První studenti jej začali studovat v roce 1991 a poslední ročník zahájil studium na Jihočeské univerzitě v roce 2006. Ve stejný rok, kdy byla v Č. Budějovicích právě díky kulturní historii zřízena filozofická fakulta.

Na setkání kulturních historiků, které se konalo na půdě Historického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity (FF JU) 20 let od vzniku oboru, přijela z Česka i ze zahraničí téměř polovina absolventů.

„Založením nového oboru jsme chtěli zároveň vyrovnávat vzdělanostní manko, které měli studenti tehdejších gymnázií, tedy absenci hlubšího humanitního vzdělání včetně výuky klasických jazyků. Vzhledem k pozdějšímu vývoji ve školství byla tato snaha bohužel utopií,“ podotkla Dagmar Blümlová z Historického ústavu FF JU.

Na počátku 90. let 20. století byl obor, kde se propojovala historie s literaturou, dějinami hudby, filozofií, náboženstvím, dějinami výtvarného umění, ale i se studiem středověké latiny, němčiny a jiných jazyků, velmi přitažlivý. Bývalí studenti se shodují v tom, že v nabídce tehdejších humanitně laděných oborů byla kulturní historie přímo zjevením. Ještě spokojenější mohli být studenti z ročníků mladších. Těm se otevřely další studijní možnosti. V rámci programu Erasmus mohli využívat možnosti studijních pobytů či pracovních stáží na jiných evropských univerzitách.

Absolventi kulturní historie se nakonec dočkali i velmi dobrého uplatnění v praxi. Deset let po vzniku oboru bylo již zřejmé, že kulturní historii v praxi čeká slibná budoucnost. Téměř 95 % absolventů nyní pracuje v oboru. Kulturní historikové jsou zaměstnáni v řadě institucí, mj. jako pracovníci v památkové péči, kde si prvenství v počtu kulturních historiků drží českobudějovický národní památkový ústav. Větší počet kulturních historiků se soustřeďuje také v Praze a Písku. Z absolventů jsou galeristé, pracovníci muzeí, nakladatelé, redaktoři a jiní mediální pracovníci, knihovníci, kurátoři uměleckých sbírek, učitelé, archiváři, ředitelé ústavů nejrůznějšího zaměření včetně bankovnictví i vědečtí pracovníci.

„Studium mi změnilo život zásadně. Nedovedu si představit, že bych někde získal lepší studijní kombinaci, která by mě navedla k mé nynější profesi. S klasickou historií bych se těžko přizpůsoboval v praxi,“ tvrdí Karel Černý, který již 10 let vyučuje na 1. lékařské fakultě v Praze lékařskou terminologii a latinu a zároveň je odborným asistentem a zástupcem přednostky.

Obdobný názor má také Věra Matoušová, která pracuje jako knihovnice a zároveň nakladatelka v Písku a Putimi. „Studium ovlivnilo výrazně můj vztah k literatuře, ke knihám. Naučila jsem se tu číst a pracovat s informacemi v souvislostech. Navíc jsem se tu seznámila s manželem, také kulturním historikem, se kterým vychováváme tři dcery,“ uvedla Věra Matoušová, která byla i oceněná za jeden ze svých nakladatelských počinů (vzpomínky a prvotiny básníka Josefa Kostohryze).

Novinář a redaktor Petr Kubát slova kolegů potvrzuje: „Během studia jsem začal také více přemýšlet o životě, o historii a literatuře. Docentka Blümlová i docent Sak mi na svých seminářích a v přednáškách dokázali, že i s vědci pracujícími na akademické půdě může být velká legrace.“

Obor byl loni zrušen. Jeho jméno dnes nese občanské sdružení Společnost pro kulturní dějiny založené v roce 2007, které uspořádalo říjnové setkání všech kulturních historiků. V současnosti se zabývá hlavně vydavatelskou činností.

MARIKA VOSTROVSKÁ