VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Když chyběl portrét rytíře, tak pomohlo brnění

České Budějovice - Řadu akcí k rožmberskému roku doplňuje i vydání kalendáře se známými postavami významného jihočeského šlechtického rodu. V kalendáři nechybí ani Perchta z Rožmberka. Autorkou kalendáře je Inge Švandová - Koutecká, která odpověděla Deníku na několik otázek.

12.4.2011 6
SDÍLEJ:

Z představení o paní Perchtě. Foto: Archiv

Inge Švandová – Koutecká působila jako operní režisérka několik desítek let v Jihočeském divadle a dodnes s ním občas spolupracuje. Věnuje se ale mimo jiné třeba výtvarnictví.

Ovlivnilo vás při vstupu do uměleckého světa rodinné prostředí?
Maminka Jindra Švandová byla akademická malířka, uznávaná portrétistka, a otec byl inženýr architekt. Jako architekt musel umět malovat a také byl nadán jako scénograf.

Takže i on měl blízko k divadlu?
Spolupracoval s Járou Kohoutem, který měl divadlo v Praze, přátelství ho pojilo s Karlem Hašlerem, znal se s Oldřichem Novým. Od Oldřicha Nového jsem také dostala svůj první pomeranč, když jsem ležela jako dítě v nemocnici.
Vzpomínám si, že jsem myslela, že je to míč, a když ho začali loupat, začala jsem brečet, proč ho ničí…
Otec si ale samozřejmě myslel, že budu architektkou, chodili jsme kvůli tomu například po Praze po památkách. Architekturu jsem nestudovala, ale byla to dobrá příprava pro mou profesi. Rovněž jsem nestudovala medicínu, po čemž toužila moje matka.
Za jejich zády jsem udělala zkoušku na konzervatoř a už s jejich vědomím jsem tam začala studovat zpěv. Za rok jsem přestoupila na Akademii múzických umění, kde jsem studovala operní režii a zpěv u významného profesora Ferdinanda Pujmana, režiséra a dramaturga Národního divadla.

Jako režisérka jste působila dlouhá léta. Jaký je podle vás rozdíl mezi režií operní a činoherní?
V opeře je daleko větší míra stylizace, než bývá v činohře. Je to ovlivněno už tím, že se v opeře zpívá a nemluví. Na rozdíl od normálního života, kde se nezpívá. To si režisér musí uvědomit.
Můj soukromý názor ale je, že přes vysokou míru stylizace by opera měla mít dvě podstatné věci. Měla by zachytit atmosféru místa a času – genius loci a genius temporum, byť ve zkratce a ve vrcholné stylizaci. Přitom by to nemělo být popisné.
Ovlivnil to historický vývoj?
K odůvodnění rozdílu mezi činohrou a operou je historické hledisko důležité. Přibližně až od roku 1800 se traduje to, že hudba začíná malovat. Nejen náladu, že je to smutné nebo veselé, ale také charakter člověka, danou situaci, a zrodila se opera, která začala používat tak zvaný hudební motiv. Hudba kreslí situaci a podle ní se má režírovat.

Myslíte si, že se to režisérům daří?
Mnozí činoherní režiséři berou hodně hudbu pořád i v opeře jen jako scénický doprovod, ale ona je něco jiného. Sama kreslí, co se má na jevišti dít. Dříve v Budějovicích pan režisér Milan Fridrich a nyní například Zdeněk Troška to cítí a ví, co hudba říká. Bohužel ale většina režisérů se řídí podle textu. Ale v tom je zásadní rozdíl mezi režií v opeře a v činohře. To hnutí, jak tělesné, tak duševní, má být podřízeno hudbě. K opeře je potřeba hudebně dramatický rozbor. Klíč k inscenaci by se měl hledat podle hudby. Když někdo udělá k opeře z 18. století kubistickou scénu, tak myslím, že sáhnul vedle.

Kromě režie se věnujete i dalším oborům, třeba výtvarné práci. Malujete a také navrhujete kostýmy. V poslední době jste ilustrovala rožmberský kalendář. Co vás při tom inspirovalo?
Kalendář je výborný nápad ke kulatému výročí konce rožmberského rodu. Hledali jsme podklady v různých knihách. Je to dvanáct postav. V renesanci už jsou to pro Viléma z Rožmberka a Petra Voka jasné portréty, jinak jsme vycházeli z obrazů, které byly dobové a zachytily třeba Jošta II. K některým podobám jsme se dostávali přes další zdroje. Jeden obličej jsem neměla, tak jsem dala postavu do brnění.
Petr I. Udatný drží na obraze od vyšebrodského malíře na rukou vyšebrodský klášter. My jsme se ale rozhodli, že na obraz dáme i hrad, kde se nejvíce zdržoval, čili Zvíkov. Tak má v rukou Zvíkov a k nohám si dal Vyšší Brod. Perchta zase pláče, protože měla velmi smutný osud.

Vraťme se ještě k opeře. Jak se jí dnes daří v konkurenci ostatního umění a moderních technologií, jak těžký je boj o diváka?
Je to trochu jinak. Opera vždy měla svůj vyhraněný okruh příznivců, kromě Itálie, kde byla i záležitostí lidovou. Ale ještě v našem mládí jsme byli vedeni k tomu, abychom základní věci znali. Chodili jsme na opery i se školou. Trošku se však celkově ve světě mění pojímání kultury. Dnes se podívejte, jak probíhá SuperStar. Já si troufnu říct, že je to trošičku scestné. Tam například skoro není slyšet čeština. A obecně se mi zdá, že dochází k odmítání vážné hudby. Já si myslím, že je to chyba.
Na mnoha věcech jste spolupracovala se svým manželem. V čem byly výhody a mělo to i nevýhody?
Čím jsme byli déle spolu, tím lépe se nám spolupracovalo. Manžel, Vlastimil Koutecký, byl výborný scénograf a byl nadán výbornou představivostí. Byl velmi citlivý třeba v opeře k významu hudby a záměru autora. Já jsem mu hudbu hrála na klavír a on to sledoval s velkým zaujetím.
Byl také znamenitý malíř a měl ohromnou schopnost přizpůsobit výběr prvků tomu, co bylo potřeba. Nikdy se přitom nesnižoval k pouhému popisu, vždy to byla básnická stylizace. Je to znát také z toho, že jeho návrhy scén se od sebe výrazně odlišují. Za svou práci získal i medaili Za zásluhy od Václava Havla.
Vždy jsme se snažili, já v režii a on ve scéně, zachytit atmosféru místa a času. Výhodou společného soužití bylo to, že jsme se mohli daleko intenzivněji věnovat naší práci, a na žádnou nevýhodu si skutečně nevzpomínám. Učili jsme se jeden od druhého a vzájemně jsme se ctili. Manžel zemřel před jedenácti lety a mně jeho spolupráce i blízkost velmi schází.

Zmínila jste ocenění pro manžela, i vy jich máte několik…
To ano, některých si velmi vážím, ale svou práci jsem dělala hlavně pro radost diváků. To je pro mě ocenění nejvyšší, je to trochu frázovité, ale je to pravda.

Autor: Edwin Otta

12.4.2011 VSTUP DO DISKUSE 6
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Premiér Bohuslav Sobotka.

O Zimolovi nelze s vedením jednat

Jiří Kajínek, odsouzený vrah, míří 23. května po 23 letech na svobodu z věznice v Rýnovicích v Jablonci nad Nisou díky milosti, kterou mu udělil prezident Miloš Zeman.
AKTUALIZOVÁNO
34

Je to tady! Kajínek opustil vězení. "Vítej na svobodě," zaznělo na uvítanou

OBRAZEM: Majáles oživil město

České Budějovice - V pondělí oficiálně začal Majáles. Přinesl mimo jiné studentský jam na náměstí Přemysla Otakara II., v Majálesové kavárně a Na Sadech, přednášku a promítání Jiřího Čelouda Nemůžu není nemoc! v Českém rozhlase, koncert kapely Werner von Braun nebo trojice Josef Fojta, Martin Havlík a František Vácha v Majálesové kavárně.

Policisté hledají svědky nebezpečné jízdy motocyklisty

Jindřichohradecko – Minulé pondělí, tedy 15. května po čtvrt na jedenáct dopoledne policista na služební motorce začal pronásledovat motocyklistu na motocyklu značky Suzuki GSXR 600 rakouské registrační značky, který u Nové Hlíny nereagoval na výzvu k zastavení.

Kateřina následovala Voka do medvědího nebe

Český Krumlov – Smutná zpráva přišla z českokrumlovského medvědária.

Opilý čtrnáctiletý kluk vyváděl s kamarády

České Budějovice – Strážníky zavolali občané k trojici podnapilých mladíků. V neděli před 20. h silně obtěžovali občany poblíž plaveckého bazénu.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies