V době středoškolských studií hrával ve studenské kapele. V poslední době působil v Budějovicích jako dramaturg a produkční a pracoval v DK Slávie. Je budějovickým patriotem, který ale nyní žije v Praze. Martin Kolář je hlavně naprostý kulturní nadšenec a zastánce komunitního života. Přiznává také, že je občasným donkichotský bojovník s prokrastinací (chorobné odkládání úkolů a povinností – pozn. red.).

Pro mnoho studentů a nejen pro ně jste tak trochu žijící legenda Budějovického Majálesu. Kdy a jak jste se dostal k organizaci této dneska už věhlasné studentské akce?
Nejprve jsem tam jen vystupoval s kapelou. Majáles mě nadchnul, moc jsem si vážil organizátorů, které jsem ale v té době ještě vůbec neznal. Tato akce měla vždy úžasnou atmosféru. V roce 2008 jsem byl osloven organizátory 14 dní před akcí, abych jim pomohl řešit problém. Měli nasmlouváno o 100 tisíc vyšší závazky, než byl jejich rozpočet. Pomoci v tuto chvíli jsem považoval za svou povinnost. Začal jsem tedy obvolávat jednotlivé dodavatele a interprety a vysvětlovat jim a omlouval se. Organizátoři jsou vždy velmi mladí a zde se projevila jejich nezkušenost. Naštěstí se nám podařilo se tyto smlouvy zrušit včas. Podařilo se mi rozpočet snížit a zároveň jsem poznal Majáles zevnitř. V tu chvíli bylo jasné, že ta atmosféra a náboj už mě nepustí. Od té doby jsem byl součástí majálesového organizačního týmu.

V roce 2009 jste už byl jedním z hlavních organizátorů akce, jaký byl váš první ročník?
V té době jsem už studoval vysokou školu, byl jsem asi o tři roky starší než ostatní organizátoři. Našli jsme nové lidi do týmu a podařilo se nám získat zpátky jednoho staršího osvědčeného organizátora Honzu Junka. Spolu s ním jsme vytvořili velmi dobré duo. Bylo to díky tomu, že jsme každý dost jiný, hodně jsme si pomáhali a doplňovali se. V té době se nám mimo jiné podařilo přesunout hlavní majálesové pódium z parkoviště přímo na Sokolák.

Majáles je zvláštní tím, že je to jedna z největších kulturních akcí nejen pro studenty v Budějovicích a pořádají ji studenti bez nároku na jakýkoli honorář. Jak tato celé funguje?
Lidé se do týmu dostávají většinou náhodou. Každý má nějaký individuální důvod, někoho baví velké kapely, někoho malé. Někdo má rád čtení na ulici, jiný divadlo a jeho zákulisí. Motivace jednotlivých lidí jsou různé. Celková myšlenka Majálesu vzniká organicky. Takto jsem Majáles poznal a takhle jsem to vždycky respektoval. Myšlenka a obsah jednotlivých ročníků se mění také podle toho, jací lidé do týmu přicházejí. Dosud se mi nepodařilo z organizace Majálesu úplně odejít, protože považuju za svojí povinnost majálesové poslání znovu a znovu vysvětlovat nově příchozím a hlídat, aby se nikam neztratilo. Obvykle stačí nováčkům vše vysvětlit a oni nesou poselství dál.

Hlavní organizaci jste už před lety předal mladším. Jaká je vaše role v majálesovém týmu nyní?
Protože se lidé v týmu, tak jak odcházejí na vysoké školy do jiných měst, neustále obměňují, je třeba se starat o předávání ducha akce. Aby zůstala i pro ty, co přicházejí. Naučili jsme se dbát na to, aby se stále zaučovali noví a noví. Všichni pracují jako dobrovolníci. Udržování kontinuity je stejně těžký úkol jako samotná organizace akcí. Snažím se týmu pomoct rozpoznat v čem jsou jeho slabé a silné stránky hned v začátku ročníku.

Minulý ročník byl velkolepý, ale bohužel ne až tak návštěvnicky a finančně úspěšný. Jaký bude Budějovický Majáles letos v květnu?
Letos to bude malé, minulý rok byl ve znamení vzdušných zámků a teď je potřeba být zase skromnější. Ten předchozí ročník byl desátý a my jsme ho všichni chtěli udělat výjimečný. Cítili jsme, že tým dokáže zvládnout mnoho. A taky to tak bylo. Ale také jsme i trochu přestřelili. Snad to nebylo moc vidět, ale byla to silná zátěž. Obří open air poznamenalo i špatné počasí, nebyla patřičná odezva.
Za krizi i neúspěch jsem spoluodpovědný. Některé moje myšlenky nebyly dobré. Proto se teď společně snažíme s hlavními organizátory nastavit festival podle možností týmu. Díky této zkušenosti víme, že letos musí být Majáles menší. Letošnímu týmu věřím hodně. Možná víc, než těm předchozím. Věřím hodně lidem, kteří si na něčem nabijou nos a dokážou se z té zkušenosti poučit.

Autor: Radka Doležalová