„Dneska je tady čtrnáct firem, které se zabývají výrobou nábytku, z toho dvě se věnují rekonstrukci nábytku,“ prozradil výsledky průzkumu, který prováděl pro svou bakalářskou práci o vývoji lišovskéhonábytkářství,Ondřej Karpianus. „Je tu i firma, která se specializuje na výrobu dřevěných rámů, z kterých se dělají obrazy. Jinak jsou to vesměs individuální truhláři. V okolí Lišova se truhlařinou zabývá třicet šest firem,“ dodal Karpianus, který sám pochází z truhlářské rodiny, je nejmladší, čtvrtou truhlářskou generací a věnuje se navrhování nábytku v rodinné firmě.

Nábytek i do Indie

Největší věhlas zažilo lišovské nábytkářství za první republiky, kdy celou čtvrtinu města tvořili truhláři. Na Pražských veletrzích se o lišovském nábytku pochvalně vyjádřil prezident T. G. Masaryk, lišovští dodávali své výrobky do prestižních hotelů, např. do známého hotelu Pupp v Karlových Varech a mnohým zákazníkům v Praze, Linci či Vídni.


Nejdále se dostal pánský sekretář, vyrobený firmou pana Štíchy pro prezidenta Beneše. Originální kus se prodal v roce 1946 na pražském veletrhu indickému mahárádžovi, který si jej odvezl jako evropskou pamětihodnost.

Čalounictví zaniká

Expozice truhlářství a nábytkářství, kterou město v rámci slavností uspořádalo, navázala na tradici výstav pořádaných od 20. do 40. let. Chronologicky se jednalo o 12. výstavu truhlářského řemesla v Lišově, konající se právě 60 let od posledního výstavního trhu.


„TruhlářivLišově určitě nevymřou,“ poznamenal ředitel Středního odborného učiliště Lišov Dalibor Beníšek, ale zároveň poznamenal, že s náborem nových žáků do nábytkářských oborů je problém. S pádem Jitony klesl o truhlařinu zájem a škola zaznamenala odliv učňů.


Rok od roku klesá počet tříd zaměřených na truhlařinu a hůře je na tom čalounictví. „Obor čalounictvívymírá, nyní jsou poslední tři žáci ve třetím ročníku,“ dodal Beníšek s tím, že škola rozšiřuje nabídku o nové obory.