K dobrovolnictví nadchla své kamarádky i přítele

„Senioři jsou vtipní a je s nimi zábava. Jedna úžasná devadesátipětiletá paní dokonce o nás a o psech skládá básničky a pak nám je recituje,“ usmívá se sympatická studentka Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity.

Tereza Korecká působí v Dobrovolnickém centru Canisterapie od jeho počátku, tedy od roku 2006. Poté, co podstoupila úvodní výcvik dobrovolníka, se zařadila do pracovní skupiny Jany Kučerové, psovodky občanského sdružení Hafík. Svým entuziasmem Tereza nadchla i své kamarádky a přítele, kteří se pak do pracovní skupiny zařadili s ní.

Má to smysl

„Moc nás to baví. Na začátku to sice bylo trochu skličující, když vidíte tu beznaděj, ale teď, kdy už chodíme déle, je to úplně jiné. Senioři se na nás těší, na besídky chodí našňoření a je vidět, že je to pro ně důležité. Mám pocit, že to má smysl a že jsem k něčemu,“ svěřila se mladá studentka.

V Domově pro seniory Máj pořádá tým dobrovolníků pravidelné canisterapeutické besídky a také chodí na individuální setkání se seniory. S pejsky se dobrovolníci také účastní jednorázových akcí určených například pro postižené děti a klienty center zdravotně sociálních služeb.

Sama Tereza má ale i další dobrovolnické aktivity. V současné době pravidelně navštěvuje autistického pětiletého chlapečka, jemuž pomáhá rozvíjet jeho schopnosti, a také se stará o děti v českobudějovickém rodinném centru Rozárka, které sdružuje rodiny se zdravými a postiženými dětmi.

Skvělým výsledkem Tereziny veselé a dobrosrdečné povahy a dobrovolnického úsilí je úspěch devítiletého autistického chlapce, který má neopodstatněný strach ze psů.

„Z počátku jsme se s canisterapeutickým psem Erosem k chlapci nesměli přiblížit na deset metrů. A po čtvrté návštěvě jsme docílili toho, že si chlapec položil na ležícího Erose hlavu,“ vypráví Tereza, která by si v budoucnu ráda pořídila svého vlastního psa na canisterapii.