Lovec a chovatel hadů od Nových Hradů Pavel Borůvka se mimo jiné vydává pravidelně na Kavkaz. Chová ale i další zvířata.

Kdy jste začal s chovatelstvím?
Co se týká haďourů, dělám je od nějakých 12 let. To jsem si tajně koupil  prvního haďoura, hroznýše královského. V roce 1985 stál 900 korun, to bylo tehdy dost. Nechal jsem se vysadit u chovatele, ale rodiče jsem nechal v autě. Obchod proběhl a já hada pašoval domů v pytlíku na bačkory. Terárium bylo tajně postavené ve sklepě. Kromě hadů se nyní věnuji i chovu středoasijských švábů. A se šváby a s hady souvisí chov drobných obratlovců, myší a potkanů, jako krmení.

Kolik hadů v současnosti máte?
Doma mám přes sto hadů včetně mláďat, ale to je jen 
v tomhle období, kdy mají mladé. Běžně mám kolem 40 až 50 dospělých jedinců. Pro představu, jedna samice evropské zmije porodí asi 15 mláďat. Vesměs se věnuji chovu raritních jedovatých druhů.

Hovoříte o svých svěřencích se zjevným nadšením…
Hadi jsou absolutně úžasní. Jsou chytří, milí a nekousaví, pokud je člověk nedostane do stresu, tak se tím kousáním nebrání, ale raději zmizí.

Co konkrétně se najde ve vašich teráriích?
Zajímají mě oddělené populace kavkazských zmijí, hodně jezdím do bývalých sovětských republik na Kavkaze a ještě mě zajímají africké druhy. Mám elapidy, africké užovky, mezi které patří i mamby.

Když jezdíte na Kavkaz, je to součást nějakého vědeckého programu?
Ano. U kavkazských zmijí se odebírají vzorky DNA a počítají se štítky na hlavě. Porovnáváním zvířat z různých lokalit se dají určit nové druhy nebo poddruhy. Rozdíly se zkoumají co se týká velikosti zvířat nebo DNA. Ve zbarvení je taková variabilita, že se může jednat o stejný druh s nejrůznějším zbarvením.
Říká se ale, že platí, že čím výš had žije a čím extrémnější prostředí obývá, tím je tmavší. Může pak lépe absorbovat teplo a ovládne lokalitu vůči konkurentům. Samec se na jaře dříve nahřeje a je schopen odpářit samici.

Na Kavaze by ještě bylo možné nový druh nebo poddruh objevit?
Já říkám, že tam je na každém kopci  endemitní druh (vyskutující se jen na jedné lokalitě na světě – pozn. red). Něco popsaného je na ruské straně. Ale co se týká gruzínské strany, jsem si 100% jistý, že na těch horských lokalitách budou zmije, které přinejmenším bude možné zařadit jako nový poddruh. Z hlediska herpetologického i entomologického tam dnes systematicky nikdo faunu nestuduje. Já jezdím na Kavkaz dvakrát do roka.

A co zmínění afričtí hadi, které chováte. Mamba je dost obávaná…
Mamba je jedovatá, bez použití séra je intoxikace, tedy uštknutí, pro člověka fatální. Ale je to velmi inteligentní had. Doma máme mambu zelenou. Má 2,4 metru a to je 
v podstatě domácí mazlíček. Leze nás přivítat, když přijedeme domů.

Prý by ale mamba dokázala zabít i slona…
Hadí jedy jsou mimořádně účinné,  na bázi bílkovin. Příroda hady vytvořila k tomu, aby likvidovali teplokrevné obratlovce. Mamba by mohla zabít z jedné dávky jedu 27 lidí, to je rozpočítaná dávka.

A vás samotného už had někdy kousl?
Samozřejmě kousl. V Malajsii mě uštkla kobra. Starala se tam o mě v tu chvíli stážistka, která původně přijela studovat orangutany, ale nikdo jiný nebyl v dosahu.
Kousla mě i zmije rohatá, africký druh zmije, jedovatější než evropská zmije růžkatá.
Po uštknutí mám dodnes jizvu. Následovala nekróza, ztráta tkáně u levého palce, kde mám dodnes jizvu. Musel jsem 
vrtulníkem do nemocnice, ležel jsem na jipce a všechno možné. S nadsázkou říkám, že nebejt hadů, tak jsem se dodneška nepodíval do nemocnice, ale rizika při tomhle koníčku jsou obrovská.

Takže to není pro každého?
Pracuji jako manažer prodejny Superzoo, kam za mnou chodí lidi hlavně z toho důvodu, že jim u plazů určuji pohlaví. Ale  zákazníkovi, který chce začít 
s chovem je nejdůležitější vysvětlit, jaká všechna úskalí jsou spojená s chovem. Jaké nároky to přináší. Jedovaté hady si nemůže pořídit jen tak někdo. Měl by mít ke zvířatům vztah a navíc musí splnit technické podmínky. Musí mít samostatné uzamykatelné nádrže, místnost do které má přístup jen on, povolení k chovu 
a podobně. Rád ale komukoliv poradím.

Stalo se, že vám nějaký had utekl a dokázal by vůbec přežít v našich podmínkách?
Že by mi něco uteklo, to se zaplať Pán Bůh nestalo. A jestli by přežili? Teoreticky ano. Záleží na zimě. Teplotu mínus dva, tři stupně nerozchodí ani evropská česká zmije. Afričtí hadi by u nás zimu nepřežili. Evropští ale taky ne, pokud by teplota dlouhodobě klesla pod nulu. Ve Střední Asii, tedy i na Kavkaze, jsou teploty v zimě pět až deset stupňů když napadne sníh, tak i minus deset. Ale hadi jsou v zimě schovaní víc než metr pod zemí, a nad nimi je ještě vrstva sněhu. Když bude dole teplota dva až sedm stupňů, tak přežijí.

Jak je vlastně získáváte? Chytáte je?
Nové exempláře získávám výměnou. Ze zoologické zahrady v Tbilisi z poslední kavkazské expedice se mi podařilo získat několik zajímavých druhů švábů a několik jedinců zmijí. Za podpory ředitele zoo v Jerevanu jeden druh vodní želvy. Na cesty jezdím hlavně kvůli studiu, fotografování a podobně. Není hlavním cílem něco přivézt.

Zmínil jste šváby…
Kromě hadů se věnuji chovu středoasijských švábů rodu polyphaga, kterých byly ve skutečnosti popsány tři druhy a já mám druhů šest z Ázerbajdžánu, Turmenistánu, Gruzie, Arménie a Kazachstánu. 
O jejich určení se nyní snažíme s Jiřím Hromádkou, který je přední odborník na šváby ve světě. Z celého světa mu chodí vzorky.

A když odhlédneme od exotiky, co najde obyčejný návštěvník 
v Novohradských horách, kde bydlíte?
Žije tu zmije obecná, vipera berus, směrem na Třeboňsko dokonce její červená forma. Dále užovka hladká, coronela austriaca, ta kresbou vzdáleně připomíná zmiji, a pak užovka obojková, natrix natrix, náš nejběžnější had s půlměsícem za hlavou.