Knihovnice měly v ruce každý ze 450 tisíc svazků

Převážná část budovy je volně přístupná, ale nachází se tu také několik místností, 
o nichž běžný návštěvník obvykle ani netuší. „Naše zázemí je velmi skromné, protože jsme chtěli, aby byla co největší plocha knihovny věnována čtenářům. Nemáme tedy žádné honosné chodby ani kanceláře, ale sídlí zde lidé, jejichž práce je pro provoz velice důležitá," popisuje ředitelka Helena Landová.

Cestu zázemím musí absolvovat každá nová publikace, kterou Akademická knihovna pořídí. Vše začíná na oddělené akvizice. Tady se scházejí požadavky od pedagogů a vědeckých pracovníků. „Sdělí nám, jaké knihy by potřebovali. My s nimi projednáme, kolik výtisků koupit, zda se budou platit z peněz knihovny nebo třeba z grantu, a naše zkušené kolegyně už vědí, kde požadované tituly sehnat," říká Helena Landová.

Jedna z pracovnic se zaměřuje na nákup knih ze zahraničí, druhá na tuzemský trh. Do knihkupectví pro ně ale už nechodí. „Dnes se všechno objednává přes internet, je to tak i levnější," dodává Helena Landová.

Když publikace do Akademické knihovny dorazí, dostane takzvané přírůstkové číslo a na oddělení akvizice ji zaregistrují do systému. Před dalším zpracováním je nutné také ještě rozhodnout, jestli svazek zůstane 
v budově nebo jestli poputuje přímo k vědci do kanceláře či do jedné ze studoven.

Knihy přibývají rychlým tempem. Jenom za první dva měsíce letošního roku už jich dorazilo kolem dvou tisíc. Fond se také stále rozšiřuje díky tomu, že knihovna musí uchovávat všechny bakalářské a diplomové práce, které na univerzitě vzniknou.

Z oddělení akvizice putují svazky do vedlejší kanceláře, kde sídlí oddělení katalogizace. Zde se knihy zpracovávají obsahově. „O každé se musí do počítače vyplnit mnoho 
a mnoho údajů, přičemž je nutné řídit se přísnými mezinárodními pravidly. Je to tedy hluboce odborná práce, kterou rozhodně nemůže dělat každý," popisuje ředitelka.

Zaměstnanci na oddělení musí pečlivě prozkoumat úplně každou knihu. A nejedná se zdaleka jen o publikace v českém jazyce. Knihovna objednává také tituly v angličtině, němčině, ruštině, psané azbukou nebo čínským písmem.

Doba zpracování jedné knihy je podle pracovnice Hany Čejkové různá. „Když se mi podaří najít už nějaký hotový záznam, tak si ho jen upravím, jindy to trvá mnohem déle. Záleží také na samotném obsahu knihy, protože musím vytvořit i takzvaná předmětová hesla. To jsou vlastně klíčová slova, podle nichž pak čtenáři vyhledávají v katalogu. Musím proto každý titul alespoň prolistovat, abych věděla, o čem je," vysvětluje.

Všechny nové záznamy zároveň Akademická knihovna posílá do Národní knihovny 
v Praze, kde vzniká Souborný katalog České republiky. „Tam nám přijmou jen záznam, který odpovídá těm přísným pravidlům. Když to tak není, vrací nám ho k opravám. Musím ale říct, že mám skvělé kolegyně a naše záznamy bývají obvykle bez problémů," dodává Helena Landová.

V další místnosti v prvním patře budovy se zpracovávají periodika. „Aktuálně odebíráme asi 650 titulů časopisů a je potřeba, aby pracovnice zkontrolovaly, zda přišla všechna objednaná čísla, a poté výtisky zaevidovaly do systému. Časopisy jsou v oblasti výzkumu nejčerstvějším zdrojem informací, takže jsou pro Akademickou knihovnu důležité," připomíná Helena Landová.

Dodává ale, že tištěných časopisů v poslední době ubývá a řada titulů přechází pouze na elektronickou verzi. I tu je ale třeba zaevidovat do systému. Jednotlivé časopisy se pak ukládají buď do studovny periodik v knihovně, nebo putují na jednotlivé fakulty.

Jako velmi užitečné označuje ředitelka také oddělení meziknihovních výpůjček. „Tady naše dvě pracovnice obstarávají takové knihy, časopisy nebo články, které nemáme, ale přesto je naší povinností je čtenáři sehnat. Každý má totiž ze zákona nárok na jakýkoli dokument z veřejné knihovny," popisuje.

Zájemce si tedy objedná dokument, žádost doputuje na oddělení a zkušené pracovnice již vědí, na kterou z ostatních knihoven se obrátit. „Oslovujeme nejen knihovny v Čechách, ale také v zahraničí. Už jsme objednávali třeba 
i diplomovou práci z Malajsie," vzpomíná Eva Turečková. Požadavků na meziknihovní výpůjčky dostává podle svých slov tisíce.

Služba samozřejmě funguje i obráceně a ostatní knihovny žádají tu českobudějovickou 
o její tituly. „Máme například specializované parazitologické časopisy, které jinde v republice nejsou, protože spravujeme také fond Akademie věd. Pokud si někdo vyžádá článek z časopisu, tak ten naskenujeme a odešleme elektronicky. Pracovnice oddělení proto musí být i technicky zdatné," doplňuje ředitelka.

V zázemí v přízemí knihovny se nachází malá místnost, do níž ústí samoobslužný box na vracení knih. „Čtenář to vidí jen jako takovou nenápadnou schránku, ale kniha putuje poměrně složitým zařízením, které přečte čip a svazek odloží do jedné ze tří přihrádek podle toho, jestli patří do prvního patra, do druhého patra nebo jestli je dále rezervovaný," vysvětluje Helena Landová.

Obdobných zařízení podle ní v republice moc není a box studenti často využívají. Například ráno po víkendu bývají přihrádky úplně plné.

Velký prostor v přízemí pak zabírá technická místnost se skladem. Sem výtahem přijíždí žádanky o knihy, které 
v prvním nebo druhém patře vyplní čtenáři. „Pracovnice požadavek vezme, jde do skladu a obratem posílá knihu nahoru. Student ji tedy dostane během pár minut," připomíná ředitelka.

Sklad je vybaven chytrými, takzvanými kompaktními regály. Ty je možné posouvat 
a vytvořit si tak pouze uličky na potřebném místě. „Posuvné regály obrovsky šetří místo, hodně toho unesou a dá se 
s nimi snadno manipulovat," říká Helena Landová. Ve skladu je v současné chvíli asi 200 tisíc svazků, ale zbývá ještě dostatek prostoru na mnoho knih, které přibudou v následujících desetiletích.

Zbylé publikace jsou k dispozici ve volném výběru ve dvou patrech knihovny, kde si je čtenáři berou z polic sami. „Tituly máme roztříděné podle oborů, takže se každý snadno zorientuje, případně mu pomohou naši zaměstnanci. 
S knihou je také možné si jenom sednout ke stolečku 
a studovat zde. K těmto účelům tu máme celkem 500 míst," připomíná ředitelka.

Veřejná část budovy Akademické knihovny nabízí studovnu periodik, počítačovou místnost, v níž se dají pořádat přednášky, uzavřený prostor pro kolektivní práci skupinky studentů a na své si přijdou 
i úplní samotáři. „Nabízíme malé individuální studovny. Zájemce si ji pronajme na určitou dobu, dostane klíč, může si tam nechávat věci a chodit se tam učit, kdy chce. Během zkouškového období je to hodně využívané, zavedli jsme to jako experiment a opravdu se to osvědčilo," doplňuje Helena Landová.

Nejtišší místností v celé knihovně je badatelna. Ta je dokonce zvukově zcela izolovaná a obvykle poskytuje útočiště studentům, kteří píší diplomovou práci.

Na nedostatek čtenářů si 
v Akademické knihovně vůbec nemohou stěžovat. Každý den sem zavítá 800 až 1000 lidí, na začátku semestru ještě mnohem více. Počítadlo jednotlivých vstupů u vchodu se za pět let od otevření již dostalo k číslu přes 960 tisíc. Brzy tedy knihovna přivítá jubilejního miliontého příchozího.

Její služby přitom rozhodně nejsou vyhrazeny pouze studentům. Jako čtenář se 
může zaregistrovat kdokoli. „Vstupní poplatek za vydání naší karty je 150 korun, pak už člověk platí každý rok jen 50 korun a má v ceně všechno – výpůjčky, noviny ve studovně, internet, meziknihovní služby. Občas mají lidé ostych, myslí si, že do univerzitní knihovny nesmí, ale to není pravda, jsme veřejná instituce," zdůrazňuje ředitelka.

Nejrušnější jsou podle ní úterky, středy a čtvrtky a především začátek semestru, kdy si studenti nabírají nové materiály. Klid je v Akademické knihovně v létě, ale ani tehdy nezavírá. Chce totiž být k dispozici účastníkům letních škol nebo vědcům, kteří ani 
v tomto období nepřestávají pracovat.

S uplynulými pěti lety je tedy ředitelka Helena Landová velice spokojená. „Jsme rádi, že se Akademická knihovna ujala a že ji studenti přijali. Navíc si na nás zvyká už i veřejnost a máme věrné čtenáře, kteří chodí každý den a mezi mladé lidi tady dobře zapadli," uzavírá.