›

Mezi Michelle a Barackem to už dlouho skřípe.

Michelle Obama zuří: Jejího muže uhání známá hollywoodská KRÁSKA!

Běsnící bestie, jak prý někdy přezdívají první dámu Ameriky zaměstnanci Bílého domu, varovala herečku… celý článek ›

Gerhart nyní a v dobách největší slávy

Krutý osud Doktora z hor: Gerhart Lippert skončil v UMĚLÉM SPÁNKU!

Jeho tragický konec v lavině mnohé divačky oplakaly. Hlavní postava seriálu Doktor z hor zahynula… celý článek ›

ZPRÁVY Z ČR A ZE SVĚTA

Ilustrační foto

Vědci zjišťují náladu společnosti: vděční lidé hledí do budoucna s větší nadějí

Brno - Nový rok bude lepší než ten předešlý. Řeknu si šéfovi o zvýšení platu a po letech pojedu na… celý článek ›

Ilustrační foto.

Společnost stárne: život se po sametové revoluci výrazně prodloužil

Praha – Život v Česku se za poslední čtvrtstoletí výrazně prodloužil. Od listopadu 1989 se protáhl u… celý článek ›

Pavel Kadeřábek ze Sparty (vlevo) a Daniel Kolář z Plzně.

První vs. druhý. Ligou zatřese české "El Clásico", Baroš tipuje remízu

Plzeň - Když trenér fotbalové Sparty Praha Vítězslav Lavička přichází do kabiny, nikdy nezapomene… celý článek ›

Kácení stromů. Ilustrační foto

K zemi mohou nově jít jen ovocné stromy

Neratovice – Majitelé zahrad a zahrádek, kteří se před zimou chtějí zbavili přebytečných stromů,… celý článek ›

Copyright © VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., 2005 - 2014, všechna práva vyhrazena. Používáme informační servis ČTK. Publikování nebo šíření obsahu denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., zakázáno. VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. je členem Unie vydavatelů.

Kontakt na redakci. Proč inzerovat v novinách - www.reklamavnovinach.cz