Do soutěže jste se přihlásila sama, nebo vám někdo přichystal nevšední překvapení?
Přihlášku jsem odeslala sama, ale navedla mě k tomu sestra Veronika, mé dvojče, která nakonec získala titul první vicemiss. Ale málem jsem vůbec nesoutěžila. Poté, co jsem odeslala přihlášku, mi dlouho nepřicházela žádná potvrzující zpráva. Večer před uzávěrkou přihlášek jsem se tedy pro jistotu ozvala. Organizátoři se mi pak omlouvali, jelikož měli zato, že sestra poslala dvě přihlášky – jsme si docela podobné. (Smích) Nakonec se ale všechno vysvětlilo.

Proč jste přihlášku poslala? Byl to do jisté míry vzdor proti zažité představě modelky coby velmi štíhlé ženy?
Ne tak docela. Na soutěži mi bylo sympatické hlavně to, že v ní nejde jen o vzhled, ale 
i o vnitřní krásu, charisma, sympatie… Důležité je, jak se dívka chová, jak vede rozhovor a podobně. Ale je pravdou, že za krásnou považuji každou ženu, která se má ráda. A nemusí mít zrovna 
ideální míry. Důležité je, aby si vážila sama sebe.

Jak jste se na finále soutěže krásy připravovala?
Příprava trvala celkem půl roku. Porotci nejprve vybrali semifinalistky podle fotek. Právě v semifinále jsem spolu s dalšími soutěžícími musela ukázat, jak umím chodit na pódiu, vyjadřovat se nebo jednat s lidmi. Na základě našich výsledků nás porota buď poslala do finále, nebo domů. Do finále postoupilo celkem dvanáct dívek. Následovalo soustředění, při němž jsme se učily chodit na podpatcích, na programu bylo také školení, jak vést rozhovor a podobně.

Máte nyní, po takovém úspěchu, ambice stát se modelkou?
Jednou z odměn za výhru 
v soutěži byl book, tedy jakési portfolio mých profesionálních fotek, s nímž mám šanci získat zakázku v podobě dalšího focení nebo účasti na módní přehlídce. Mám už za sebou focení pro jeden časopis, koncem listopadu mě čeká další fotografování s Petrem Kurečkou. Tento týden jsem absolvovala svou první módní přehlídku. Budu ráda za všechny další nabídky, modeling vnímám jako příjemné zpestření mé současné profese – učení v mateřské škole.

Dala byste přednost focení 
v ateliéru, nebo chození po mole při módní přehlídce?
Ráda bych si vyzkoušela obě disciplíny. Řídím se heslem, že získané zkušenosti vám nikdo nevezme. Navíc jsem odolná proti trémě, mám totiž průpravu z divadla, kde jsem sehrála několik rolí, 
a tak by snad nehrozil pád 
z mola kvůli strachu. (Smích)

Byla jste vždy spokojena se svou postavou?
Na střední škole jsem si prožila čtyři roky šikany. Ale říkám si, že co člověka nezabije, to ho posílí. Takže mě dnes nějaké nejapné poznámky nerozhodí. Sklízela jsem posměch nejen kvůli své postavě, ale také stylu oblékání nebo odlišnému hudebnímu vkusu. V jednom období přišla snaha to změnit, ale pak jsem si řekla, že když mě spolužáci neberou takovou, jaká jsem, nestojí mi za to, abych se s nimi kamarádila. Když se člověk má rád, přijdou na to i ostatní.

Třiadvacetiletá absolventka oděvní průmyslovky v Třeboni 
a Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity pochází z Lišova.
Od letošního 1. listopadu žije 
v Praze, kde vyučuje děti
v soukromé mateřské škole.
Tereza, vítězka vůbec prvního ročníku soutěže Miss Full
Of Beauty, se řídí citátem Marilyn Monroe: „Všem ženám, které si připadají ošklivé, protože nemají velikost 0 – všechny jste krásné, jen společnost je ošklivá."
Tereza Hlavsová má ráda zpěv, ruční práce a hlavně divadlo.