„Mohli bychom být nominováni všichni, nikdo z nás to přece nedělá kvůli Křesadlu,“ myslí si o své nominaci sympatická studentka jindřichohradeckého gymnázia.

Jak sama říká, k práci dobrovolnice se dostala jednak díky přednášce Adry ve škole, ale také si to přinesla z domova, z pěstounské rodiny, kde maminka pracuje pro řadu podobných organizací.

V rámci programu Pět P se věnuje desetileté Natálce, a to tři hodiny týdně. Do domova pro seniory dochází na jednu hodinu každých čtrnáct dní. Pravidelně se také účastní supervizí, tedy výměny zkušeností s ostatními dobrovolníky.

„Lidé s hendikepem spoustu věcí vnímají jinak, jsou mnohem citlivější. Člověk se jim musí přizpůsobit v komunikaci,“ říká Anna o své desetileté kamarádce, která chodí do vyrovnávací třídy základní školy a kterou shodou okolností učí stejná paní učitelka jako kdysi ji. „Se seniory je to těžší. Dítě člověk víc chápe, protože to období už prožil. Mám přidělenou paní, které je 95 let. Všichni příbuzní jí zemřeli někdy před padesáti lety a téměř nikoho už nemá,“ sdělila Deníku Anna o stařence, které dělá společnost.

Na druhou stranu ale v komunikaci s ní vidí i určitý druh zábavy: „Stále komentuje moje oblečení, už nejmíň dvacetkrát jsem slyšela, že se jí nelíbí moje bunda. Kdysi dělávala na Jitce a současnou módu moc nebere. Také se mě neustále ptá, co škola.“

Kromě těchto aktivit se Anna věnuje recitaci na základní umělecké škole, hře na kytaru a výtvarné činnosti. Na evangelické faře vede výuku náboženství pro pětileté děti, kterých dohází tři až sedm. „Školu tím pádem ale občas nestíhám, mám problémy s fyzikou,“ přiznává.