Práce s postiženými mě naplňuje

„Dodávají mi energii. Naplňuje mě, když vidím, že se na mě těší a že je to se mnou baví,“ říká vysokoškolačka, která nyní studuje psychologii na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity.

Muzikoterapie

Vždy si přála studovat speciální pedagogiku a ještě před tím si chtěla vyzkoušet, jaké to je pracovat s postiženými. A tak se vlastně k dobrovolnické činnosti dostala.

Před rokem a půl začala Veronika docházet do Centra Arpida, zařízení pro děti s tělesným, mentálním či kombinovaným postižením.

Pravidelně jednou týdně na jednu až dvě hodiny zde pomáhala vést kroužek muzikoterapie pro skupinku dětí a také pomáhá při přípravě a realizaci jednorázových akcí, například na Velikonoce či Dětský den.

V letošním roce jí kroužek v Arpidě nevychází časově kvůli rozvrhu ve škole, zato se ale plně věnuje aktivitám v Centru sociálních služeb Empatie. Tady už rok a půl vede vlastní volnočasový kroužek s názvem „Prožitková terapie“.

Se skupinkou šesti klientů se schází jednou týdně na 1 hodinu.

Občas je pěkný hluk

„Věnujeme se hudbě, relaxaci, výtvarným činnostem, dramatizaci, hrajeme hry. Nejde o výkon, ale o to, aby si to lidé prožili. A je u toho někdy pěkný hluk,“ usmála se dobrovolnice.

Veronika Kocihová připravuje program, který má pomocí těchto technik prohloubit prožitkové vnímání klientů, podporovat soustředění a uvědomění si vlastních přání.

Vysokoškolačka zde uplatňuje poznatky ze svého studia psychologie a také své dřívější zkušenosti s dětmi.

Dodnes totiž vede dívčí zálesácký oddíl v Lišově u Českých Budějovic a dříve se zapojovala i do prodeje různých charitativních předmětů, působila jako sokolská cvičitelka a docházela také do Adra klubu Mladých.

„Vždycky jsem vnitřně věděla, že bych to chtěla dělat. V budoucnu bych chtěla získat zaměstnání, kde budu pracovat s postiženými lidmi, chtěla bych se věnovat terapiím,“ dodala Kocihová.