VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dobrá knížka často dozrává postupně stejně jako víno

České Budějovice – Se spisovatelem Jiřím Macounem o příbězích, naslouchání druhým, vojenství i knihách pro děti, jejichž hlavním hrdinou je školák Max

2.1.2010 2
SDÍLEJ:

Českobudějovický spisovatel a ilustrátor je autorem několika knih pro děti. Ta poslední, Plus Minus Max, vyšla před dvěma měsíci. „Dětská hřiště jsou perfektní po stránce hygieny, ale dětskou tvořivost nepodporují,“ domnívá se Jiří MacounFoto: Deník / Václav Pancer

Jeho knihy přirovnávají někteří kritici pro svou čtivost k dílu britské spisovatelky Joan Rowlingové. Mezi malými čtenáři slaví jeho příběhy, v nichž hraje hlavní roli školák Max, nebývale velký úspěch. První soubor povídek vyšel před osmi lety a od té doby se dočkal dvou dalších pokračování. „Svět a děti odjakživa touží po příbězích,“ říká spisovatel Jiří Macoun.

Jaké knihy jste četl jako kluk?
Vyrostl jsem na foglarovkách. Velmi jsem si také oblíbil příběh Robinsona Crusoa nebo Tajuplný ostrov od Julese Vernea. Za jednu z nejlepších českých knížek pro mládež však považuji Lovce mamutů od Eduarda Štorcha. Přestože byla napsána v roce 1918, je stále mezi malými čtenáři oblíbená. Později jsem začal číst vědeckofantastickou literaturu, zejména Stanislava Lema.

Co vás na knihách tehdy nejvíc přitahovalo?
Vždycky mě fascinovali lidé, kteří měli obsáhlé znalosti i vyprávěčský talent a dokázali vymyslet napínavý děj. Právě příběh je to, po čem lidé odedávna touží. Myslím, že schopnost naslouchat příhodám druhých máme v sobě dánu i geneticky od našich prapředků. Zcela určitě si naši hodně dávní předchůdci nějakým způsobem sdělovali například nebezpečí číhající u napajedla. Toho, kdo nebyl ochoten naslouchat, pak častěji sežral lev, než ty, kteří se poučili. Dodnes je právě proto příběh nejpřitažlivější složkou veškerého umění.

Bavily vás ve škole slohové práce?
Popravdě řečeno ne. Neměl jsem s nimi problémy, ale většinou se mi nezamlouvala zadaná témata. Vadilo mi také, že jsme ve škole museli všichni psát podle učebnicového vzoru a na stejná témata. Mezi školním slohem a tvůrčím psaním je propastný rozdíl.

Kdy jste poprvé začal uvažovat o své vlastní literární tvorbě?
Nápad psát knihy mě provází asi od jedenácti let. Své první vážně zamýšlené dílo jsem rozepsal až v osmé třídě, ještě mám sešit se zlomkem sci-fi románu schovaný doma ve skříni. Naškrábal jsem propiskou přibližně šest kapitol a pak jsem uznal, že pokud chci o něčem vyprávět aspoň trochu zasvěceně, tak se musím nejdřív hodně věcí naučit.

Po jak dlouhé době jste se do psaní pustil znovu?
Bylo to přesně v roce 1985. Pracoval jsem tehdy jako horník v dole na Ostravsku. Vydělával jsem na tu dobu velice slušné peníze a mohl jsem si tak koupit psací stroj. Po večerech, které ostatní havíři trávili v hospodě, jsem na ubytovně psal nebo se učil německy. Poslal jsem pak své pohádky do Albatrosu, kde příslušnou redaktorku jednoznačně zaujaly. Během osobního setkání mě ale paní redaktorka přesvědčila, abych se zaměřil na starší čtenáře. Výborných pohádek bylo a je v Čechách vždycky dost, upozornila mě. Dobrodružným příběhům pro desetileté a starší čtenáře se už tehdy autoři spíše vyhýbali.

Jak jste s tímto doporučením naložil?
Během roku jsem sepsal příběh ve stylu foglarovky, akorát o pionýrech. Po 17. listopadu 1989 bylo ovšem každým dnem zřetelnější, že o dětech z této organizace už nikdo žádnou knihu nevydá.

Od dalších pokusů vás neúspěch očividně neodradil. Jak se zrodila vaše nejznámější literární postava, žák osmé třídy Maxmilián Brož?
V roce 1997 jsem začal vymýšlet dobrodružné povídky ze života školou povinného badatele a vědce Maxe, abych ukázal čtenářům, že kluk, který se dobře a rád učí, nemusí být jen suchopárným šprtem, ale může být také skvělým a oblíbeným parťákem, s kterým se dají prožít nesmírně zajímavé příhody. V roce 2002 vyšly povídky v knize Experiment Max. Protože ohlas čtenářů byl velmi příznivý, napsal jsem záhy volné pokračování. Druhá kniha vyšla v roce 2004 s názvem Faktor Max. Nejnovější, opět samostatný příběh, nazvaný Plus Minus Max vyšel loni koncem října.

Kde hledáte inspiraci pro své psaní?
Prožil jsem si zajímavou školu života. Po maturitě na gymnáziu jsem nedostal doporučení ke studiu na vysoké škole a tak jsem se dodatečně vyučil obráběčem kovů. Vystřídal jsem následně velké množství nejrůznějších profesí, nikde jsem ale příliš dlouho nevydržel. Vytrvale jsem se věnoval svým zájmům, astronomii, paleontologii nebo vojenství. Právě znalosti vědy a techniky spolu se všeobecným přehledem se staly nosným pilířem k postavě pokusníka Maxe.

Napsal jste a vydal také čtyři encyklopedické publikace o vojenské historii. Co vás k tomu vedlo?
Vadí mi, že většinu knih s vojenskou tematikou, na které dnes mladý čtenář v knihkupectvích a knihovnách narazí, sepsali zahraniční autoři, kteří z přirozených příčin zcela pomíjejí české historické souvislosti. Málokdo dnes třeba ví, že čtvrtina německých tanků, které převálcovaly Francii v roce 1940, byla vymyšlena a vyrobena u nás v Čechách. Navíc tuzemští překladatelé, kteří zpravidla nerozumí odborné terminologii, zahraniční texty značně překrucují.

Připravujete v současné době další pokračování Maxových příhod?
V hlavě mám dva nápady, kterým by se Max měl věnovat. Náměty na dobré knížky ale zrají postupně jako víno. V současné době pořádám intenzivně autorská čtení na školách po celé republice. Seznamuji se způsobem uvažování dnešních kluků a holek, což je pro autora literatury pro děti a mládež velice cenným poznatkem.

Autor: Pavel Kroupa

2.1.2010 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Režisér Jan Hřebejk představil svůj nový film Rodinný přítel v českobudějovickém multikině Cinestar. Po předpremiéře promluvil s diváky a spolu s ním i malí představitelé dětských rolí.
17

Jan Hřebejk promluvil s diváky po předpremiéře svého nového filmu Rodinný přítel

Firma SPM ze Štětí je jedinou v ČR, která vyrábí registrační značky pro motorová vozidla. Na snímku Edita Srbová u potahovacího stroje.
1

Jihočeši zatím požádali o 248 speciálních značek

Jedničkou lidovců na kandidátce do sněmovny bude Jan Bartošek

Jižní Čechy - Jihočeští lidovci v sobotu zvolili vedení krajského výboru strany a čelo kandidátky KDU-ČSL do letošních sněmovních voleb. V obou volbách uspěl současný místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek.

Je víkend památek. Zámky nabízí ještě v neděli výhodné vstupné

České Budějovice – Třísté výročí narození Marie Terezie připomínal sobotní Mezinárodní den památek v Českých Budějovicích. Smyslem akce tak bylo ukázat všechny krásy baroka v krajském městě.

Maminky po porodu dostávají balíček s jogurty, sýry a vitamíny

Český Krumlov – Jak ještě více zpříjemnit rodičkám pobyt v porodnici, uvažují její zaměstnanci. Doménou českokrumlovské porodnice je vskutku rodinné prostředí a vynikající vztah personálu k pacientkám.

AKTUALIZOVÁNO

Vrtulník vzlétal ke dvěma nehodám, zranili se při nich tři lidé

Jižní Čechy - Hned dvě vážné nehody se v sobotu staly na jihočeských silnicích.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies