Šila pro Petra Voka z Rožmberka, Elišku Pomořanskou i Marka Ebena. Špulky s nitěmi nasazuje na téměř třicet let starý stroj. V těchto dnech Zuzana Rubešová vytváří kostýmy do muzikálu Romeo a Julie, který bude v létě hrát Divadlo Hluboká.

Musí jich za dva měsíce zvládnout asi 60, což znamená jeden denně. Na stěně má zatím pověšených sedm návrhů od výtvarnice Mirely Tůmové. Jenom Julie při představení vystřídá čtvery šaty: domácí, plesové, smutné a svatební.

„Budou tam ještě tanečnice a navíc královna Mab, proto je těch kostýmů tolik,“ vysvětluje osmapadesátiletá krejčová divadelních kostýmů. Radost má už nyní například z barevného obleku Romea, na který použila modročerný samet a přidala i odepínací pláštěnku.

Začalo to Eliškou

Pro hlubocké herce šila poprvé do muzikálu Jedna noc na Karlštejně, takže její šaty nosili Karel IV. i jeho žena Eliška. Líbily se, takže ji loni na podzim oslovili, že s ní počítají i do adaptace Shakespearova věčného příběhu lásky.

Kolik látky potřebuje na jedny Juliiny šaty? Pro svatební osm metrů sametu, dva metry bílého monofilu, což je druh silonu, a půl metru brokátu. Téměř všechny kostýmy budou sametové. „Jen doplňky jako živůtky ušiju z brokátu. Samet je typický pro renesanci a vypadá krásně na jevišti,“ říká Rubešová, která právě renesanční kostýmy šije nejraději. Hlavně proto, že samotný sloh navrací tvary k antice a zdůrazňuje ladné křivky. „V gotice bylo všechno protáhlé, ženy přiznávaly jen prsa a pak už nebylo vidět nic,“ doplňuje.

Začínala jako pánská krejčová, což ji nudilo, poněvadž dělala jedno sako za druhým. Pak na 15 let zakotvila v Malém divadle. „Měla jsem štěstí, že jsem se setkala s úžasnými výtvarníky, například Jarkou Žátkovou nebo Milanem Plítkem,“ vzpomíná. Na volné noze pak v divadle dále vypomáhala a v roce 2000 ji oslovila režisérka Kateřina Melenová, jestli se nechce podílet na inscenaci Praha stověžatá pro Ypsilonku.

Skromný Marek Eben

„A zjistila jsem, že největší hvězdy jsou nejskromnější. Marek Eben, Jiří Schmitzer, s těmi nebyly vůbec problémy,“ vypráví. Spolupracuje rovněž s agenturou, která pořádá noční prohlídky na Rožmberku pod názvem Nevšední noc Petra Voka.

Všechny kostýmy šije už léta na východoněmeckém stroji značky Veritas z roku 1980. Zdědila ho po své švagrové, která emigrovala. Vzala si ho jen jako provizorní, než si koupí nový.

„Na něm jsem šila dva měsíce a odložila jsem ho. Pokaždé jsem se vrátila k téhle babičce. Jednou za tři roky ho odvezu k opraváři, který mi udělá generálku, a zase šlape. U motorku se už vyměňují uhlíky, ale mám ho prostě v ruce, navíc je poctivý, celý kovový,“ popisuje Zuzana Rubešová, zatímco u bedny s látkami si hoví jedna z jejích pěti koček. Ty na ni pečlivě dohlížejí.

„Asi mají rády zvuk šicího stroje. Když pracuji, mám je kolikrát naskládané na stole, dvě tři tady leží a poslouchají, jak vrčí.“

Václav Koblenc