Kolik času věnujete sportovnímu tréninku a kolik přípravě do školy? A lze to vůbec oddělit, nebo je to ve Vašem případě jedno a totéž?
Sportovnímu tréninku se věnuji dvakrát až třikrát denně protože mám nejenom své tréninky ale také se věnuji tréninku dětí. Taekwon-Do je pro mě životní koníček a je pravda že škole moc nedávám. Samozřejmě, že když je třeba zabrat ve škole, tak jde na čas všechno stranou. Ale většinou si to dokážu zařídit tak, abych školu v pohodě zvládal a měl dost času i na Taekwon-Do.

Měl jste při studiu ohledně tělocviku problém s nějakým zápočtem?
Určitě jsou to ty předměty na které se musím učit, třeba anatomie a fyziologie mě opravdu nebaví, jinak se zápočtem z různých sportů nebyl problém.

Sám se můžete pochlubit sportovními úspěchy, vnímají to vaši svěřenci a myslíte, že to budou vnímat i budoucí žáci?
Myslím si že  určitě je to pro ně dobrá motivace, když je jejich trenér sám úspěšný a není to jenom trenér, který třeba v životě nezápasil.
Je to i pro mě motivace neustále se posouvat v tom, co umím, dál, abych mohl svým svěřencům ukázat, že se dá všeho dosáhnout, pokud oni sami budou chtít.

Máte za sebou učitelskou praxi, vedete děti v oddíle. Řekl byste, že platí, že nastupující generace hodně leží u počítačů a pohybu se moc nevěnuje?
Bohužel je to tak. Se stále se zvyšující nabídkou moderní techniky jsou děti čím dál více doma a raději sedí u počítačů, než aby začaly provozovat nějaký sport a dělaly něco pro sebe.

Máte mezi svěřenci v oddílu nějaký velký talent?
Máme pár výborných bojovníků, kteří už dnes pravidelně vyhrávají Mistrovství ČR a doufám že je to i nadále bude bavit a někam to dotáhnou.

Jsou vaši malí svěřenci trpěliví? Chápou, že je třeba trochu úsilí a píle, aby se dostavily skutečné výsledky?
Určitě, máme tam kluky, kteří chodí pravidelně na tréninky a pokud je čas, tak ještě chodí třeba každý druhý den 
na soukromý trénink s jedním z nás trenérů. To je super 
a mělo by to tak být, pokud chci něco dokázat, tak pro to musím něco udělat a to znamená, že musím makat víc než ostatní.

K bojovým uměním vás dovedli rodiče, filmy nebo kamarádi?
Kamarád, se kterým jsem se potkal na dovolené, mi říkal že dělá nějaký bojový sport. Když jsme se vrátili z dovolené a navštívili jsme se, tak měl doma boxovací pytel a hodně medailí, tak jsem se rozhodl to zkusit taky.

Jak dlouho se bojovým uměním věnujete a co považujete za své největší sportovní úspěchy?
Cvičím už 11 let. Mezi moje největší sportovní úspěchy patří 3. místo na mistrovství Evropy v Taekwon-Do, 4. místo na mistrovství světa 
v Kickboxu, 10 krát první místo na mistrovství České republiky v Taekwon-Do, 
2 krát mistr České republiky 
v Kickboxu.

Použil jste je už někdy bojové umění mimo tělocvičnu nebo trénink?
Jsem klidný člověk a když je někde nějaký konflikt tak se mu radši vyhýbám. Nemám rád násilí a i proto jsem nikdy to co umím nemusel použit proti někomu mimo tělocvičnu.

Asijská bojová umění bývala spojena i s duchovními cvičeními a sebezdokonalováním, nezapomíná se na to někdy v dnešní poněkud uspěchané době?
Určitě to tak je, v Taekwon-Do se hodně klade důraz na vzdělání a chování člověka, nicméně dnešní doba je taková, že už se bohužel tyto zásady trochu vypouští a stává se 
z Taekwon-Da více sport než umění.

Sledoval jste jako fanoušek sportu olympiádu, i když je to ta zimní?
Určitě, fandil jsem všem našim sportovcům, hodně Tomáši Vernerovi, protože je 
z Borovan a bylo by bývalo pěkné, kdyby takové malé městečko mělo medailistu 
z OH. Také doufám že se jednou Taekwon-Do ITF a nebo Kickbox dostanou na OH, protože jakmile by se to stalo, tak by se zvětšil zájem o tyto sporty a mělo by to pro ně obrovský přínos.