Kalous ušatý kosí ve městě nejen kosy
České Budějovice - Sdružení Calla a Jihočeská univerzita uspořádaly v pátek první letošní přírodovědnou vycházku pro veřejnost.
Pavel Kroupa
Diskutovat (0) 28.2.2010 12:55
Trochu neobvyklou podívanou mohli v pátek navečer zhlédnout ti, kdo se pohybovali kolem vysokoškolských kolejí na Branišovské ulici i několika dalších místech ve Čtyřech Dvorech.
Do korun stromů zde pozorně upírají svůj zrak přibližně tři desítky dětí i dospělých. Cíl přitom mají jediný, spatřit na vlastní oči některý z druhů sov, které ve městě žijí. Ekologické sdružení Calla totiž právě pořádá ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Jihočeské univerzity první letošní naučnou vycházku do přírody pro širokou veřejnost.
Soví houkání
Se životem nočních ptáků seznamuje účastníky poutavým a vtipným způsobem ornitolog Petr Veselý. Jako pomůcku na přilákání sov přitom využívá hlasový záznam jejich houkání, který pouští z mp3 přehrávače. První zastávkou jsou vysokoškolské koleje. Netrvá dlouho a nad hlavami pozorovatelů prolétá první kalous ušatý.
„Líbilo se mi, jak se ta sova ozývala i jak vypadala. Byla hezká,“ dělí se krátce po ukončení výletu o své dojmy desetiletá Petra Nováková z Máje. Její o tři roky mladší sestru Lucku prozměnu nadchl ornitolog Petr Veselý. „Mně se zas líbilo, jak vyprávěl ten pán,“ líčí dívenka.
Hlasových záznamů různých druhů sov má Petr Veselý toho večera k dispozici několik. Jako první pouští houkání samce kalouse ušatého. Ten není městskou sovou, ale během posledních let se sem začal stahovat, protože zde má snazší možnost obživy.
Živí se například sojkami a strakami, avšak nejvíc má spadeno na kosy. „Je to charismatický druh. Je poměrně rozšířený, ale člověk si ho většinou nevšimne,“ vysvětluje Petr Veselý.
Druhé místo, které pozorovatelé navštěvují, je poblíž Mateřské školky ve Větrné ulici. I zde mají štěstí a sovu spatří.
„Kalousi jsou zvědaví. I když žijí v poměrně stabilních párech, rádi se přesvědčí, zda ten cizí samec či samice nejsou lepší než to, co mají doma,“ popisuje s úsměvem ornitolog Veselý. Po nějaké chvíli se účastníci přesouvají k ulici Antonína Barcala.
„S dosavadními výsledky pozorování jsem nadmíru spokojena. Viděli jsme sovy hned na prvním i druhém místě. Podobné vycházky se účastním poprvé, ale jistě ne naposledy,“ říká nadšeně dvaačtyřicetiletá Alexandra Čurnová z Dobré Vody, která sem vyrazila ve společnosti své dvanáctileté dcery Ivany. Ta je studentkou Jírovcova gymnázia. Jsou zde i její další spolužáci, se kterými chodí do biologického kroužku.
„Je to hlavně zásluha jejich paní profesorky, která jim věnuje spoustu času,“ nešetří Alexandra Čurnová slovy chvály.
V korunách vysokých stromů, které se nachází za jednou hernou v ulici Antonína Barcala, by se mohl ukrývat puštík. V daný okamžik je však zřejmě někde na lovu a pozorovatelům se neukazuje. Po chvilce se sice ozývá houkání, ale záhy se ukazuje , že jeho autorem není puštík ale další z terciánů Jírovcova gymnázia František Nuc. Jeho opravdu povedený výkon vykouzlí na tvářích všech účastníků potutelný úsměv.
Výr zdolá i lišku
Na závěr se vydávají pozorovatelé na konečnou zastávku MHD v Barcalově ulici. Ornitolog Petr Veselý zde pouští další nahrávky sovího houkání a přichází čas na zvídavé dotazy. Jeden z účastníků se například ptá, proč jsou vlastně sovy nočními ptáky. „Ostatní dravci je z ne úplně jasných příčin nemají rádi. Jakmile by se sova někde přes den objevila, hned by se na ní slétli. Dřív se sovy využívaly i jako návnada pro odchyt jiných druhů dravců,“ vysvětluje Petr Veselý.
Pozorovatelé se dozvídají mimo jiné i to, že třeba takový výr velký je v případě nouze schopen zdolat i lišku. Krátce před dvacátou hodinou vycházka končí a účastníci se rozcházejí do svých domovů. Přestože řada z nich zde byla poprvé, podle spokojených reakcí lze soudit, že rozhodně ne naposledy.
„Nám se to líbilo moc. Přírodu máme rádi odjakživa. Vlastníme i zahradu, na které máme několik ptačích budek,“ uzavírají sympatičtí starší manželé František a Anna Markovi ze Čtyřech Dvorů.
-4°C
-2°C
