Práce jej stále baví a právě za ni dostal nejvyšší ocenění ministerstva. Navíc je Karel Štix, který návštěvám
v kanceláři servíruje ředitelskou bábovku podle vlastnoručně vylepšeného receptu, skromný. Říká, že by si vyznamenání zasloužili jiní. „Je to ale samozřejmě příjemná pochvala. Velkou zásluhu na tom má vynikající tým mých spolupracovníků," dodává.

Rodák z Přední Výtoně byl pro učitelství předurčen od malička. Za katedrou stáli už jeho rodiče, teta i sestra. „Měl jsem to přirozeně dáno. Sestra vzpomíná, že jsem chtěl vyučovat, už když jsem sám chodil na základní školu. Naháněl jsem spolužáky a nutil je psát písemky. Později jsem zaskakoval na malotřídce za rodiče, když onemocněli. Oni udělali přípravu a já jsem podle ní hodinu odučil," vzpomíná.

Oživili dámský sbor

Karel Štix vystudoval na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity ruštinu a hudební výchovu, pak přidal aprobaci na anglický jazyk. Po vojně nastoupil jako učitel na zdravotnickou školu. „Tehdejší ředitel chtěl, aby sem mezi dívky přišli nějací muži. Přijal tři mladé kantory, kteří měli oživit převážně ženský pedagogický sbor," vysvětluje.

Po třech letech přešel na gymnázium v České ulici. V roce 2000 se ale na zdravotnickou školu vrátil, tentokrát už do funkce ředitele. „Pár kolegyň mi tenkrát řeklo, že se chystá konkurz a jestli bych to nechtěl zkusit. Nakonec jsem se přihlásil a vyšlo to," doplňuje.

Jako ředitel však již samozřejmě nemá tolik času na učení jako dříve. Maturitní předmět anglický jazyk raději přenechal kolegům a nyní třikrát týdně vyučuje zeměpis. „Ten mě vždycky bavil. Když ale člověk učí méně, tak z toho trochu vypadne. Už si nepřipadám úplně sebejistý, když jdu do třídy," přiznává.

Na každou hodinu se tak musí připravovat a mnohdy mu také déle trvá, než studentům přinese opravené písemky. Toho, že se stal šéfem, však rozhodně nelituje. Rád si chodí zaučit, ale práce ředitele ho baví.

Ve škole ho spolehlivě rozčílí pouze to, když učitelé mají neúměrné požadavky vzhledem ke svému pracovnímu výkonu a když se studenti snaží kantory podvést. „Nemám rád situace, kdy ze mě někdo dělá, s prominutím, blbce. Oceňuji naopak, že si věci řekneme na rovinu," dodává.

Univerzální recept na získání autority nemá. Říká, že si ji nechce vydobývat silou nebo křikem, ale snaží se se studenty vždy vyjít po dobrém. Trochu mu pomáhá i to, že sám má děti ve stejném věku.

Během let v kantorské profesi si zároveň Karel Štix mohl všimnout toho, jak se žáci mění. „Teď jsou sebevědomější 
a samostatnější, ale daleko hůř se orientují v různých situacích a informacích. Myslí si, že vše mohou najít na internetu, mají spoustu možností, ale neumí moc pracovat se zdroji," připomíná. Také se podle něj kvůli poklesu demografické křivky a vzniku nových škol snížila úroveň. Dřív byla zdravotnická škola výběrovou institucí pro jedničkáře, nyní se sem dostanou i slabší uchazeči.

Na studenty, kteří školu již opustili, ředitel většinou nezapomíná. „Mám takovou zvláštní paměť, že dokud jsou tady, pletu si je, ale jakmile odejdou, zůstanou mi v hlavě tváře 
i jména. Pak je třeba potkám při výstupu na Kleť nebo na ulici 
a popovídáme si," vypráví.

Nevýhodou profese je, že si učitelé často nosí práci  domů. „Zvlášť pokud někdo nastoupí do funkce ředitele, musí si uvědomit, že tu školu má pořád na zádech. Neustále přemýšlí 
o problémech a má zodpovědnost za všechny a všechno," vysvětluje Karel Štix. O moc lepší to není ani o prázdninách, 
v červenci totiž musí už například připravovat rozpočet.
Když už má volno, rád relaxuje při výstupech na Kleť, lyžování či cyklistice. Přiznává ale, že také trpí drobnou profesionální deformací. „Mám pocit, že musím všechny pořád řídit, takže zvlášť moje děti se proti tomu ohrazují," směje se.

I přes malé nepříjemnosti ho práce stále baví a chce v ní pokračovat. Říká, že u něj ještě nenastal moment vyhoření a stále má co zlepšovat. Těší se především na další ředitelské úkoly. „Nyní připravujeme velký projekt na nové technologie za deset milionů. Mým dlouhodobým snem je také prosadit půdní vestavbu, která by se nám hodila. A škola je ve staré secesní budově, takže se tu vždy objeví nějaký problém k řešení," uzavírá.

 

Medaile ministerstva

Uděluje se jako nejvyšší ocenění v resortu školství.
Je oceněním významné pedagogické, výchovné,
vědecké nebo umělecké práce, dlouhodobého a
vynikajícího působení ve školství nebo mimořádně
záslužného činu při zajišťování a zlepšování podmínek
pro výchovu a vzdělávání. Na medaili je vyobrazen Jan
Amos Komenský, podobu navrhl akademický sochař
Zdeněk Kolářský.