Králem borůvkových knedlíků je posedmé Miroslav Helebrant

Tentokrát mu 
k prvenství stačilo spořádat dvaadvacet knedlíků 
s tradičním žahourem. Rekord tedy nepadl, i proto, že byly letos knedlíky větší a hutnější než loni. Mezi ženami zvítězily Eva Roytová a Marcela Löflerová. 
Čtyřicet jedlíků při tradičním závodě na Borůvkobraní spořádalo celkem 515 knedlíků s žahourem.

Tak roztažený žaludek nemám. Zkusil jsem jen chytat borůvky 

Někdo by měl skutečně začít trénovat, protože se zdá, že po včerejšku již sedminásobný držitel titulu O krále borůvkových knedlíků nenajde přemožitele. Ano, i tentokrát se radoval z vítězství Miroslav Helebrant (59 let), který jich spořádal dvaadvacet a zatím se z vítězství při osmi účastech neradoval jen jednou.
Rekord letos překonán nebyl, i tak je to číslo 22 úctyhodné. „O jeho překonání letos nemohla být řeč, protože knedlíky byly větší a hutnější než třeba v loňském roce," řekla Alena Seberová, hlavní organizátorka Borůvkobraní.

Poměřit síly se zmíněným rekordmanem se redaktor Deníku pokusil v loňském roce a skončil na čísle dvanáct. Já jsem podobné ambice neměl. Břicho na to sice mám a v redakci jsem se už nechal přemluvit k bláznivějším sázkám, ale žaludek nemám roztažený jako ti nejlepší, a tak jsem se zúčastnil „pouze" Mistrovství světa v chytání borůvek do úst.

Za patnáct vteřin jsem jich stihl do pusy naházet pět. Výsledek to nebyl špatný, ale ti nejlepší jich stihli sedm, a tak jsem finálové klání přenechal ostatním a rozhodl se, že se na Borůvkobraní proměním především v ochutnávače všeho dobrého.

Mimochodem – vítězství v chytání borůvek a titul mistra světa získal muž, který se představil jako Jirka z Jindřichova Hradce a za minutu se do svých úst trefil devětadvacetkrát, když rekord je jedenatřicet.

Recept mi nedala

Dobře jsem udělal, že jsem knedlíky přenechal jedlíkům. Mohl jsem si tak pohodlně vychutnat ostatní lahůdky, a že jich Borůvkobraní nabízelo. Kdybych měl vyhlásit vítěze, alkoholické nápoje jsem jako řidič nemohl, byla by to jednoznačně palačinka s žahourem a šlehačkou. Ta byla naprosto famózní, o to víc, že mi sličná prodávající dáma odmítla jen tak prozradit recept a přitom byla okouzlující.

Druhé místo bych pak dal tradičnímu koláči, ten byl k mání hned u několika stánků a vybrat ten nejlepší nemohu, všechny byly výborné.

Třetí místo pak ve svém malém průzkumu nedám možná překvapivě výrobku z borůvek, ale dvěma úžasným aromatickým tvrdým sýrům. Jeden byl ovčí s pepřem, druhý kozí, oba mě svou chutí odrovnaly.

Pak jsem do sebe nasoukal ještě zelňák a škvarkovou placku a odkutálel se pryč. Když čtu, co jsem spořádal, možná jsem měl tu soutěž jedlíků zkusit. Tak třeba za rok.