VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Malířský talent mě zachránil před nasazením do Reichu

České Budějovice - Malovat začal už před válkou na táborském gymnáziu, kde mu ale trefné karikatury profesorů tehdy studium poněkud ztížily. Za nacistické okupace ho naopak jeho výtvarné schopnosti zachránily před totálním nasazením v Říši, protože pracoval v Praze v Ateliéru filmových triků vyrábějícím kreslené filmy, které měly nahradit zakázané americké grotesky.

14.12.2014
SDÍLEJ:

Bořivoj Lauda.Foto: Deník/Radek Gális

/NA NÁVŠTĚVĚ U KLIENTŮ LEDAXU/ Známý jihočeský malíř a grafik Bořivoj Lauda (1922) z Českých Budějovicích, jemuž v žilách koluje kumštýřská krev otce, také známého malíře Richarda Laudy, tvoří dodnes. Stále ho můžeme potkávat na výstavách jeho kolegů malířů a výtvarníků, například v českobudějovické Galerii Hrozen. Nechyběl ani na vernisáži  svého dlouholetého souputníka a spolužáka z Prahy Dimitrije Kadrnožky, která se konala koncem září v Jihočeském muzeu.

„Narodil jsem se v Jindřichově Hradci, ale pak jsme bydleli v Táboře u Bechyňského mostu," prozrazuje rozvětvené jihočešství Bořivoj Lauda, s jehož vzpomínkami na dětství strávené s milujícími rodiči se čtenáři mohli seznámit v Deníku Plus 22. dubna.

„V Táboře jsem zpočátku  chodil na klasické gymnázium, ale pak jsem přestoupil na reálku. Ukázalo se, že mám výtvarný talent, ale měl jsem kvůli němu už v primě maléry. Nakreslil jsem totiž tenkrát karikatury mých profesorů, a když je doma viděla maminka, hned říkala: Půjč mi je, ukážu je profesoru Votavovi. Byl to profesor češtiny z gymnázia, velice pokrokový člověk, který učil čapkovskou češtinu, a zároveň byl jako moje maminka i členem táborského ochotnického spolku Intimní scéna. Vzala tedy karikatury na schůzku ochotníků do hospody, kde je pan profesor Votava viděl a nadšeně povídá: Paní Laudová, půjčte mi je, ukážu je ve škole kolegům.

Jenže všichni kolegové ve škole nereagovali stejně nadšeně jako on, byli prostě ješitní, a tak jsem to potom těžce odnesl. Vzpomínám si, že třeba profesor přírodopisu mě hned zkoupal, dal mi kouli a ve třetím čtvrtletí i napínáka – napomínání k větší pilnosti čili čtyři mínus.

Takže jsem si to malováním pořádně zavařil a po primě a sekundě na klasickém gymnázium jsem do tercie přestoupil na reálné gymnázium. Tam jsem pak v roce 1940 odmaturoval. Tenkrát ještě nepanoval v zemi takový teror, bylo to před nástupem Heydricha. Protektor von Neurath byl konzervativní šlechtic, intelektuál, a zdaleka ne takový pes jako pozdější jeho nástupce, kterého sem právě proto místo něj poslali. Když jsme skládali maturitu z němčiny, bylo to dobré, že tehdy nepřisedával nějaký Němec. Později už tam pak ale vždycky německý inspektor byl.

Kam jsem mohl po maturitě jít? Maminka Marie, která pocházela z Jindřichova Hradce, měla bratra, který pracoval v Praze v bance. Jmenoval se Školaudy a byl to velice pokrokový člověk. Jeho syn Vlastimil Školaudy patří k Nezvalově generaci, byl to velice talentovaný básník.

Bořivoj Lauda.Tak na tohoto mého strýce se maminka obrátila, aby mi v Praze sehnal místo. Poslala mě také za profesorem Akademie Františkem Tavíkem Šimonem, jedním z otcových největších přátel. Otec se u něj učil grafiku v Paříži. Přinesl jsem mu svoje kresby, on se na ně podíval a říká: Jo, chlapče, budeš muset na sobě ještě hezky pracovat. Doporučoval bych ti, abys studoval na profesora kreslení.

Myslel jsem, že až to po válce půjde, nastoupím na techniku. Měl jsem pracovat ve stavební kanceláři, ale když přišla válka, zastavili všechny stavby. Mě měli přeškolit na účetního, jenže jsem byl v kurzu tak nemožný, že kluci měli ze mě srandu.

I můj ročník 1922 byl za války nasazený do Reichu, a já jsem si už si také balil kufry. Krátce před tím, než jsem  měl jít k odvodu, kráčím takhle Štěpánskou ulicí a proti mě jde kamarád Ruda, se kterým jsem chodil po pracovní době do soukromé školy užité grafiky. Vedl ji profesor Jaroslav Šváb, kromě jiného jeden z našich nejlepších  autorů poštovních známek. Měl různé  formy výuky, škola byla soukromá, ale velice kvalitní, a patří do historie české užité grafiky. Měl jsem tenkrát dobré výsledky a učil mě zadarmo. Představte si, že pražské bohaté slečinky si studium platily, a my kluci, co jsme k tomu byli, měli školu zadarmo.

Tak jsem tehdy zrovna potkal Rudu Volka a ten se ptá: Vole, co děláš? Byl z Říčan, ale měl pražské móresy. Říkám, že už si balím kufry, protože počítám, že brzo pojedu do Reichu. Ruda na to: Člověče, já jsem v nějakém AFITu, je tam docela dobrej chlap, Vídeňák, a tam ještě berou lidi. Tak tam přijď a až půjdeš k odvodu, tak on ti dá papír s orlicí a vyreklamuje tě."

Tenkrát mě tam opravdu vzali, a tak můžu říct, že výtvarný talent mě zachránil před nasazením do Reichu. Když jsem pak přišel k chlapíkovi na pracovním úřadě, kde dělali Češi, jeden z úředníků se měl ptal, co dělám. Já na to, že se učím, byl jsem tam v ateliéru sotva čtrnáct dní. Tak vy jste učedník? on na to, protože učedníci byli vyňati z nuceného nasazení. Demonstrativně mi ještě ukazoval, že má šuplíky plné cigaret. Hned druhý den tam ale tenkrát přijelo gestapo a Čechy zavřeli. Měl jsem tehdy z pekla štěstí.

Bořivoj Lauda.Podruhé jsem pak měl namále za heydrichiády. Když na něj byl proveden atentát, utíkali atentátníci dolů do Holešovic přes most. Hledali je tam. Tehdy jsem bydlel v Holešovicích vedle Libeňského mostu. Šla šťára, prohledávali každý dům od domu. Známá, u které jsem bydlel, měla doma po svých synech vojenské uniformy. Oba byli záložní důstojníci, jeden šel hned do koncentračního tábora. Dala je ke mně, že je u mně Němci hledat nebudou. Když šla šťára, odpáral jsem rychle distinkce z uniforem a chystal se Němcům říct, že jsem je dostal od tetičky, abych měl látku na šaty. Jenže naštěstí pouhé tři baráky před námi prohlídku zarazili. Dostali zrovna echo, že atentátníci jsou ukrytí v kostele, a všechno bylo najednou jinak.

To už jsem ale pracoval ve  firmě. Němci ji zabavili za války,  jmenovala se AFIT čili Ateliér filmových triků. Měli ho před válkou bratři Novotní, Vladimír byl slavný kameraman a Antonín Novotný byl herec, původním povoláním ale inženýr chemie. Hrál také ve Vančurově filmu Před maturitou. Oba byli z Tábora a navíc naši vzdálení příbuzní, ale to jsem zpočátku nevěděl. Udělali si firmu a vzali do ní kamarády z Tábora. Němci tam pak ustanovili šéfem Richarda Dillenze, což byl vídeňský divadelní ředitel. Měl doma velkostatek, ale ten mu wermacht sebral na cvičiště a jemu dali na oplátku právě dohled nad AFITem.

Tenkrát se za války přestaly dovážet americké kreslené filmy, a to bylo něco. Němci věděli, že musí národ nějak zabavit a odvézt od válečného srabu, jenže kreslené grotesky nebyly. Vytvořila se tedy německá produkce, která se i nadále jmenovala AFIT. Působili v ní třeba architekti, kteří uměli kreslit, ale neměli práci v oboru, protože za války bylo zastaveno stavebnictví. Práci tam našla i spousta mladých lidí, jako jsem byl já, co za války nemohli pokračovat ve studiu. Šéf ateliéru Richard Dillenz byl velmi tolerantní. To víte, že tam byli mezi námi také nasazení špiclové, ale mezi našimi lidmi byla za války skutečně taková soudržnost, že když se na nějakého špicla přišlo, tak hned byl vyřízený a izolovaný, že si pak už ani neškrtl.

Byl jsem ve firmě AFIT, která sídlila v nádherném funkcionalistickém domě s velikými okny ve Štěpánské ulici 33 od roku 1941 až do podzimu 1944. Začínal jsem tady jako kolorista a pak jsem dělal fázaře," vzpomíná malíř Bořivoj Lauda na působení v ateliéru, který předcházel legendárnímu poválečnému Studiu Bratři v triku. Ale o tom zase až příště.

Vyprávění zaznamenal Radek Gális

Autor: Redakce

14.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Pod crossovou motorkou byl u  Škůdry nalezen mrtvý motocyklista.

U Škůdry byl v příkopu nalezen mrtvý motorkář

Na jedno a nebo i na víc piv z výroby malých pivovarů přilákali Borovanští v sobotu návštěvníky z blízka i z dálky.
12

Pivo milují i ženy

Parkovací zóny nejdříve otestují, pak nejspíš rozšíří

České Budějovice - Bydlíte nebo podnikáte na Pražském předměstí? Pak tu budete mít od září snazší parkování. Slibuje si to radnice od záměru zřídit zde zóny placeného stání.

Milan Šmíd v práci klouže, tobogány má „v malíku“

Prachatice - Skluzavky a tobogány Milan Šmíd z Prahy nejen navrhuje, ale sám také kontroluje, zda jsou atrakce bezpečné.

OBRAZEM: Sobota patřila dětem a vojákům

České Budějovice - Prosluněné Výstaviště si vybraly stovky rodičů s dětmi za cíl sobotní procházky. Přilákala je sem armádní auta, zbraně i vojenský záchranářský vrtulník.

Písek bude mít chytré zastávky

Písek - Kdo využívá v Písku městskou hromadnou dopravu, může se těšit na novinku. Začnou tady totiž fungovat takzvané inteligentní zastávky.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies